Zase sázka???

ahojda... tak přidávám další kapču... opět doufám, že se bude líbit a třeba jí i okomentujete :)

 

kapitola 13.
 
Kelly
 
Stála jsem před menší vilkou a tupě na ní zírala. Prý malinkatá chaloupka, nebo jak to říkal. Ale podle toho, jak se na to dívá on – vzhledem k tomu, jak má luxusní loď a tenhle ostrov koupil – je to skromné. Kolik si toho asi může dovolit? Nejspíš hodně.
Zavedl mě dovnitř a já byla ještě víc okouzlená. Bylo to tu kouzelné… jednoduché, skromné a nádherné. Kuchyňka se stolem tak pro dva, obýváček – pohovka a křeslo u televize a hi-fi, tohle spojené dohromady. Ložnice obsahovala pouze přízemní postel a byla oddělená pouze stěnou. Jediná oddělená místnost byla koupelna – asi nemusím dodávat, že byla skvěle zařízená. Z ložnice byl vchod skleněnými posuvnými dveřmi na pláž – ten výhled byl nádherný, i když nesvítilo slunce.
„Tak co tomu říkáš?“ Zeptal se nedočkavě, když mi vše ukázal a já zůstala koukat na moře.
„Hm…“ Hrála jsem, že přemýšlím. Můj účel to splnilo – začal se mračit a znejistěl.
„Je to tu nádherné. Jak sis mohl myslet, že by se mi nelíbilo? Je to tu dokonalé. Kde si to objevil?“ Odpověděla jsem mu s nadšeným výrazem a on se uvolnil. Evidentně se mu ulevilo.
„No, tenhle ostrůvek není tak daleko, takže už stačilo opravit dům. Mary sem jezdila na dovolenou, když si od nás potřebovala odpočinout. To víš, mít v domě tři mužský…“ Asi si to dovedu představit. Viki je pěkný střevo a Diego se dá lehce strhnout, takové velké děti.
 
Chvilku jsem si to tam ještě prohlížela a potom mi Michael udělal oběd. Zase to bylo vynikající. A tentokrát nejedl dřív, ale vůbec. Dneska neměl hlad. Jeho chyba. Já si pěkně pochutnala a potom jako ve školce si šla na hodinku schrupnout. Bylo to mnohem lepší, když se s váma všechno nehoupalo… horší jak na pouti.
Když jsem se probudila, tak jsem byla sama. Prolezla jsem celý dům, ale Michael nikde. Takže jsem toho využila a šla se pořádně umýt. Trvalo mi to asi dvě hodiny, ale on stále nepřišel. Takže jsem se rozhodla, že se podívám na pláž.
Odsunula jsem dveře a ovál mě teplý slaný vítr. Na to, že se pomalu šeřilo, bylo teplo. Vyšla jsem na boso a užívala si teplého písku, který mi hladil chodidla jako chobotnice. Došla jsem až vodě a chvíli šla po břehu. Vlny mi jemně oplachovaly pískové boty, abych si mohla udělat další. Po pár metrech jsem ale uviděla hromádku čehosi, co sem určitě nepatřilo. Došla jsem k tomu a zjistila, že to je Michaelovo oblečení.
Skvělý, takže mě doveze až sem, a při nejbližší příležitosti si de užívat, zatímco já spím. Už jsem chtěla jít zase zpátky do domu, ale zarazila mě silueta vystupují z moře. Jasně, Mike se klidně šel potápět. Proč ne? Rukojmí mu přece nikam neutíká. Ale to se přepočítal. Už jsem si vymýšlela plán, jak se zabarikádovat na jachtě – neúspěšně -, když jsem zjistila, že jeho VEŠKERÉ oblečení je na hromádce pod mýma nohama a ON jde přímo sem. Naštěstí se zastavil, když měl vodu po pás.
„Ahoj, odpočatá?“ Řekl s úsměvem. Já se zarytým pohledem do písku odpověděla.
„No jasně. Využila jsem tvé nepřítomnosti a pěkně si užívala. Dům to sotva vydřel. Ale ty ses koukám taky bavil. Jaká je voda?“ Zeptala jsem se jakoby nic a při tom doufala, že nevidí, jak jsem zčervenala.
„No jo, chtěl jsem zjistit, jestli je to tu bezpečné a voda je přímo skvělá. Právě jsem pro tebe chtěl jít. Pojď si zaplavat.“ Řekl s úsměvem a rukama hladil vodní hladinu.
„Věřím, že to musí být pěkné, ale ne. Díky, já radši zůstanu neslaná.“ Říkala jsem stále s upřeným pohledem do země.
„Ale no tak. V domě je sprcha a já tě klidně nechám jít první. Náhradní oblečení tu máš taky. Nebo se bojíš?“
„Jako čeho, vody? Prosím tě.“
„Myslím, že se bojíš mě. Ale neboj, já tě neutopím.“ Vyloženě mě provokoval. A i když jsem to věděla, tak jsem se naštvala.
„Jsi směšný. Jenom prostě nechci být znova mokrá.“ Podívala jsem se na něj zlobně.
„Jasně. Tak si má pro tebe dojít?“ Tak to byla rána pod pás.
„NE! Zůstaň, kde jsi. Opovaž se jenom hnout.“ Řekla jsem vyděšeně a sundala si kalhoty. Tričko jsem rozhodně sundávat nehodlala. Nasupeně jsem nakráčela do vody a ponořila se. Udělala jsem pár temp a potom se zase vrátila blíž k břehu. Voda byla perfektní, ale před ním to říkat nebudu.
„Spokojenej?“ Zeptala jsem se sladkým a sarkastickým úsměvem a ani jsem se na něj nepodívala. Mířila jsem si to ven – zase mokrá a zralá na další sprchu.
„Ne docela.“ Řekl s ledovým klidem a já se na chvíli zasekla. Dýchej holka, nestojí ti za to. Ten mě TAK štve. Byla jsem už na mělčině, takže jak jsem si tak štrádovala, voda kolem lítala až nad hlavu.
„Kelly, no tak. Počkej.“ Prosil, ale já to v plánu neměla. Popadla jsem kalhoty, které byly od písku a pokračovala do domu. Neohlédla jsem se, jestli jde za mnou, ale doufám, že má tolik rozumu, aby to nedělal. Protože teď jsem potřebovala jediné – odslanit se. Ta sůl byla všude… i ve vlasech. Celá jsem se lepila + moje nálada = kdokoli se přiblíží, tak nezůstane bez újmy.
 
