Edward Cullen

http://www.youtube.com/watch?v=pY9b6jgbNyc

 

 

 

 

 

 

Leželi jsme u mě na posteli, už asi po milionté se dívali na Donnieho Darka a snažili se ho pochopit. Vlastně ani nevím, proč jsem ten film dneska vybrala. Vnímala jsem ho první tři minuty a potom usnula. Dobré a špatné dny se střídaly jako na běžícím pásu, dnešek byl jeden z těch lepších, i když jsem byla strašlivě unavená, bylo mi v podstatě dobře. Vzbudila jsem, když běžely závěrečné titulky.

,,Odpočinula sis?“

,,Měl jsi mě vzbudit, nic jsem z toho filmu neměla….“

,,Viděla jsi ho tisíckrát, miláčku.“ Pusa na čelo. Pousmála jsem se a přitulila ke Chrisovi.

,,Co máme na programu dneska? Ještě ten seznam není prázdný?“

Teď se pro změnu smál Chris. Objal mě a zašeptal mi do ucha: ,,Něco pro tebe mám…zavři oči.“, poslechla jsem ho. Chytil mě za ruku a políbil na krk. Zmateně jsem se na něj podívala, kývnul hlavou směrem k mé ruce. Na prsteníčku se mi třpytil prsten s květem vyplněným safíry a diamanty.

,,Na seznamu zůstaly tři věci. Nemůžu ti dát děti ani klidné stáří, ale chtěl bych, abys zbytek života strávila se mnou. James Dylanová, prokážeš mi tu obrovskou čest a staneš se mojí ženou?“

Byla jsem překvapená, dojatá a zmatená. Nedokázala jsem si představit, že by si mě někdo tak dokonalý chtěl vzít. Hlavou mi vířily tisíce myšlenek a já nevěděla, co říct. Vlastně ano, věděla jsem. To jediné slovo, které chtěl slyšet. To jediné slovo, které jsem chtěla vykřičet do světa.

,,Ano,“ políbila jsem ho, ,,ano,“ znovu, ,,ano.“ A znovu.

 

Od té chvíle jsme se dostali do jakéhosi podivného kolotoče.  Nepřemýšlela jsem nad tím, co tomu řeknou rodiče nebo Chrisova rodina a byla jsem překvapená jejich reakcemi. Táta s mámou to věděli mnohem dřív než já a naprosto to schvalovali a Jamesovi to brali jako naprostou samozřejmost, samozřejmě až na Debbie, ale tu se nám dařilo poměrně dobře ignorovat.

Annie s mámou okamžitě začaly všechno zařizovat, obřad, hostinu, seznam hostů. Táta s Chrisem si vzali na starost shánění bydlení. Věděla jsem, že peníze nejsou problém, ale nepátrala jsem po výsledku jejich snažení. Mně to všechno bylo celkem jedno, důležití jsme byli my dva a skutečnost, že budeme spolu, jak jen je to vůbec lidsky možné.

Cassie mi pomáhala s výběrem svatebních šatů, protože jsem chtěla něco jednoduchého, ale neobvyklého, něco speciálního, úplně jiného. Nechtěla jsem vypadat jako dívka z dob, kdy byl Chris ještě člověkem, abych mu nepřipomínala Elizabeth, ale taky jsem nechtěla být dívkou z mé doby, protože jsem se tak necítila. Po třídenním hledání jsem je objevila, v jednom zapadlém krámku přímo uprostřed Seattlu. Byly dokonalé.

Přípravy byly velkolepé, i když jsem nechtěla nic velkého, a trvaly něco málo přes týden. Čas se krátil, nebylo na co čekat. I ten týden se mi zdál dlouhý, nekonečný. A pak přišel ten den. Nebyla jsem dokonce ani nervózní, věděla jsem, co chci, koho chci.

