Těžké proměny-II. část







2. část básně. Přeji hezké počtení



 

II.

Svou ženu jsem potkal v márnici,

Dovezli ji tam v domnění, že je mrtvá,

Však ještě mělce dýchala,

a ve mne vzplanul náhlý cit.

 

Nemohl jsem ji nechat zemřít,

Byla tak krásná, úžasná,

Tak rozhodl jsem se jed ji vpravit,

Z tesáků mých do těla.

 

Tím zapálil jsem oheň v jejím těle,

V bolestných křečích se prohnula,

A poté jsem byl překvapen mile,

Jak krásně najednou vypadala.

 

Jestli jsem předtím miloval,

Byl to cit planý,

Teď se cítím povinován,

Dívat se jen na ni.

 

Jak potkala mého syna,

Mateřský cit vzplanul v ni,

Byla ráda, že ho potkal,

Měla se o koho starati.

 

Hned zapomněla na minulost svojí,

Nikdy se vracet nechtěla,

Také pamatovala na zásadu naší,

Nepít z krve člověka.

 

Začali jsme být rodina,

Za rodinu jsme se vydávali,

On syn můj byl, ona moje žena,

Tak daleko jsme se dopracovali.

 

Dobře jsme to zvládali,

Hrát si na člověka,

Jako lidé jsme se chovali,

Nepoznalo by lidského oka.

 

Povedlo se,

Byli jsme rodina.