V noci nevycházej 3

Nechtěla jsem dnes přidat kapitolu, ale řekla jsem si: Když můžu tak proč ne? Tak tady to máte. m.

Uzdravuju se..

S trhnutím jsem se posadila a zadržela výkřik, který se mi dral z hrdla. Před očima jsem měla vidinu vlkodlaka, který mi cvakal zuby před obličejem a jeho čumák se blížil k mému hrdlu...

 Když jsem se posadila, z ruky mi vyjely nějaký hadičky a ty ,které nevyjeli, tak ty s sebou stáhly stojan s výživou, který se převrátil a teď se válí po zemi. Hluk samozřejmě přilákal sestřičku, která přicupitala a s obavami se mě dívala. Zrovinka jsem si vztekle z rukou a ostatních částí těla škubala zbytek těch zatracených věciček.

,,Měla by jste toho nechat.." řekla sestřička a já poznala, že jsem na základně. Byl z ní cítit Samael. Zavrčela jsem na ní a ona s obavami ustoupila. Ztuhla jsem a překvapeně jsem se na ní dívala. Pak jsem si něco uvědomila. Byla tu tma jak v pytly, ale já perfektně vyděla. A Lovkyně sahala po vypínači. Rychle jsem zavřela oči právě včas, abych při přísunu takového množství světla, neoslepla. Bojácně jsem jedno oko otevřela a hned jsem ho přivřela. Světlo se mi do očí zabodávalo jako dýky.

,,Co se to krucinál děje?" zeptala jsem se Lovkyně, která vypadala už klidněji.

,,Co si pamatujete?" zeptal se nějaký Lovec- doktor, který právě vztoupil. Už jsem měla na jazyku, že ducha.. ale pak jsem si uvědomila, že to se stalo před minimálně šesti lety. Zkoumala jsem svou otupělou mysl dál a konečně si vzpomněla na svůj lov. Nešťastně jsem zakňučela a svalila se do postele.

,,Já proletěla, že?" zeptala jsem se lítostivě. Doktor se rozesmál.

,,Né, prošla, jste.. dokonce jste prošla víc než uspokojivě, ale na to s neptám, pamatujete si, co se stalo?" zeptal se znovu.

,,Já se tak stydím! " křikla jsem a zadržovala slzy.

,,Já.. opravdu jsem se ovládala, ale ta srnka byla tak blízko! Mám tak mizerný sebeovládání.." řekla jsem zase lítostivě. Doktor se na mě zmateně podíval.

,,O jaké srnce to mluvíte?" zeptal se nejistě a koukl se na Lovkyni, která nenápadně ukazovala, že to nemám v hlavě v pořádku.

,,Běžela jsem do lesa a po nějaké té chvilce jsem ucítila mršinu. U ní jsem našla pět broučníků. Zabila jsem je, ale pak jsem se asi vrhla na tu srnku.. tu co spořádali.. a sakra.. " zarazila jsem se a vyděšeně zamrkala.

,,Tam byl vlkodlak!" začátek jsem vysvětlovala doktorovi a Lovkyni jako malým dětem a pak jsem si vzpomněla, že jsem se na tu mršinu nevrhla. Protože se něco jiného vrhlo na mě. Doktor se konečně zatvářil spokojeně.

,,Zabila jste ho.." řekl a já na něj civěla s otevřenou pusou.

,,Koho?" zeptala jsem se pro jistotu.

,,Vlkodlaka." řekl doktor s úsměvem.

,,To není moc dobrý vtip.. vím že jsem toho vlka zranila, ale pak jsem omdlela a mamka ho asi dorazila.." řekla jsem a doktor zakroutil hlavou.

,,Vaše volání o pomoc jsme slyšeli na míle daleko. 8 Lovců se vydalo po stopě volání a našli tě tam. Tvá matka se právě snažila toho vlka z tebe sundat dolů. Byl napíchnutý na tvém meči a ty jsi pod ním byla doslova zavalená. Lovci se jí snažili pomoct sundat ho dolů, ale byl ještě pořád živý. Nakonec jsi ho popadla za hlavu a zlomila mu vaz. Za chvíli se proměnil v člověka a Lovci tě pak našli v bezvědomí.." dořekl doktor. Já přemýšlela. Vše by sedělo, až na to, že jsem mu zlomila vaz. Na to si nepamatuju ani mlhavě.

Dále na: http://moira.pise.cz/123674-zacatek-cesty-3kapitola.html