Ahojky :-) pro ty, kteří věřili, že něco přibude. A velice se omlouvám :-( Doufám, že Vás to alespoň trošku potěší.
POHLED EDWARDA
Po mém návratu domů se na mě všichni vrhli a chtěli vědět, jak to probíhalo. Vše jsem jim dopodrobna povyprávěl, některé části i zopakoval.
„Edwarde, já jsem tak šťastná, že se to tak hezky vyřešilo. Nemůžu se dočkat zítřejší návštěvy. Měli bychom jim koupit nějakou drobnost,“ říkala mi Esme.
„Samozřejmě, že babička může něco koupit, ale nezapomeň, jen jednu věc za všechny. Žádné rozmazlování.“
„Ach, já jsem vlastně babička. Děkuju.“ Nadšeně si Esme uvědomila a dala mi pusu.
„Edwarde, konečně ses k něčemu dobral. Už jsem si myslel, že ti totálně hráblo. Máš štěstí, jinak bych ti něco udělal, kdybys to nevyřešil. A teď jdu sepsat seznam věcí, které musím naučit mé synovce. Jazzi, jdeš se mnou?“ Emmettův proslov mě dostal. Naštěstí už mi nikdo nic nechtěl sdělit, protože mi to stihli všechno říct v myšlenkách a já se mohl začít těšit, až zítra uvidím Bellu a mé syny.
POHLED BELLY
Zvonek od domovních dveří zvoní ostošest.
„Moment, už jdu!“ křiknu. To by mě zajímalo, kdo se sem tak dobývá. Neuběhne ani třicet sekund a je to tu znovu.
„Chviličku!“
Konečně se mi povedlo zapnout Mattovi kalhoty. Pořád musí něco dělat. Nechám kluky v pokoji a utíkám svou přirozenou rychlostí otevřít ty dveře. Ovšem po dlouhé době se u mě probudila má nešikovnost a já na posledním schodě zakopla. Bohužel se to neobešlo bez toho, abych spadla.
„Auvajs.“ Z pózy dveří se ozve smích. Emmettův smích. Tak to už asi přijeli všichni Cullenovi. Otevřu jim. Všichni mají na tváři velký zářivý úsměv.
„Ahoj Bell’s. ty jsi mi tak moc chyběla. Konečně s tebou bude zase sranda.“ Nadšeně mě drtí Emm ve svém objetí.
„Ahoj. Mohl bys mě prosím pustit?“
„Jistě, žádný problém.“
Pozdravím i všechny ostatní a pozvu je dál.
„Omlouvám se za Emmetta. Nečekal jsem, že něco takového udělá. Jinak bych to zastavil,“ omlouvá se Edward.
„V pořádku. To je celý on. Jako bys ho neznal.“
„Máš pravdu.“
„Tak se tu všichni zatím posaďte. Hned budu zpátky. Edwarde, pomůžeš mi?“ navrhnu.
„Jasně.“
Šli jsme na horu do pokoje pro kluky. Jen sos zpozorovali, kdo se mnou přišel, začali být ještě hyperaktivnější. Jakmile skončilo nadšené vítání, mohli jsme konečně sejít dolů za ostatními. Když nás všichni pozorovali, jak scházíme ze schodů v očích se jim zračila obrovská radost. Esme dokonce začala vzlykat.
„Vám to spolu tak sluší,“ vykřikovala Alice. Chlapci si se zájmem prohlíželi všechny přítomné.
„Představím vám tyto malé čertíčky. Tady ten co mám já je Jesse. Je nejmladší. To zlobidlo co tahá Edwarda za ucho je Matt, prostřední a nejstarší je Anthony. Kluci, pozdravte, copak jsem vás učila.“
„Ďobrý deň,“ pronesou sborově.
„Oni jsou naprosto úžasní,“ obdivuje je Ros. Nakonec sebere celou svou odvahu a přistoupí ke mně, ale spíš se zajímá o toho prcka v mé náruči.
„Ahoj Jesse, já jsem tvoje teta Rosalie.“
„Ahoj,“ usměje se na ni. Ros se na mě otočí a zjišťuje, zda ji ho půjčím. Když ho má u sebe, je na ní vidět obrovské nadšení a radost. Postupně se všichni představí dětem, a kdo může, tak si aspoň chvíli z jejich času ukradne pro sebe. Emmett a Jazz se snaží naučit Matta nějaké hlouposti. Esme s Rose se rozplývali nad Jessem. Carlisle s Edwardem se bavili o tom, jaké jsou rozdíly mezi upíry a poloupíry. Edward při tom hlídal Carlisla, protože dělal prohlídku Anthonyho a já seděla na gauči, všechny je pozorovala a poslouchala a přitom se snažila ignorovat Alice, která mi nadšeně vyprávěla o možnostech dětské mody, kde a co musíme koupit, až mi z toho šla hlava kolem. Po dlouhých pěti hodinách šli všichni domů, kromě Edwarda, který se chtěl zúčastnit koupacího maratonu. Návštěva byla velmi vysilující. Každý se mě vyptával na všechno ohledně dětí. Jejich zájem byl ohromný. Hned co jsem s Edwardovou pomocí okoupala všechny tři kluky, šla jsem spát. Mé vyčerpání bylo tak velké, že jsem málem nezvládla ani dojít do ložnice. Edward se musel vyprovodit z domu sám.
