Těžké proměny-I.část

 První část mojí psychologické básně, doufám, že se Vám bude líbit.

 


 

Těžké proměny

 
 
I.
Mou dýkou mne bodni do srdce,
Mým mečem mi setni hlavu.
Viz však, že ti to nepomůže,
Jsem totiž monstrum bez duše.
 
Tak se to dřív říkávalo,
Dnes však mne nikdo nechce zabít,
Bojí se mne, to ano,
Já krve se jim štítím upít.
 
Kdybych tak činil, došel bych zkázy,
Mé oči by zářily rudě, zle,
Avšak já si chci zachovat zlatý lesk slávy,
Tím, že neokusím krve té.
 
Krve člověka, kterým jsem dříve býval,
Krve, která mi proudila v těle,
Krve, na kterou jsem se nerad díval,
Krve, ze které se mi dělá mdle.
 
Vytrénoval jsem si imunitu,
Proti krvi té pro mne bývalé,
A dospěl jsem ke svému slibu,
Pomáhat lidem „nad hrobem“.
 
Tak jsem poznal svého „prvorozeného“,
Umíral, to bylo jisté,
Po jedu mém viděl jsem ho uzdraveného,
Avšak s tělem z kamene.
 
Nevím, jestli jsem správně udělal,
Jeho matka mě o to prosila,
Nevím, jestli jsem správně udělal,
Ona zase neví, co tím způsobila.
 
Neví, co způsobila a nikdy se to nedozví,
Neví, neví, o co mne prosila,
Nešlo už zachránit ji, zemřela mi v náručí,
Myslela, že tím syna zachránila.
 
Nic jí však nevyčítám,
Mateřská láska je silný cit.