Máma s Cassie a Amandou mě učesaly, nalíčily a oblékly. Vypadala jsem kouzelně, přesně tak, jak jsem si to kdysi dávno jako malá představovala. Líčení bylo jemné, vlasy jednoduše vyšesané nahoru, aby k nim šel přidělat závoj, a ty krásné princeznovské šaty. Připadala jsem si jako v pohádce.

Svatba se konala v podvečer. V pět mě vyzvedla limuzína a dovezla mě před kostel, kde už na mě čekal táta. Všichni byli uvnitř. Jakmile se rozezněly první tóny svatebního pochodu, plná očekávání jsem vstoupila dovnitř. Pohled, který se mi naskytl, mě ohromil. V celém kostele svítily tisíce svíček, ulička byla lemovaná květinami nejrůznějších druhů a vůní a lavice přeplněné lidmi. Ale to bylo to poslední, co mě zajímalo. Hledala jsem mezi všemi jen tu jedinou osobu. Jeho.

Naše pohledy se setkaly. Už jsem nezaváhala ani na okamžik, viděla jsem v Chrisově pohledu všechnu tu lásku a oddanost. Tvářil se jako člověk, který vyhrál tu nejlepší cenu na světě, vůbec mu nedocházelo, že vítězem jsem já. Nikdo nemohl být ve chvíli, kdy řekl ,,ano“, tak šťastný jako já. Při pronášení slibu jsme existovali jen my dva, nevnímala jsem faráře, ani těch x lidí okolo. Měla jsem pocit jakoby se čas zastavil. Dívala jsem se do těch jeho pomněnkově modrých očí a byla dokonale šťastná.

 

 

Hostina byla krásná. Annie ji připravila u Jamesových doma. Celý dům byl nádherně vyzdobený a až po půdu přeplněný lidmi. Po přípitcích a sérii tanců jsme se rozloučili, nechali ostatní slavit dál a jeli domů. Ačkoliv jsem vůbec nevěděla, kde to je, těšila jsem se. Byla jsem za celý den strašlivě unavená, ale bylo mi dobře.

Jeli jsme dlouho, pokračovali jsme ještě daleko za město, vůbec jsem neměla ponětí, kam jedeme. Asi po čtyřiceti minutách jsme odbočili z hlavní silnice na lesní cestu, po chvilce se před námi rozprostřela obrovská louka, na jejímž okraji stál celý prosklený dům.

Nikdy se mi takové stavby nelíbily, ale teď jsem byla ohromená. Všechno bylo tak prostorné a světlé. Vnitřek byl příjemně teple zařízený. Cítila jsem se tam hned na poprvé výborně. Chris mě ohromenou úžasem přenesl přes práh ,,Vítejte doma, paní Jamesová…“, políbil mě na krk.

,,Zní to krásně…“

Rozhlížela jsem se v naprostém okouzlení kolem dokola a začala se smát. ,,Tenhle dům je náš?“

,,Jen náš.“

,,Už napořád?“

,,Napořád…Líbí?“

,,Líbí? Je dokonalej!“

Samou radostí jsem se začala točit po obýváku, bylo tam tolik místa, že by se dalo tancovat.

Chris mě chytl za ruku a přitáhl k sobě. Dlouho se na mě zamyšleně díval a pak mě políbil. Začala naše svatební noc. Bylo to jiné, než dřív. Nikam jsme nepospíchali. Milovali jsme se celou noc, pomalu a něžně. Snažili jsme se zapamatovat si každý záhyb těla, každou chvilku téhle naší noci.

 

Čas nám společně utíkal rychle. Okamžitě jsem si zvykla na manželský život. Líbilo se mi ráno se budit a vidět jeho tvář, starat se o sebe, trávit spolu každou volnou chvíli, užívat si každého dne a večer usínat v jeho náručí. Neustále jsme se poznávali, zjišťovali nové a nové věci. Čím víc času jsme spolu trávili, tím víc jsem chtěla žít...