Takže děcka jsem tu s novou povídkou, budu ráda když zanecháte komenty. je to trochu na palici tak se mi klidně smějte. :D
Ahoj jmenuji se Isabella Swanová, moje rodina už dávno zemřela. Bylo nás pět, matka Reneé, otec Charlie, dva brášci Emmet a Jasper. Nakonec jsem byla jen já, poslední a nejmladší člen rodiny Swanů. Bylo mi 14 když se to stalo, oni jeli pryč a já zůstala doma. Bylo hodně pozdě v noci, když přijeli policisté a oznámili mi že měli nehodu. Narazil do nich kamion a oni byli na místě mrtví. Tak jsem putovala do děcáku, tam mě adoptovali Carwelovi (čti Kárvelovi). Byla jsem týraná. Rány, facky, zneužívání, můj život se otočil o 180º. Když už jsem to nesnesla, utekla jsem zpátky do děcáku. Byla tam jedna moc hodná žena, řekla jsem jí vše. Carwelovi zavřeli a já byla konečně v pořádku. Avšak psychicky, jsem na tom byla bledě. Kdekoliv někde něco bouchlo, byla jsem vyděšená. Prostě jsem byla jak plaché zvíře. A aby toho nebylo málo začala jsem se měnit. Kdykoliv jsem mohla, proměnila jsem se na jednorožce. Byla jsem sněhově bílá, jak ten nejsvětlejší sníh. A můj roh, byl průsvitný jako ten nejčistší křišťál a házel barvy duhy.
Konečně mi bylo 18, já si zabalila svých pět švestek a vypadla z děcáku. Tam jsem byla ta plachá holka, kterou pěstouni týrali. Letěla jsem na Aljašku, když jsem vyšla z letiště, zamířila jsem si to do lesa. Batoh jsem povolila jak nejvíce to šlo a přeměnila se. Hlavu jsem protáhla popruhy a zhoupnul se mi až na krk. Rozeběhla jsem se hluboko lesem, nevím jak dlouho jsem cválala, než jsem doběhla do Anchorage. Rozhodla jsem se že zatím budu žít jak jednorožec, batoh si někam schovám, budu jíst jen trávu. Jo to bude klid. Přeměnila jsem se na člověka a batoh schovala do jedné jeskyně, kterou jsem našla a budu v ní spát. Batoh jsem hodila z jeden velký kámen, vyběhla ven a přeměnila se. Celý den jsem to tu prohledávala. Bylo něco kolem sedmé večer, stmívalo se a já jsem pila z místního jezera. Pak jsem se otočila a šla krokem do jeskyně. Lehla jsem si na zem, usnula jsem. Když jsem byla jednorožec bylo dobrý že se mi nezdáli sny. Ráno jsem se probudila, po dobrém promyšlení, že si to tu budu muset vystlat jehličím, jsem se šla napást. Byla jsem jen v okolí jeskyně. Když jsem byla z části napapaná, přeměnila jsem se na člověka a začala ze stromů lámat větve a vystýlala si celou jeskyni, a taky mi to trvalo. Konečně jsem se zase přeměnila, šla jsem se napít k tomu jezeru.
Takhle to šlo asi dva měsíce, probudila jsem se, šla se napást, napít, běhat po lese a pást se. Začínalo jaro a já se už nemohla dočkat léta. Zimní srst se začala ztrácet a já byla zase to nádherné magické zvíře s hladkou srstí.
Zrovna jsem se pásla u jezera, když za mnou něco šustlo. Rychle jsem se otočila, narovnala jsem uši, zajímalo mě to co tam je. Z křoví vylezl člověk, vypadal tak ale člověk to nebyl. Rychle jsem se otočila a utíkala pryč. Slyšela jsem ho za sebou, tak jsem ještě zrychlila. Zastavila jsem se až na nějakém palouku. Věděla jsem neuteču, tak se tomu aspoň postavím. Začala jsem nervózně hraba do země a frkat. Tohle nebylo dobré, opravdu ne. Les byl nezvykle tichý. Nakonec z lesa vyšla nějaká hnědovláska, se zájmem si mě prohlížela. Stoupla jsem si na zadní a máchala kopyty. Pak jsem proti ní udělala výpad ale hned jsem se zarazila. Hlavu jsem měla skloněnou abych jí mohla rohem ublížit. Určitě jsem vypadala jako beran co bojuje o ovci.