Zamkla jsem se v koupelně a rychle ze sebe stála zbytek oblečení. Nechala jsem vodu, aby mi očistila tělo i mysl a viditelně spokojenější vylezla ven. Jeden ručník jsem si omotala kolem sebe a druhým si vysušila vlasy. Potom jsem se chtěla obléct, ale mělo to jeden háček – oblečení mám v tašce… tašku mám v lodi… a loď je venku. Já mám na sobě jenom ručník, takže jediný, kdo by mi mohl pomoct, je Michael.
Nálada mi opět klesla. To snad není možný. Párkrát jsem se nadechla a vydechla, než jsem vylezla. Michael právě vcházel do domu. Krásně se usmál, ale na to jsem teď myslet nechtěla.
„Ahoj.“ Začala jsem milým tónem. Úsměv se mu roztáhl.
„Potřebuju oblečení. Doneseš mi ho?“ Zkusila jsem. Chvilku přemýšlel, ale potom zavrtěl hlavou. No jasně, zbytečně jsem se ztrapnila. Už jsem se chtěla ven vydat sama, když promluvil.
„Něco mi tam chybělo… a mám k tomu jednu podmínku.“ Stále se usmíval, a to nevěstilo nic dobrého.
„Poslouchám.“ Nic jiného mi nezbude.
„Ohledně té podmínky… smím se prvně osprchovat?“ Podívala jsem se na mokré kalhoty, co měl na sobě a v ruce držel košili.
„To je samozřejmé. Počkám. A dál?“ Počkat je asi to jednodušší.
„Co za to dostanu?“ Zeptal se nestydatě.
„No tu sprchu.“ Chvilku se zamyslel a potom se uchechtl. Najednou se otočil a zavřel za sebou dveře… nezamkl. Na to taky NESMÍM myslet. Povzdechla jsem si a sedla si na pohovku.
 
