Tik tak
2.část
Poslední týdny jsem trávil jenom s ní, věděl jsem, že s ostatními mě čeká ještě věčnost. Věčnost, která bude plná utrpení a bolesti. Nedokázal jsem si představit, že tu najednou nebude. Znal jsem ji pár měsíců a v pojetí věčnosti to neznamenalo nic, nic pro kohokoliv jiného, ne pro nás dva, alespoň pro mě ne. Samozřejmě nemohl jsem si být jistý, že se mnou nakonec nezůstávala jen proto, že jsem tam byl a aby nemusela poslední chvíle života trávit sama, v podstatě mě to nezajímalo, jediná věc, která byla důležitá a která mě zajímala, byla ona. Už dlouho jsem nepocítil něco tak silného, jestli vůbec někdy. ,,Elizabeth" jsem miloval, jak jen jsem v sedmnácti milovat mohl, ale pokud jsem si pamatoval, nemělo to ani odstín toho citu, co ve mně doteď dřímal. Myslel jsem si, že už nikdy nikomu neuvěřím, že už se nikdy nezamiluji, ale život mě překvapil. A tak jsem teď tady, sedím u její postele, dívám se jí do očí a vidím, jak je unavená, jak sotva drží oči otevřené. Pohladila mě po ruce, aby přilákala zpátky moji mysl, ve které vířily tisíce myšlenek. Pohladil jsem ji po vlasech a políbil na čelo. Cítil jsem její mělký dech na krku a slyšel, jak její srdce tluče pomaleji. Věděl jsem,že se blíží konec, už tolikrát jsem byl u lidksé smrti, často zapřičiněnou mojí vinou, ale nikdy u člověka, který by měl zůstat navěky. Několikrát jsem zvažoval, že bych ji proměnil, ale nikdy jsem to nevyslovil nahlas. Sám pro sebe bych si tenhle život nevybral, kdybych měl možnost volby. Znal jsem všechny legendy, znal jsem osudy své rodiny a proto, i přesto čím jsem se stal, jsem věřil, že existuje něco lepšího, něco, co je po životě a rozhodně jsem to Amy nechtěl upřít, protože její duše byla tak čistá, že bylo doslova nemožné, aby se nedostala do nebe. Vnímal jsem tikot hodin, které jí odměřovaly čas. Tik tak, tik tak, tik tak...
A to bylo všechno, nakonec byly slyšet už jenom ty hodiny. Bylo to tak strašně surové a definitivní.