V noci nevycházej 2

První lov 2/2

Z části jsem se svého lovu obávala, z části jsem se na něj těšila. Budou to jen skřítci! Nanejvíš broučníci!! uklidňovala jsem se. Marně.

,,Jsi připravená Meye?" ozvala se zničeho nic máma. Trhla jsem sebou a prudce vtáhla nosem vzduch. I přes dveře jsem cítila dech lesa. Jeho tíživá atmosféra jako by mě chtěla rozmačkat. Les mě neznal, nerespektoval... už dávno nejsou lidé v lesu pánem. Ani s těmi svými zbraněmi, které jsou proti přírodě. Rychle jsem se ohlédla ven. Stáli jsme. Jakto že jsem si toho nevšimla? A to si chci říkat Lovec?

 ...........

,,Jak zemřel táta?" zeptala jsem se mamky, když jsem se uklidnila dost na to, abych mohla mluvit..

,,Smrtí Lovce.. pod tesáky upíra!" řekla máma hrdě. Křečovitě jsem polkla.

,,Ale jak?" zeptala jsem se chraplavě. Máma se na mě podívala, viděla jsem se v jejích očích a viděla jsem i bolest a vztek, který tam byl. Málem se zhroutila. Ale nevydala ze sebe hlásku, zaleskly se jí oči, ale nezačala brečet.

,,Skoro toho upíra měli.. táta polevil v ostražitosti..... a upír toho využil.." šeptla tiše. Chvilku jsem stála bez pohnutí. Pak jsem klesla na podlahu a začala vztekle řvát. Byla jsem pěstí do podlahy. Zuřila jsem.

,,Jak jsi mohl tak hloupě zemřít!!" křičela jsem vztekle a pak se začala třást. Znovu jsem pak naříkavě začala vzlykat.

 ...................

Nikdy se nesmím nechat překvapit! Táta za to zemřel, musím ho pomstít, ale zároveň nesmím dělat jeho chyby!! pomyslela jsem si a otevřela jsem dveře. Cítila jsem studený pot na zádech, tep mi zněl v uších. Ruka se mi třásla, tak jsem chvilku nehybně stála a zlobně se na ní dívala. Když se uklidnila a já dostala pod kontrolu i svůj tep, zhluboka jsem se nadechla a zabouchla dveře auta. Ovanul mě chlad. V autě bylo docela horko a lesní chlad byl příjemný..

Kdo asi zažil tento pocit a přežil, mimo Lovce? pomyslela jsem si kousavě. Odpoutala jsem si od pasu Samael. Opravdový Samael, né jen pilulky, výtažky ze Samaelu, které ti propůjčí zlomek opravdové Samaelovi moci a které používají lidičky jako já.. kteří ještě nejsou Lovci. Odzátkovala jsem "kouzelnou" láhev, jak se mezi nováčky říkalo, a dala si pořádný doušek. Kouzelná láhev se jí říkalo proto, protože aby se otevřela, musí se na ní pokapat trocha Lovecké krve. Ta se liší od lidské tím, že tam už má stopy Samaelu. Takže ten, kdo nepatří mezi Lovce jí neotevře ani dusíkovou bombou. Prostě začarovaný kruh.

Tělem mi projela silná křeč. Samael mi drasticky vstoupil do těla a hrubě si dělal místo, podmiňoval si orgány, měnil struktůru mého těla a buněk. Já jen stiskla zuby a čekala. Věděla jsem, že se tohle stane a něco podobného jsem zažila, když jsem si poprvé vzala pilulku. Ale toto bylo stokrát horší. Kupodivu jsem to dokázala a ani jsem necekla, neshrbila se. Jen zaťala pěsti.

Teď jsem svým lepším sluchem zaznamenala, jak Olin, Lovec který nás sem vezl, s uznáním říká: Máte silnou dceru, někteří nováčci se křečí váleli po zemi a ona jen stála a čekala, až to přejde.. usmála jsem se. Chvála se mi líbila. Dostávala jsem jí poskrovnu a uměla jsem si jí vážit. Koukla jsem se na mámu a ona na mě mrkla. Usmála jsem se na ní a rychle vběhla do lesa. Tělem mi proběhla nedočkavá vlna touhy něco... zabít. Byla tam sice hustá tma, ale já mám teď všechno lepší. A proto teď vidím skoro jako ve dne. Uměla jsem si představit své zorničky. Vypadají jako kočičí.