Netrvalo to moc dlouho, dokonce jsem byla překvapená. Čekala bych, že mě nechá čekat dýl. Ale je to chlap, ten je se vším hotový hned…
Podívala jsem se na něj a byla překvapená, protože na sobě měl jiné džíny.
„Kde si je vzal?“
„Občas sem jezdím, takže tu mám nějaké věci.“ No jasně.
„Dojdeš mi taky pro věci? Nerada bych tě okradla o ručník.“ Řekla jsem sarkasticky. Dneska teda optimismem jenom oplývám. Sjel mě pohledem a usmál se.
„Nevadí mi to, protože ti to sluší.“ Jindy bych asi zčervenala, ale s mojí super náladou to moc nešlo… naštěstí.
„Raději bych tu lítala v teplákách.“
„Fajn, ale chci ještě něco.“ Je fakt hroznej. Ale než jsem stačila něco namítnout, tak už byl pryč. Zase jsem dopadla na gauč a přemýšlela, jak příšerně se chovám. Jako nějakej puberťák. Ale ono to jinak nejde. Jednou mě vytočí, potom zase něžně šeptá do ouška a líbá… potom zase otravuje… Grrr!
Jak jsem tak byla zamyšlená, tak jsem si nevšimla, kdy přišel. Takže jsem se hodně lekla, když se ozvala rána, jak pustil ty tašky.
„Promiň, nechtěl jsem tě vylekat.“ Hned se omlouval. Tohle už mě taky štve.
„Nic se nestalo, v pohodě.“ Uklidňovala jsem ho nazpět.
„Takže… Tašky jsem donesl?“ Co to má být?
„Ano.“ Řekla jsem zmateně.
„Máš, co jsi chtěla, jsi spokojená?“ Co tímhle sleduje.
„No ano, hele nech-“ Ani mě nenechal domluvit.
„Jenom se chci zeptat, jestli už jsi spokojená. Abych si mohl vybrat odměnu.“ No jasně. Že mi to nedošlo dřív.
„No podle toho, co budeš chtít.“ Když jsem to řekla nahlas, tak jsem si uvědomila, co by mohl chtít. Jsme na ostrově, sami, bude noc… Začala jsem se docela bát, když šel ke mně. Zastavil se těsně přede mnou, takže jsem musela zvednout hlavu, abych mu viděla do očí.
 
Docela se mi ulevilo, když jsem v nich neviděla chtíč, nebo tak podobně. Byla tam jenom radost a nadšení. Byl rád, že je tady se mnou? Má mě rád? Já mám ráda jeho. Tohle zjištění ve mně vyvolalo úsměv. Ano, já ho mám ráda.
„Smím tě políbit?“ Zeptal se a čekal. To by jiný kluk asi neudělal. Byla jsem tu jenom v ručníku a on se mě ještě zeptá, jestli mne smí jenom políbit. Celý Michael. I za tu krátkou dobu, co jsme spolu byli na lodi jsem cítila, že mi je blízký.
„Smíš.“ Řekla jsem tiše a zavřela oči. Nemusela jsem čekat dlouho. Něžně přiložil své rty na mé a objal mě kolem pasu. Líbilo se mi to. Bylo to jemné a intimní. Ruce jsem mu položila na jeho široká záda a tak si ho trochu přitáhla. Byl to krásný pocit. A bohužel ho přerušila potřeba se nadechnout. Odtáhl se a krásně usmíval. Cítila jsem, že mám na rtech úplně stejný úsměv.
„Děkuju.“ Řekla jsem tišeji, nechtěla jsem rušit tu atmosféru. „Za obojí.“
„Věř mi, že se opravdu rádo stalo.“
 
Potom jsem se konečně převlékla – vzala jsem si volné tepláky a tílko na spaní. Mike říkal, že tu v noci bývá vedro, tak ať toho na sebe nedávám tolik – možná to mělo i jiný důvod… Potom jsem se najedla (opět sama, on tam jenom se mnou seděl) a docela vyčerpaná šla do „ložnice“. Je to divný, že jsem pořád tak unavená. Ale dospávám to, co jsem za poslední týdny ztratila. Protože v blízkosti Michaela můžu spát klidně.
Lehla jsem na postel a užívala si ještě té atmosféry, která se ještě neztratila. Kdyby mi nebylo horko – jak Mike předpovídal – tak by to bylo ještě lepší. U stěny se objevila jenom Michaelova silueta, jak už bylo šero. Jenom jeho oči zářily. V tomhle světle vypadaly zlaté. Nemohla jsem se od nich odtrhnout.
„Dobrou noc, Kelly. Sladké sny.“ Řekl a z hlasu jsem poznala, že se usmívá. Potom se otočil a chtěl odejít.
„Počkej, Michaeli. Přece tě nenechám spát na pohovce. Klidně pojď ke mně. Mě to nevadí.“ Řekla jsem do ticha. Kdybych nevěděla, že je hned vedle, tak bych podle toho ticha usoudila, že tu nikdo jiný krom mě není. Už jsem se taky začala bát, ale jenom do té doby, než se zase objevila jeho silueta. Posunula jsem se na jednu polovinu a uvolnila mu místo.
Opatrně si lehl vedle mě. Jednu ruku si dal pod hlavu a druhou nechal volně ležet podél těla. Možná to bylo tím, že mi bylo horko, ale cítila jsem chlad z jeho těla. Neodolala jsem a přitulila se k němu. Ztuhl, protože to nečekal, ale potom se uvolnil. Tou volnou rukou mě objal a mě teď bylo velice příjemně.
Ještě jsem zamumlala „Dobrou.“ a potom spokojeně usnula.