VST: Část 9.

Plánování nejenom Lovu...

Neděle utekla rychleji, než jsem se naděla. Měla jsem pro to jediné slovo: Jak?! Ale zpátky k tématu.

Celý den jsem zařizovala vše co se učitelství týče. Také jsem si šla vyzvednou svou zbraň. Bohužel vám nemohu sdělit ani jaký to byl typ, ani značku, jelikož pro mě byly důležité jen dvě věci: Že to funguje a že to přibližně jako pistole vypadá.

Oběd jsem musela vynechat, jelikož mi Rada dala určitou částku a já pak jako blbec na internetu hledala dostatečně levné, ale i kvalitní nakladatelství, abych si sehnala učebnice podle mého gusta. Nakonec jsem od nějakého gymnázia odkoupila jejich staré učebnice požadovaných předmětů. Byly to v celku nové knihy, ale gymnázium dostalo od města nějaké dotace a rozhodlo se pořídit si modernější učební pomůcky.

Dále jsem sepsala seznam toho, co vše budou mí žáci potřebovat. Ani ne dvacet položek, pokud nepočítám sešity. Myslím, že jsem opravdu vynechala dost, věcí, které by každá jiná obyčejná škola požadovala, takže jestli budou odmlouvat, tak budu jednoduše stávkovat. Nebo jim vyliju na hlavu kbelík ledové vody, aby se vzpamatovali. Když jsem i toto dodělala, vydala jsem se do bývalého kabinetu slečny Aleny (předchůdkyně mého místa), ve kterém byl větší bordel než v kdejakém pokoji puberťáka. V první chvíli jsem nedokázala pochopit, jak mohl nějaký dospělý udělat v tak malém prostoru tak velký nepořádek... Minimálně rekvizita kostry lidského těla byla tak zaprášená, že pod tou špínou ani nebyla vidět pravá barva kostí, které byly různobarevně nabarvené podle toho, do jaké soustavy kosti patřily. Radši se nebudu zmiňovat o tom, jak se mi dvě knihy rozpadly v rukou, ukazovátko se zlomilo, křída rozpadla na prášek (načež se krabička, ve které křídy byly rozložila a na oblečení jsem měla krásný maelstorm červené a bílé barvy), krabice ani nevím s čím podezřele cinkala rozbitým sklem. Ale co mě doopravdy vyděsilo bylo to, jak nebezpečně byly skladovany chemikálie. Málem mě trefil šlak, když jsem to viděla. To nemluvím o mrtvé kryse, kterou jsem našla v glóbu s prokousanou dírou někde v Tichém oceánu.

Ale poklud mám popisovat, jak jsem do čtyř hodin uklízela kabinet, bylo by to velice nudné. Po generálním úklidu to vypadalo mnohem lépe. Vlastně bylo dobře, že jsem musela celý kabinet přeorganizovat, aspoň jsem teď věděla, kde co je. Ber vše z lepší stránky... nabádla jsem se. Kdybych tak nedělala, dopadlo by to se mnou bledě.

..........

Další rychlá sprcha a pak jsem si dala půl hodiny odpočinku. Tupě jsem ležela v posteli a upírala pohled na svůj strop. Nikdy bych nečekala, že úklid dokáže vyřídit více, než pečlivě promyšlený a poctivě dodržovaný trénink. Byla to pravda.

Nakonec jsem se okolo páté donutila zvednout, i kdybych radši lenošila dále, a podívat se na tu mapu od Dariny. Zkoumala jsem jí z paměti a slíbila si, že zítra do města půjdu a vše si zkouknu na vlastní oči, přičemž si můžu vyzkoušet kolik z Darininých poznámek jsem si zapamatovala a kolik z nich je pravdivých. Nakonec se mi myšlenky nevyhnutelně začaly točit okolo Lovu.

Nováčků je přibližně padesát. To znamená plus mínus šestnact lidí na jednoho Mystika. Nejideálnější by bylo, kdybych dostala po čtyřech bojovnících, lékařích, operátorech a vyzvědačích. Ale určitě se nachomítne nějaký ten kovář či věděc. A myslím, že Letka mi určitě nedá ideální poměr bojovníků. Podrážděně jsem zavrčela. Rozložení sil se nedozvím dříve, než se uvidím se všemi svými "podřízenými". To ale neznamenalo, že nemůžu plánovat jiné faktory Lovu. Komunikace bude zajištěna jak? Budou nám přidělené vysílačky? A jakou část Prahy budeme ddtemňovat? Snad ne celou najednou. Proti jakým Temným asi budu stát? A jak se to zařídí s....

Promnula jsem si oči a zamračeně se podívala na mapu, nad kterou jsem strávila docela dost času. Celou Prahu nebudu moct projít za jeden den. Nemohou nám jí přiděli úplně celou. To nepočítám přilehlé oblasti. A samozřejmě jsem nebrala v potaz ani kanalizaci. Je nemožné, opravdu poctivě vyčistit město, i o polovinu menší než Praha a stihnout to za jeden den. Raději se budeme soustředit na jeden sektor a pokud nám přidělí celou Prahu, pečlivě uklidíme ten jeden, zatímco vyzvědači budou číhat po nějakém nebezpečí v ostatních částech města a přinejhorším nás zavolají.

Můj pohled mimoděk přitáhl budík a zděsila jsem se, když jsem zjístila, kolik je hodin. Bylo čtvrt na osm, za patnáct minut minut se zavírá jídelna na večeři. Nepěkně jsem zaklela, popadla jsem složku a nastrkala tam všechny papíry, které jsem do této doby popsala, opatrně poskládala mapu od Dariny s rojem malých žlutých lepítek, hustě popsaných drobným písmem s mými poznámkami. Na internetu jsem si našla místa, kde se nejčastěji ztrácí lidé (či děti) a ty si zviditelnila. Bylo hezké, že mi Gabriela ten book s internetem pořídila. Sice jsem to musela napůl uhradit ze svého, ale teď jsem vůbec utracených peněz nelitovala. Stálo to zato. To samé jsem udělala se stejně zřízenou mapou kanalizace, podzemí (už jen představa toho, jak budu bloudit v tunelech metra mi naháněla hrůzu) bylo snad rozlehlejší než samotná Praha. A pak ještě mapa, na které jsem vyznačila staveniště, napůl zchátralé obytné prostory, neobytné prostory, opuštěné buňky a tak dále...

Rychle jsem si zbalila ostatní věci, které ještě budu potřebovat, převelékla se a vyrazila na večeři. Poté na mě už bude čekat ten ohař (Denis) a já mu budu muset naservírovat pořádnou taktiku. Budu to muset ještě dopilovat podle jednotlivých osob v mém týmu, samozřejmě podle jejich potenciálu a povahy. Vůbec se mi do toho nechce, jelikož to znamená, že popíšu další štos papírů. Což mi připomíná (znovu jsem odemkla dveře, které jsem právě zamkla), že si musím vzít sebou čisté papíry. Už jen z pohledu na panensky bílé stránky sešitu, který jsem přihodila na hromadu, kterou jsem nesla, mi bylo zle. Za chvíli se hustě popíše mým drobným, snad i čitelným písmem. A mě se rozletí hlava až se budu chtít ve svýc vlastních zápiscích zorientovat a budu je přelétávat pohledem, jelikož jsem měla zlozvyk si dobré myšlenky psát na okraje stránek a tam pak zůstávaly, dokud jsem je náhodou neobjevila. Zaúpěla jsem dopředu.

Dále na: http://moira.pise.cz/19723-vst-cast-9.html