„Klid malá, no tak. Ššš.“ Tišila mně, udělala několik kroků vpřed. Udělala jsem na ní výpad, ona s sebou cukla dozadu.
„Kate.“ Vyšla nějaká žena z druhé strany paloučku. To byla moje šance, otočila jsem se a utíkala pryč. Slyšela jsem jí za sebou, vyhodila jsem si a odhodila jí. Přidala jsem na tempu, najednou mě něco shodilo na stranu. Padla jsem do mechu, ale cítila jsem že mám něco s nohou. Ne, ne tohle může být moje smrt. Postavila jsem se, ta noha bolela jako čert, skoro jsem se na ní nemohla postavit. Přede mnou se objevila ta bloncka co volala na tu hnědovlásku, Kate se jmenovala, ta hnědovláska. Stála jsem uprostřed další loučky. A z lesa se nevynořila jen Kate, ale i další čtyři. Pomalu jsem ustoupila ale s kulhající nohou to šlo těžko.
„No tak maličká, klid.“ Tišila mě, cukla jsem jen hlavou ale stála. Za ní, ta bloncka co mě sejmula přišla o krok blíž. Ustoupila jsem, Kate si všimla mojí nohy.
„Tanyo?“ otočila se na ní. Ta bloncka, Tanya se na ní otočila.
„Zranila jsi jí.“ Vytkla jí. Kate se na mně otočila. Udělala krok ke mně ale já zase ustoupila.
„No tak, klid holka. Pomůžu ti.“ Nevím proč ale věřila jsem jí. Přišla ke mně. Natáhla ruku, já si jí očichala, byla to zvláštní vůně, druhou ruku natáhla a chtěla mě pohladit, ale já nervózně ucukla. Ale nakonec jsem se nechala pohladit. Ona se usmála, od hlavy mě hladila na krk. Přejela mi přes páteř, když se vrátila k hlavě něco vytáhla. Byla to ohlávka, ona byla na mně připravená. Přišla s jediným záměrem - mě chytit. Kate mi pomalu nandala ohlávku, byla to uzlová. Vzala mně za ní a někam lesem, pajdala jsem vedle ní. 3la lidskou rychlostí, ostatní už někam zmizeli. Došli jsme k nějakému domu, spíš to byl srub. Ona mně odvedla do nějaké chajdy. Pustila mně a zavřela za sebou dveře, koukla jsem se okolo sebe, byla tu sláma a seno. Otočila jsem se ke dveřím, byla tam ten chlap, v ruce držel mobil a povídal si s Kate.
„Volal jsem Carlislovi, sice není veterinář ale jeho znalosti se budou hodit.“ Zpozorněla jsem, na mně se přijede podívat nějaký chlap? Já nejsem králíček ani morče na zkoumání. Vystrčila jsem hlavu ven.
„Jsem si jistá že jí pomůže. Kdy přijedou?“ Kate mě hladila po hlavě. Opatrně přejížděla i po rohu jako by si chtěla ověřit že je pravý.
„Zítra odpoledne, budou tady nějaký čas bydlet.“ Odpověděl jí, Cože? Oni? To jich je víc? To nedopadne dobře.
„Chudák Edward, ale taky maličká, Alice jí nedá pokoj, a zvlášť když se nás nebojí.“ Zasmála se, ten chlap se jenom usmál, pak oba odešli. Já jsem se napila vody, lehla si a usnula. Probudil mně až příjezd auta a hlasité vítání. Byla jsem stále ještě ospalá a tak se mi nechtělo vstávat, a ta noha mně taky bolela. Najednou se otevřeli dveře a já zamrkala.
„Páni, ta je nádherná.“ Vydechl ženský hlas. Konečně jsem si zvykla na světlo, postavila se a oklepala se. Ve dveřích stálo sedm nových osob, byla jsem z toho nesvá. Cukla jsem hlavou, a hrábla zdravou nohou. Kate byla hned u mě.