POHLED NIKOHO
Čas běžel. Bella a Edward se snažili vyrovnat s novou situací, která nastala. Museli řešit nové problémy. Oba se učili dělat kompromisy, aby spolu mohli rozumně vycházet. Cullenovi, tedy ten zbytek, se snažil také zapojit do nového rodinného života. Každý prožíval svou novou roli s nadšením. Ovšem k naprosté dokonalosti už chybělo jen, aby Edward s Bellou byli opět spolu jako pár. Když se dostali přes první překážky a vše se uklidnil, začal Edward bojovat o svou životní lásku. Ano, stále ji miluje a nikdy nepřestane. Bella není na tom jinak, ale stále nedokáže zapomenout na jeho odchod. Tak se snažila jeho svodům všemožně odolat, i přesto pomalu, ale jistě podléhala jeho kouzlu. Uběhly dva dlouhé měsíce a Edward začínal podléhat zoufalství. Bella však už měla vymyšlený plán. Proto, aby ho dál netrápila, pověděla mu svůj návrh.
Ten zněl:
„Edwarde, přísahal si, že splníš každé mé přání, když ti odpustím. Tak bych jedno takové přání měla. Staneš se modelem. Staneš se tváří pro mou novou kolekci. Souhlasíš?“
Edwardovi se to moc nezamlouvalo, ale co by pro Bellu neudělal. Díky tomu se dostáváme do současnosti. Bellu i Edwarda čeká módní přehlídka. Co se bude dít dál? Na to si musíme počkat.
POHLED EDWARDA
Je to tady. Kdybych nebyl upír, tak se asi zhroutím. Tohle bych od Bell’s nikdy nečekal. Než přáním bych to nazval pomstou. Tím, čím sem musel za poslední dobou projít, bych nepřál ani svému nepříteli. Učit se chodit, dělat pózy, usmívat se na přání, to se dalo ještě zvládnout, jako upírovi mi to nedělalo potíže. Nejhorší je však to, že v módním průmyslu pracují jenom ženy, a když už je tu muž, tak je homosexuál. V tomto ohledu být přitažlivý upír nebylo příjemné. Každý, kdo měl trochu odvahy a sebedůvěry, což byl každý, se mě snažil někam pozvat a svést. Až mi je z toho špatně, jak se každý na mě lepí. Doma jsem velkým zdrojem zábavy. Alice si nikdy nic nenechá pro sebe. Ovšem nejtrapnější věc v době přípravy byla ta, když Bella přede mnou klečela a upravovala mi kalhoty. Měl jsem dokonalý výhled na její poprsí schované v podprsence. Ten pohled a Bellina tvář v oblasti mého rozkroku, když se mnou mluvila, mě nenechala chladným. Byl jsem vzrušený. Hodně vzrušený. Bella měla na mé vzdouvající se kalhoty dokonalý výhled. Jakmile si všimla, co se s mým tělem děje, poslala mě domů, abych se uklidnil a dal si studenou sprchu. Až prý budu schopen dostavit se v normálním stavu, mám se vrátit.
Takže teď, když mám vyjít na molo, bych se neměl ještě více ztrapnit. Asi by mi Bella neodpustila, že jsem zničil přehlídku.
Konečně je po přehlídce. Přežiju jen párty, která se koná po každé přehlídce a bude to v pohodě. Večírek je další utrpení. Lepí se na mě nejen modelky, ale i všechny mladé, staré, hezké, škaredé, tlusté i tenké návštěvnice. Muži na mě jen závistivě koukají.
„Edwarde, Edwarde!“ křičela Bella.
Ale ne, teď už znají i mé jméno. Myšlenky všech žen kolem mě začaly křičet.
„Edwarde, pojď si zatancovat.“ Popadne mě Bell’s za ruku, když se ke mně dostane a následně mě táhne pryč. Vůbec se nebráním.
„Děkuji, jsi moje záchrana. Nevím, jak dlouho bych to ještě vydržel,“ přiznám.
„Nemáš za co. Tvůj pohled byl velmi vyděšený, musela jsem zasáhnout, jinak by ublížily mému nejlepšímu manekýnovi.“
„Byl bych radši, kdybys mě zachránila, protože mě máš ráda.“
„Hmm,“ ani nevěděla co na to říct. Poslední dobou jsem ji vyznával lásku při každé možné příležitosti. Nikdy na to nic neřekla.
„Edwarde, už pojedu domů. Je pozdě. Jedeš taky? Vezmu tě, když Esme hlídá děti.“
„Pokud ti to nevadí, budu rád.“
„Kdyby mi to vadilo, tak ti to nenavrhuju. Pojď, nebaví mě to tu.“
Po příjezdu ke mně domů jsme se s Bellou trochu pohádali. Chtěla vzít kluky k ní domů, ale oni už spali, tak jsem je nechtěl zbytečně budit. Naštěstí Bella podlehla a zůstala u nás přes noc, ovšem opět po dlouhém přemlouvání.