Spokojeně jsem vyskočila na strom a zavětřila. Bylo tu spoustu zvěře a já silou vůle přemohla nutkání se k ní rozběhnout a nažrat se. Vedlejší účinek Samaelu. Dal nám sílu, ale také probudil to divoké a nespoutané v nás. Naši vědci zjístili, že Temní na zvěř skoro vůbec neútočí. Berou je asi za své příbuzné. Seskočila jsem a našla si další dobré místo pro pátrání. Znovu jsem zavětřila a konečně to ucítila. Zatuchlý pach. Mršina. Běžela jsem za tou vůní a nakonec našla skupinu broučníků, jak hoduje na mrtvé srnce. Berou je za své příbuzné, ale Temní útočí i na své příbuzné. Znovu jsem napjala svaly a přesvědčovala jsem se, abych se teď nevrhla ke srnce, ale na Temné.

Povytáhla jsem meč, který se mi houpal u boku a potichu se přiblížila ke skupince. Dostala jsem se až těsně k nim a oni si ničeho nevšimli. Po tváři se mi rozlil krutý úsměv. Rozmáchla jsem se a jednou ranou dva zabila. Ostatní jako na povel vyskočili, zmateně se rozhlíželi a když mě uviděli, vrhli se na mě. Další dva jsem zabila ve vzduchu a jeden mi unikl. A uhnízdil se na mém nose. Jen pro zajímavost, broučníci nemívají zpravidla víc jak 30 cm. Tento měl jen stěží 15 cm. A zakousl se mi do nosu!!

,,Au!" vyjekla jsem a broučníka si z nosu odpinkla. V nose mi trhlo a já ucítila otravné štípání. Broučníci byli lehcí na to, jak objemné bylo jejich tělo. Když dopadl na zem, tak jsem ho zašlápla. Tělo Temného se okamžitě proměnilo v brouky a já odolala odtáhnout se i když mi brouci začali lézt na nohu. Jakmile ale ucítili Samael, prchli, jako srnka před vlkem. Proto jméno Broučníci. Dodnes se vědci Lovců hádají, jestli jsou Broučníci brouci změnění Lunou nebo to jsou Temní, kteří mají brouky za příbuzné a proto se v ně po smrti přeměňují. A neví se ani, jestli se po smrti Broučník nedá dohromady. Ostražitě jsem se rozhlédla. A toho jsem se bála? pomyslela jsem si zmateně.

Né. Bála jsem se něčeho jiného. odvpověděla jsem si v duchu. Začala jsem se znovu rozrušeně třást. Něco v nitru mi říkalo, že se mi něco stane. Že je něco zatraceně špatně. Měla jsem nutkání utíkat. A právě v tu chvíli se vítr zase změnil a přinesl s sebou pach krve.

A já i přes to, že mi smysly byly na poplach, polevila v ostražitosti. Ta mršina srnky byla tak blízko. Tak vábně voněla. Krev srnky v sobě mělo něco hypnozujícího. Přitahovala můj pohled. V puse se mi začaly dělat nadbytečné sliny. Odplivla jsem si, ale po chvilce jsem měla pusu zase plnou slin. Křečovitě jsem polkla. A já Samael používala poprvé! Jak jsem měla vědět, že Samael nás změní až tak moc, že budu chtít sníst mršinu nějaké zatracené srny?! Proč jsem jen mamku přemluvila, aby se mnou nechodila! Stačilo by jen lehké okřiknutí a já se hned vzpamatuju. Ale... nebyl tu nikdo, kdo by mě okřikl a já se pomalu blížila k mrtvému zvířeti.

Dále na: http://moira.pise.cz/123557-zacatek-cesty-2kapitola.html