„Klid, maličká.“ Uklidňovala mně. Zabralo to. Přišel ke mně nějaký chlap, byl to blonďák, sjel mi po zraněný noze. Tvářil se zadumaně. Najednou ke mně přicupitala ta malá elfa. Ucukla jsem dozadu, a stoupla si na zadní, tohle ne. Ta holka se lekla a spadla na zadek, viděla jsem toho blonďáka jak se válí po zemi.
„Klid, no tak, maličká, ššš, nikdo ti neublíží.“ Uklidňovala mně Kate. Nevěřila jsem jí, stoupla jsem si zase na zadní a vyběhla proti nim. Uhnuli mi, utekla jsem do lesa. Nikdo za mnou neběžel.
Kate
Bylo to zvláštní, už dva měsíce jsme nacházela v lese stopy od koně. Dnes jsme šli na lov a já byla to zvíře najít. Na zahradě jsem udělala box, vystala ho slámou a dala do něj seno. Dokonce jsem koupila i ohlávku. Běhala jsem po lese a hledala to zvíře. Našla jsem ho jak se pase u místního jezera, byla to nádherná bělka. Avšak to nebyl obyčejný kůň, ale byl to jednorožec. Páni. Ona se otočila a utekla. Běžela jsem za ní, ona ještě zrychlila, její srdce bilo hlasitě jako zvony kostela. Nakonec zastavila na menším paloučku, dobře se tu vyznala. Uklidňovala jsem jí, ona proti mně vytasila svůj roh. Byl křišťálově bílí, byla tak nádherná. Pak se ale objevila Tanya a ona byla v čudu. Rozeběhla jsem se za ní, když jsem jí dohonila, vyhodila si zadníma nohama a já odletěla. Vždy jsem slýchávala nechoď koni za zadek, tak a teď to mám tady. Když jsem je doběhla, zrovna se zvedala ze země a Tanya stála kousek od ní. Když se konečně postavila všimla jsem si že kulhá, Tanye jsem vynadala, nakonec mi asi začala věřit. Dala jsem jí ohlávku a odvedla domu, měla strašně inteligentní pohled, jako by vůbec nebyla zvíře. Ale to byl nesmysl. Dala jsem jí do boxu, mluvila jsem s Eleazarem a on mi řekl že zavolal už Cullenovím. Přijedou, pak jsme odešli. Bylo něco kolem jedenácté večer, když jsem se šla kouknout na maličkou, musím jí vymyslet jméno. Ale žádné pro ni není dobré, hmm nechám to na pak. Našla jsem jí jak ležela a spí. Byla tak sladká. Šla jsem zpátky do domu a bavila se, se sestrami. Byla jedna hodina když přijeli Cullenovi. Šli jsme rovnou k ní. Otevřela jsem dveře od boxu. Ona stále ležela a rychle mrkala, asi jsme jí vzbudily. Esme vydechla nad její krásou. Ona nakonec vstala a oklepala se, pak se na nás koukla. Pak začala cukat hlavou a hrabala zdravou nohou. Hned jsem stála u ní a uklidňovala jí. Carlisle k nám pomalu přišel a koukl se jí na nohu, trošku s sebou cukla ale to bylo vše. Ona na něj otočila hlavu, Carlisle věnoval veškerou svou pozornost její noze, pak se před ní objevila Alice. Ona se vylekala,postavila se na zadní, Alice žuchla na zadek a Carlisle si zase lehnul, za jiných okolností bych se smála ale teď ne. Na co ta holka vlastně myslí? Začala jsem jí uklidňovat, ale zase se postavila na zadní a utekla. Jasper si zvednul na zadní, Carlisle už taky stál.
„Panebože Alice, to není krotké zvíře, na co si myslela?“ vyjela jsem na ní.
„Promiň, já…“ omlouvala se ale já ji skočila do řeči.
„Ty co? Jestli se jí něco stane, tak si mně nepřej.“ Vyhrožovala jsem jí a hodlala to splnit.
„Tak dost.“ Postavil se před ní Jasper.
