Vzpomínky

 

Jedna kratičká jednorázovka... Chtěla bych ji věnovat Giner...
Opravdu moc děkuji...
 

 
V tu chvíli, kdy jsi odešel. Ta slova co jsi mi řekl. Nemiluješ mě. Neuvědomuješ si, jak moc to bolí?
Nebo ty snad doopravdy nemáš srdce? Asi nemáš a co tvá rodina? Co jsem byla pro ni? Jen obyčejné vytržení ze stereotypu?
Víš, myslel sis, že když mě tu necháš s bolestí, že na tebe zapomenu? Blbost. Já nezapomněla. Ono to nešlo. Říkal jsi, že lidská paměť je jak síto, je to možná pravda, ale všechny vzpomínky na tebe a na tvou rodinu jsou stále se mnou a čisté. Nejdou vymazat z hlavy a já hlavně nechci. Nikdy nechci zapomenout.
Jsou to jediné chvíle, kdy žiju. Když jsem s tebou aspoň ve vzpomínkách.
Stojím nad útesem. Chystám se skočit, je to jediná má šance na záchranu. Aspoň takhle budu s tebou. Víš?
Já ti odpustila, i tvé rodině. Nemilovali jste mě, a já to chápu. Byla jsem jen obyčejná lidská dívka.
Vy už nechápete, co to je být křehký člověk. Možná že jsme si podobní, ale přesto jsme od sebe tak rozdílní. Tak moc, že už to víc nejde.
Stačí jen krok a já poletím. Aspoň na chvíli. Aspoň v tu chvíli si můžu na těch pár vteřin představovat, že ti sedím na zádech a ty se mnou běžíš po lese.
Chci být s tebou, ale vím, že tohle je nová budoucnost a já do té tvé nepatřím. Pochybuju, že někdy zjistíš, co se mi stalo. Pochybuju, že se tvá rodina v nejbližší době vrátí do Forks, byli byste příliš nápadní.
Zapomněli jste na mě v okamžiku, kdy jste odjeli a překročili hranice Forks.
Už se jen odrazit a poletím. Aspoň na chvíli budu slyšet tvůj hlas a pak už nebude nic, co by mě bolelo.
Žádná bolest nemůže být tak velká, jako ta, která vznikla s tvým odchodem. Necítím nic než jen prázdnotu a bolest, strašlivou bolest.
Byl jsi a stále jsi mou součástí. Ale ty to nechápeš. Odešel jsi, ale vzal sis sebou mé srdce i mou duši.
Tak bych si přála tě aspoň políbit. Pohladit, ne… Spokojila bych se i jen s pohledem do tvých nádherných jantarových očí, vidět tvůj pokřivený úsměv, ale vím, že tohle se už nestane.
Je pozdě a nikdo a nic už mě nezastaví. Zvedá se silný vítr a mou tvář bičují první kapky deště, když zavřu oči, můžu si představit, že ty kapky jsou jak konečky tvých studených prstů, které mě hladí po tváři.
Jsem blázen, zkrachovalec. Ale jsem konečně na konci cesty k nalezení zapomnění. Víš, říkal jsi, že to bude jako bys neexistoval. Ale neuvědomil sis, že pro mě budeš vždycky existovat, dokud já budu na živu.
Neuvědomil sis, že si svým jednáním nade mnou vyřkl rozsudek? Rozsudek smrti? Doufám, že Alice nevidí do mé budoucnosti. Není proč se dívat do mé budoucnosti. Navíc, zatím jsem se nerozhodla, že skočím. A hlavně, proč by se dívala do mé budoucnosti, když je nezajímám.
Víš, Edwarde, myslíš si, že jsem nenašla věci, které jsi schoval pod prkno u mě v pokoji?
Bylo to, jako bys tam byl se mnou a já to cítila, ale to mi nestačí. A hlavně mě trápí myšlenka, proč jsi to tam chtěl nechat. Abys mě trápil? Protože pokud ano, tak se ti to povedlo. Doopravdy dokonale se ti to povedlo.
V ruce svírám tvou fotografii. Je to taková jistota.
Udělala jsem krok. Jediné co jsem zaslechla, byl hlas, který mi přišel tak divně zvláštně povědomí. Tupý náraz a cítila jsem, jak mi kámen prorazil lebku. Ticho a klid. Má cesta smrtí začala.
 
 
Mladá dívka s černými krátkými vlasy skáče do moře a vytahuje dívku, která před chvíli skočila dolů. Ještě než ji vytáhne z moře, ví, že už je to jen prázdné tělo bez duše.
Její bratr ji nechtěl vzít duši, ale vzal ji místo toho život. Když tělo vytáhla na břeh, marně prosila nebesa, aby jí vrátili nejlepší přítelkyni a nejúžasnějšího člověka, kterého kdy potkala.
Žebrala, křičela, plakala bez slz.
Bylo ji jedno, že překročila hranice, i když to bylo zbytečné. Litovala toho, že se nedívala do budoucnosti Belly, protože jinak by věděla, co se stane a mohla by tomu zabránit. Teď je pozdě.
Věděla, že teď její rodina přišla o dva důležité členy. Co se stalo, už se nemůže vrátit zpět a ona věděla, že i kdyby Edwardovi zatajila, co se stalo, stejně by se to jednou dozvěděl…
A jediné správné řešení je to všem říct. Aby byli všichni spolu, přestože už nikdy nebudou kompletní. I když Bella bude navždy v jejich srdci.