Ahoj , po dlouhé době se znovu ozývám s jednorázovkou ! tak si to užijte .
Jmenovala jsem se Viktorie Ann Lockhartová , dcera vévody z Lockhartu . Měla jsem mladší sestřičku Elizabet Mary Lockhartovou . Vyrůstala jsem na venkově v našem sídle . Byl to veliký dům , s dvěmi patry a spoustou pokoji . Se sestrou jsme to tu milovaly . A tady jsem se stala upírem . Povím vám svůj příběh ...
,, Viktorii " zvolala sestra ,, kde jsi , přišel Thomas ! " . Thomas Kelloe , byl můj snoubenec , nechtěla jsem si ho vzít , ale musela . Rodiče se tak dohodli , když nám bylo 7 let . Nikdy jsem ho neměla ráda , byl nafoukaný . ,, Už jdu " řekla jsem a vydala se ke dveřím . Dnes jsme měli probírat věci na svatbu . Květiny , šaty ... . Jeho rodina to celé platila a tak jsem si nemohla vybírat . Sestra mi záviděla že si ho beru , ale mě to bylo jedno , nechci s ním strávit zbytek života . Elizabeth se hrozně chtěla vdávat , nechápu ji . Když večer odešel , šla jsem na zahradu , kde jsem každý den seděla a pozorovala okolí . Elizabeth šla za mnou .
,, Viktorii , musíš být šťastná že se vdáváš " řekla a usmála se na mě ,, teším se až se budu vdávat já ! Připravíme úžasnou svatbu ! řekla zasněně . ,,Já si ho nechci vzít "řekla jsem . ,, Proč ? zeptala se Elizabeth , on je bohatý a budeš mít vše co budeš chtít ! řekla a udiveně na mě koukala . ,, Nemám ho ráda , a není hezký " řekla jsem . ,, Co na tom záleží , budeš si žít dobře " řekla a odešla . Chvíli jsem tam seděla a přemýšlela . Najednou na mě někdo zavolal .
,, Viktoriie ! " otočila jsem se , ale nikoho neviděla . ,, Tady !" zavolal někdo , a já se koukla na strom . Seděl tam chlapec , asi v mém věku . Byl slušně oblečený . ,, Co tam děláš ?" zeptala jsem se ho . ,, Sedím " řekl , a pozoruji krásnou ženu " řekl a slezl níž . ,, Sestra už odešla " řekla jsem . ,, Myslel jsem tebe Viktorii " řekl sametovým hlasem . Byl pohledný a urostlý , ne jako Thomas .
,, Slečno Viktoriie ! Večeře ! " zavolala mě chůva . ,, Musím jít " řekla jsem tomu záhadnému chlapci . ,, Budu čekat " řekl a zmizel .
Druhý den jsme měli mít nácvik svatby . Vůbec se mi tam nechtělo . Celou noc jsem myslala na toho záhadného chlapce . Nebyl jen tak obyčejný , něco na něm bylo jiného , ale nemůžu si vzpomenout co . Sloužící mě oblékla do svatebních šatů . Byly dost těsné , ten korzet , vůbec jsem nemohla dýchat .
Vešla jsem do sálu , kde se měla konat svatba . Vše bylo připraveno . Všichni se na mě dívali a čekali co se bude dít . Šla jsem uličkou směrem k oltáři , sice to je jen nácvik , ale musí to být jako opravdové . Přišla jsem k oltáři a zastavila se . Kněz začal , a já si uvědomila že si Thomase nechci vzít , a že si ho nemusím vzít ! otočila jsem se k němu .
,, Thomasi " řekla jsem , Já si tě nevezmu , zrušte svatbu " řekla jsem a chystala se odejít . ,, Ne to ne , si jen nervozní " začal . ,, ne já si tě prostě nevezmu , Elizabeth si tě může vzít , ale já ne " řekla jsem a utekla .
Zastavila jsem se až v zahradě , pod velkým dubeem , na kterém jsem včera viděla toho pohledného chlapce . ,, Udělala jsi správně " řekl . Do teď jsem si ho nevšimla , byl tam posazený na větvy přímo nade mnou . ,, Já vím , nemohla bych s ním žít " řekla jsem , musím odejít , tady už nejsem vítaná " řekla jsem smutně , nestačila jsem se s Elizabeth ani rozloučit . ,, Odejdu s tebou "řekl chlapec .
