Tma - 13. kapitola

Bolest
 
Pohled Edwarda:
Než jsem si stačil uvědomit co se děje, už jsem Bellu líbal, v ten kouzelný moment jsem si uvědomil, že k ní necítím jen pouhé přátelství, ale něco víc, daleko víc, než jen přátelství, ale nemohl jsem to nechat zajít dál, naše polibky se prohlubovali a byli čím dál vášnivější a pro jsem tento polibek ukonči. Ukončil jsem ho hlavně proto, že chodím s Tanyou s budu si jí brát, i když mé srdce jí zcela nemiluje i přesto nahradila prázdno a já jí tohle nemůžu udělat. A proto jsem řekl „Promiň už musím jít,“ a než jsem si uvědomil jakou chybu jsem udělal, už jsem běžel do síně za svou rodinou a nechal jí tam stát zraněnou a smutnou.
Když jsem se vrátil do síně okamžitě jsem šel ke své rodině a teprve tam jsem začal uvažovat nad tím, jakou velkou chybu jsem udělal. Ale to už bylo pozdě………
 
Pohled Belly:
Náš polibek se prohluboval a byl čím dál vášnivější a já si konečně uvědomila, že já už svou životní lásku našla a proto mě ještě více zabolelo, že se odtáhl a s omluvou, že už musí jít se vypařil. Nechal mě tam stát a prostě odešle.
Já se do něj zamilovala a on odešel, dal tím přesně najevo jaké city ke mě chová, dal mi najevo, že nemá zájem, že má svou krásnou snoubenku a že já pro něj nejsem dost dobrá, že já jsem jen ta kamarádka, že já jsem u něj navíc, a proč se divit má svojí rodinu, lásku, tak proč stát o mě, o ubohou služebnou Ara, který jí neustále posílá na sebevražedné mise. A já jsem najednou věděla, že on mě nikdy nebude milovat, že on už má svou rodinu a lásku, že on  už má vše po čem já tak moc toužím. On má vše a já nic. On má lásku a já ne. ON MĚ NEMILUJE a já to respektuji. On se rozhodl a já se s tím musím vyrovnat.
 A potom co přišlo to uvědomění sem pocítila ohromnou bodavou bolest v mém srdci a ani nevím jak, ale kolena se mi podlomili a já spadla na zem, kde jsem zůstala ležet a vzpamatovávala se s té vlny bolesti, která mnou projela jako šíp, ale tahle bolest po chvíli nepřestala, byla pořád stejná, pořád tak silná a nesnesitelná.
Až teď jsem si uvědomila, že jsem ztratila lásku, kterou jsem tak dlouho hledala, našla jsem lásku, kterou nikdy nebudu mít, lásku, kterou nikdo neopětuje.
V tento den jsem si uvědomila, že já zůstanu sama napořád, nikdy se ke mně nenajde nikdo, kdo by mě miloval, nikdo kdo by mě ochraňoval, nikdo kdo by mi dal rodinu, prostě nikdo.
V tento slavný den Ara jsem umřela, ne doslovně, protože v už jsem mrtvá, ale obrazně, moje duše se zahalila do černé a mysl přestala myslet, já sama, má osobnost přestala být a začala se chránit před tou bolestí a to tak, že jsem na všechno přestala myslet, prostě jsem se zahalila do mlhy, která ke mně nepropustila sebemenší cit a lásku.
V tento den jsem ztratila všechnu naději, ztratila jsem smysl, pro který jsem celé roky bojovala, ztratila jsem se sama v té nepropustné mlze a přestala existovat, už mě tu jen reprezentovala prázdná schránka, bez myšlenek a emocí, bez naděje a smyslu žít, zbyla jen ta prázdná schránka, která tu zůstala. Protože ta duše co v ní kdysi byla už není a nikdy nebude, už zanikla a umřela.
Už zůstala jen loutka Ara, protože ten jediný jí dokázal vést a uklidnit, protože ten jediný jí dál sice malý, ale přece nějaký domov.
Bez toho, abych myslela jsem se zvedla a šla k sobě do pokoje, kde jsem si sedla a na gauč a začala tupě zírat do zdi.
 
Pohled vypravěče:
V ten den Isabela přestala být  Isabelou, nechtěla už zažít bolest a nic jen bolest, už dál nechtěla snášet prohry a utrpení. Tenkrát se raději rozhodla proto snadné řešení, proto co jí bylo blízko,co čekalo až se tento poslední bod - bod, který jí zničil a nadobro jí uvalil do té mlhy zapomnění, který jí obklopovala.
A zatím co se všichni bavili na plese, který ona sama zorganizovala, ona jen seděla a tupě zírala.
Ale nebyla sama, kdo přemýšlel o tom co se stalo i Edward si uvědomoval jak moc jí svým odchodem ranil, uvědomoval si, že jí tak dal najevo, že jí nemiluje a to nebylo to nejhorší, on teprve teď, když se díval na svojí rodinu jak se mezi sebou pošťuchují a navzájem se milují si uvědomil, že udělal to nejhorší rozhodnutí ze všech. On si totiž uvědomil, že jí miluje a že si Tanyu vzít nemůže, že udělal tu největší chybu, kterou kdy udělal a že jí bude navždy litovat.
Tenkrát si plánoval, jak se rozejde s Tanyou a jak to Belle vysvětlí, ale to nevěděl, co se s Bellou stalo, nevěděl, že se změnila a že pomalu nevnímá ani čas a ani upíry kolem sebe.
Nevěděl, že už možnost omluvit se mít nebude, nevěděl co se stane.
 
