Tma - 14. kapitola

Po tom co jste mi napsali tak krásné komenty jsem napsala další kapitolu, sice je krátka a malinko nezáživná, ale celkem zásadní, no ale to se dozvíte až přijedu a napíšu pokráčko.
 
Vyhazov?
 
Pohled Ara:
Když Isabela opustila místnost a šla si hledat společníky k boji, měl jsem v plánu Cullenovy vyhodit z hradu, aby mé dceř - ano dceři, od té doby co přišla do Volletry a požádala o to, aby tu mohla zůstat jsem jí miloval jako dceru, jako dceru, kterou jsem si vždy přál. Proto jí nechci pustit pryč, protože kdybych to udělal už nikdy by se nevrátila a na mě by zapomněla, v podstatě jí tady držím z důvodu, že jí mám až příliš rád a nechci jí ztratit, nechci ztratit člověka - upíra, kterého mám rád a na kterého jsem čekal tolik století osamění – už nikdy neublížila a ona mohla v klidu žít stejně jako před tím než se tu objevili a pokud to bude nutné, už je na hrad nikdy nepozvu a klidně je vyloučím s kruhu přátel, prostě na ně zapomenu, aby mi zůstala má dcera, která má to nejlaskavější srdce a tu nejkrásnější povahu, kterou jsem za celý život poznal a kvůli párečku talentů a příteli, kterého stejně vidím jednou za sto let si jí nenechám vzít.
A proto jsem dnes udělal to zásadní rozhodnutí, které mě bude sice bolet, ale ne tak jako ztráta Isabely, kterou v mém kruhu přátel nedokáže nikdo nahradit.
Proto jsem pronesl odměřeným hlasem tyto slova „Rodinu Cullenových už nejste zde v hradě vítáni, doufám, že se co nejrychleji sbalíte a odejde z mého hradu, nebude vás nikdo obtěžovat a já vás už nechci vidět, nepřibližujte se k Vollteře a mým lidem a bude žít v míru.“ Dořekl jsem svá krutá slova, která mě bodala u srdce, ale zároveň se ve mně zvedla vlna uklidnění s toho, že tu semnou zůstane Iz..
„Ale proč Aro zeptal se mě zraněně Carlisle“ bylo mi tak líto ho vyhodit, mého přítele, skoro prvního, kterého jsem k sobě pustil, byl mi vždy oporou a já se k němu zachovám tak krutě, zaslouží si alespoň vysvětlení, aby pochopil, že to není rozhodnutí s rozmaru, ale kvůli člověku ne kterém mi záleží více než na Cullenových dokonce více než na Carlislovi.
„Nenechám ubližovat svým přátelům, určitě jste si všimli jak se chovala Isabela, prostě nechci, aby mi zmizela kvůli vám má nevlastní dcera.“ Řekl jsem konečně pravdu o citech k Isabela a objasnil situaci, za jakou je vyhazuji.
Viděl jsem jak je Carlisle zmatený. „Ale mi jí neublížili, ani jsme se s ní moc nebavili, to nechápu Aro, proč nás vyhazuješ příteli?“ řekl, aby tak
 Zjistil, proč přesně je vyhazuji.
„Ty ne Carlisle, ani tvá rodina, jen jeden člen“ zadíval jsem se Edwardovi do očí a ostatní pochopili, kdo je ten člen, který tak ublížil Isabele.
Edward vypadal zmateně, ale potom mu na tváři proběhlo pochopení a potom jsem zahlédl v jeho očích bolest, ale asi se mi to zdálo.
„A proto teď žádám, aby jste opustili hrad a odešli co nejdříve“ řekl jsem znovu a bez jediného pohledu na mě jsem se zvedl s trůnu a odešel do svých komnat, kde jsem se mohl poddat bolesti nad ztrátou svého velmi dobrého přítele.
 
Pohled Carlisle:
Když si nás Aro zavolal myslel jsem si, že nejde o nic váženého, dokonce jsem si myslela, že nás chce poprosit, abychom mu ještě nějakou dobu pomáhali s výcvikem novorozených, vůbec jsem nepočítal s tím, že nás Aro vyhodí z hradu a ještě mi řekne, že už se semnou a mou rodinou stíkat nebude a to kvůli té Isabele.
A  když jsem se zeptal co jsme jí udělali, řekl, že nikdo z mé rodiny až na jednoho člena, přitom se koukal na Edward a já pochopil, ale nevěděl jsem co té Isabele Edward řekl nebo udělal, vždy se k ní choval jako k jeho nejlepší kamarádce a nikdy o ní neutrousil jediné špatné slovo, ale Aro mě nenechal dál argumentovat, prostě se zvedl bez jediného slova a odešel se slovy ať co nejdříve odjedeme, jeho slova mě ranila a já si teď konečně uvědomil, že jsem právě teď ztratil svého velmi drahého přítele což mě dost zasáhlo, ze zadu mě Esme objala a  šeptala mi do ucha, že vše bude dobré, že se s Arem dáme zase dohromady, že nejde, aby se rozešli takový dva nejlepší přátelé, kteří toho spolu tolik zažili.
Potom jsme šli do svých pokojů, abychom se sbalili a odjeli z Volltery, abychom odjeli a zapomněli na přátelé, které jsme tu ztratili.
 
Pohled Edwarda:
Co jsem to udělal, vidět Bellu v tomhle stavu mě bolelo, to že bude bojovat se sto upíry mě vyděsilo a to, že nás Aro chce vyhodit mě zmátlo, ale když řekl, že kvůli mně pochopil jsem proč se Bella změnila, ranil jsem jí a ona už to nikdy nechce zažít a když jsem si konečně uvědomil, že se Belle nestihnu ani omluvit a říct jí, že jsme se do ní zamiloval, mnou projela nesnesitelná bolest, až jsem viděl jak ode mě Jasper ustupuje, každý z mé rodiny měl rozuteklé myšlenky, hlavně Carlisle, pořád si říkal jen jednu myšlenku, právě jsem ztratil svého nejlepšího přítele. Všechny ostatní se zaobírali tím co jsem udělal Belle tak zlého, že nás Aro vyhazuje, ale nikdo se nezeptal nahlas a tak jsem to nechal být a šel jsem si spolu se zmatenu Tanyou zabalit věci, abychom mohli odjet z Volltery.
                                     Pro vás napsala Lin