Skočil dolů a pak jako by mě chtěl políbit , potom jsme ucítila bolest na krku , a už jsem nevnímala svět . Zdálo se mi jako bychom letěli . Bolest se stále zvětšovala , až nakonec se dostala do mého srdce a ustala . Cítila jsem se jako znovuzrozená .
Otevřela jsem oči a vše bylo tak jasné a ostré, viděla jsem strukturu kůry stromu nedaleko mě . A pak jsem ho uviděla , byl tam , neopustil mě . Ten chlapec , co byl na stromě , teď stál přede mnou , ještě krásnější než předtím . Jeho kůže zářila jako diamanty ! A moje taky !
Teď jsem zjistila proč mi připadal jiný , měl červené oči , trochu jsem se lekla . ,, Neboj se mě " řekl sametovým hlasem , teď jsi jako já " řekl a usmál se . ,, Opravdu ? " zeptala jsem se a podivila se jak krásně zní můj hlas .
Vysvětlil mi co jsme a jak se živýme , zjistila jsem že jsem upír . A že můj společník je taky upír a že se jmenuje James .
Spolu jsme lovily lidi , teď jsme byli v Texsasu , daleko od mého starého domova , ale to už je pryč , teď mám jiný život , lepší ! Jsem nesmrtelná !
Upírem jsem byla krátce , ale James mě toho hodně naučil . Spolu jsme cestovali po celé Americe . Na cestě do Oklahomy jsme potkali upíra . Nebyl stejný jako my , měl jiné oči , zlaté . Byl sám , a tak jsme se ho zbavily . Často jsme potkali upíry , ale ne jako tenhle .
Byli jsme jen my dva , nikdo jiný . A tak jsem se zamilovala do Jamse . On mou lásku opětoval .
Jednoho slunného dne jsme se potřebovali schovat . A tak jsme vyvraždily malou rodinu a usadili se v jejich domě , byl útulný , jiný než jsem znala . Najednou někdo zaklepal na dveře , poznala jsem že je to upír , jeho pach to prozradil . James otevřel ,, Co si přejete ? " zeptal se , tady jsme my . " řekl výhružným hlasem . ,, Potřebuju se schovat " řekl ten upír . Byl to černoch , s dredy a měl červené oči . Byl jako my . ,, Jamesi tak ho pusť dál !" řekla jsem a pustila se do jídla .
Upír se nám představil jako Laurent , prý taky cestuje jako my . A tak jsme ho vzali k nám , proč chodit po světě sami , když je nás víc , líp se ubráníme .
Museli jsme pryč , lidé už tady hodně zmizely , a tak jsme šli na Olympijský poloostrov do státu Wasingtonu . Je tam hodně lesů , tam nebudou podezřívat někoho jako jsme my , že se tam stratilo pár turistů .
Městečko Forks , ideální místo , všude lesy a plno turistů co chodí na pěší tůry . Vydali jsme se hledat něco k jídlu . Narazili jsme na dva turisty , ale moc mi nechutnali . Uslyšela jsem nějaký zvuk , nevím jaký . James a Laurent si toho taky všimli a tak jsme se šli podívat co to je . Přiletě k nám bejsbolový míček , někdo hraje bejsbol . Když jsme přišli blíž ucítila jsem upíry , upíři a harjí bejsbol ? No třeba se k nim přidáme .
Vyšli jsme na mýtinu a uviděli je bylo tam sedm upírů a jeden člověk . Nebyli jako my , byli jako ten upír co jsme ho zabili . BYlo jich moc a za to jeden člověk nestojí , ale James měl jiný názor a už se mu v hlavě zrodil plán .
James mi řekl ať tu počkám a vyhýbám se těm upírů , ať uteču když se přiblíží .
Neustále jsem musela utíka , protože mě honili , nevím ale proč mě tu James nechal samotnou , Laurent zmizel pryč , asi se bál . Sledovala jsem stopu Jamese , a když jsem se dostala až k němu , zjistila jsem že je mrtvý , oni ho zabili !
Ti zlatooký upíři ho zabili , ale já se pomstím ! Nemůžu to tak nechat nebo snad ano ?