Pohled Ara:
Když jsem viděl jak Bella odchází ze sálu, omluvil jsem se svým přátelům a vyšel jsem jí hledat, ale když jsem jí našel nemohl jsem uvěřit svým očím ona se líbala s Edwardem Cullenem.
Ale on se od ní náhle odtáhl a něco jí řekl a potom velice rychle utíkal do síně na ples. Iz tam chvíli jen tak stále a dívala se za ním jako by čekala, že se vrátí, ale on se nevracel a jí se na tváří objevilo pochopení a potom vlna bolesti, až se jí podlomili kolena a ona spadla na zem, kde zůstala ležet, vypadala tak bezmocně a raněně, že jsem se lekl a pomalu se k ní přibližoval. Ona se najednou zvedla a pomalím krokem kráčela ke mně.
Ale když jsem se jí podíval do očí, zjistil jsem, že jsou prázdné jako bez život, bez emocí a jakékoliv lítosti, vypadalo to jako by ani na nic nemyslela, vypadala jako by její duše – osobnost zmizela.
Když mě míjela jen kolem mě prošla, jako by si ani nevšimla, že tu jsem a dál kráčela ke svému pokoji, už jsem jen slyšel bouchnou dveře a zavrzání jak si sedla na gauč.
Toto chování mě vyděsilo, ale nechal jsem to být věřil jsem, že se z toho dostane a zacválá se vrátí na oslavu.
Ale mýlil jsem se po celé zbývající dva dny plesu se neukázala a nikdo v sále o ní nevědil, já sám jsem si o ní začal dělat starost a tak po skončení plesu a po rozloučení se všemi svými přáteli jsem vyrazil za jí do pokoje.
Když jsem otevřel dveře vyděsil jsem se, Isabela byla sice převlečená do svých normálních šatů a pláště, ale když jsem jí viděl bodlo mě u mé srdce, nikdy jsem si nemyslela, že jí takhle uvidím, tak prázdnou a zničenou, takhle se utápějící ve své bolesti, když jsem jí takhle viděl okamžitě jsem se rozhodl, co udělám a jak Iz pomstím těm mým tzv. přátelům.
 
Pohled Alice:
Po skončení plesu se Aro vypařil a mi se šli do svých pokojů převléct z večerní roby, do normálních šatů.
Všimla jsem si už na plese, že je Edward zamlklý a nad nečím neustále přemýšlí, nejhorší bylo, že nevím nad čím. Chová se tak od chvíli, kdy se na chvíli vypařil, pak se vrátil a byl smutný a pak zhrzený a nakonec začal přemýšlet.  
Ale s Jasprem jsme to nechali být a užívali ples, ale teď už skončil a mi se vracíme do svých komnat.
Když jsem se osprchovala a převlékla, měla jsem vizi jak pro nás nechává velmi naštvaný Aro posílat, abychom se dostavili do síni, což se za okamžik potvrdilo.
Celá rodina se sešla v předsíňce velkého sálu a pak jsme společně vyrazili dovnitř, abychom se dozvěděli co se děje.
Když jsme vstoupili, prví čeho jsem si všimla je, že Bella má v očích prázdno, jako by ani nevěděla, že jsme vstoupili, dívala se na Ara jako v transu, Aro měl položenou na její ruce a vypadalo to, že si něco vzdělují v myšlenkách. Ale když si nás Aro všiml pustil její ruku a řekl jí ať kolem nich dá štít, nechápala jsem proč, vždyť mi jsme přátelé a před námi se chránit nemusí, nebo ano?
Bella poslechla a na chvíli zavřela očí a dala kolem nich štít, už jsem nemohla vidět jejich budoucnost. A když jsem se znovu podívala na Bellu vypadal pořád tak prázdně a bezmocně a oddaně, jako by jediné proč co žije je Aro a jeho příkazy, takovou Bellu neznám, tahle se Bella nechávala, ale když se na ní podívám zjišťuji, že se tak začíná chovat.
Nejednou vběhl do síně posel a běžel k Arovi, Aro sáhl na ruku Isabele a ta kolem něj dala štít. Ale proč? Aby mu Edward nemohl číst myšlenky? To opravdu nevím.
Posel začal mluvit  a sdělovat Arovy podrobnosti.
„Pane v Mexiku bylo stvořeno nejméně sto upíru, je nutno je všechny nasměrovat nebo zabít“ dořekla uklonil se, pak ustoupil stranou a čekal na rozkazy.
„Iz stačíš na to sama nebo chceš někoho na pomoc?“ zeptal se Iz a já byla udivená, že jí chce samotnou poslat na sto novorozených!!!!
„Stačila bych na to, ale jestli se chce někdo pobavit se mnou ráda ho příjmu do party“ odpověděla a tím mě udivila, nejen tím, že by stačila SAMA na STO upírů, ale také kůli jejímu hlasu, který byl tak prázdný a mechanický.
 
Pohled Jasper:
Od té chvíle co jsme vstoupil do této síně jsem z Belly cítil jen prázdnotu a oddanost k Aro, jinak nic necítila a když přišla nabídka k boji, který tak moc nenáviděla, tak ho až s velkou radostí přijala.
Okamžitě vyrazila ze síně a vůbec se na nás nepodívala, což mě docela ranilo, ale nechal jsem to být až se uklidní tak mi zavolá nebo přijde ať je na mě naštvaná za cokoliv.
Nevěděl jsem, co se stane
 
                               Pro vás napsala Lin