„Musíme jí najít, ta noha se mi nelíbí.“ Mumlal Carlisle. Vběhla jsem do lesa. Ostatní jsem slyšela někde za sebou. Hledala jsem ji všude a nemohla najít, nakonec jsem slyšela Edwarda jak volá že jí má. Ihned jsem běžela za ním, maličká stála u řeky a Edward před ní. Z nohy jí vytékala krev, zhrozila jsem se a stála hned vedle Edwarda. Ona cukla hlavou a udělala krok do vody. Ta se začala zbarvovat do červena.
„No tak maličká, neboj, nikdo ti neublíží. Věř mi, už se k tobě nepřiblíží.“ Udělala jsem krok k ní a ona ustoupila. Její oči byly čokoládově hnědé, zasvítilo na ní slunce a její roh vydával úžasné barvy duhy.
„Neboj, uzdravíš se a pak budeš zase volná, slibuji.“ Slíbila jsem jí. Udělala jsem krok k ní a ona neucukla. Nakonec jsem došla až k ní a chytla jí za ohlávku. Vedla jsem jí zpět k domu.
„Počkej, ovaž jí tu nohu.“ Podal mi svoje utržené rukávy. Tak jí podrž řekla jsem mu, on jí chytil za ohlávku, neucukla. Ovázala jsem jí nohu.
„Isi.“ Za,mumlal najednou.
„Co prosím?“ ptala jsem se.
„Tak se jmenuje.“ Zamumlal, zmateně jsem si maličkou zase vzala a šli jsme k domu. Isi musím říct že to jméno se k ní hodí. Odvedla jsem jí zase do jejího boxu. Všichni byli v domě a Carlisle se věnoval noze. Nakonec to byla naštíplá holenní kost a měla klacek zapíchnutý v noze. Ovázal jí tu nohu a pak jsme jí nechali v klidu. Šla jsem do obýváku kde byli všichni.
„Chtěla jsem se ti omluvit Alice, kvůli tomu že jsem na tebe tak vyjela.“ Omlouvala jsem se jí.
„To je dobrý, já to chápu a navíc to byla moje blbost.“ Objala jsem jí.
BELLA
Potom co jsem zase usnula v boxe . jsem se probudila za svítání. Začala jsem kopat nohou do dveří, chtěla jsem jít ven na trávu. Seno je moc suchý, za to tráva, ach jak mám na ní chuť. Kate u mě byla hned.
„Co vyvádíš? Chceš jít ven?“ začala jsem kývat hlavou nahoru a dolu. Otevřela dveře. Udělala jsem pár kroků a začala uždibovat trávu. S tou nohou bych stejně neutekla a navíc Kate mi slíbila že mě pustí. Vzhlédla jsem a viděla Kate jak sedí opřená o box a s úsměvem mě pozoruje. Hmm to by mně zajímalo, co se jí honí hlavou. Dál jsem okusovala trávu, byla lepší než v lese, to se musí uznat. Pak z domu vyšel někdo další, byli to ti noví. Koukla jsem se na ně, uši jsem měla dopředu. Prohlédla jsem si je, a to co mně dostalo bylo to, že tam stáli bráškové. Emmet a Jasper. Každý byl jiný, Emmet byl velmi vysoký, svalnatý a hnědovlasí, za to Jasper byl blonďák menšího vzrůstu, jeho tělo a postoj připomínal lva. Za to Emmet byl medvěd. Přeletěla jsem pohledem jejich rodinu. Byl tam ten blonďák, ježiši jak se jmenoval. Jo Carlisle, to je ono. Držel kolem pasu hnědovlásku se srdcovitým obličejem, vypadala jako mamina. Pak tam byl ten zrzek co mě našel v lese, vedle něj stála antická bohyně s blonďatými vlasy. Okolo pasu jí držel Emmet, pak tam stál ten prcek co jsem ho sejmula. Tu objímal zase Jasper. Tak dobrý těch šoků bylo pro jeden den moc. Sehnula jsem se a uždíbla zase trávu. Až teď mi to došlo, moji mrtví bráchové, tu stojí jako by nic, objímají se z holkama a to co je s jejich sestřičkou se nezajímají, jak pak by taky že? Když už je jí osmnáct a žije svůj život. Ti budou trpět, pomalu je přiveduk šílenství.