Vypravěč
Za městem začínal les, ve kterém byla osamocená souměrná louka. Byla krásná, ale dnes ztrácela své kouzlo, protože se zde měla odehrát událost, která může změnit budoucnost...
Na této louce stálo několik lidí. Nevím, zda se dá říct, že to jsou lidé, ale posudek nechme na někom jiném. Na jedné straně stálo šest "lidí" a na té druhé minimálně dvacet, byla to jasná převaha. Ve vzduchu byl cítit strach a napětí, ale zároveň radost z boje. Tři lidé ze šesti se těšilo na to, jak se porvou se svými protivníky.
„Můžeme se domluvit. Nechceme mít vaše místo a Vy to dobře víte!“ Začal mluvit Oheň. Vítr s Vodou souhlasně přikývli.
„Nevěříme vám. Spousta lidí usilují o naše místa. Tak proč Vy byste měli být výjimka?! Dnes třeba nechcete, ale za několik let změníte názor,“ rozzlobeně promluvil Vůdce druhé strany.
„Nikdy nezměníme názor! Ale ty si to necheš připustit!“ Oheň začal okolo sebe šířit malé, sotva viditelné jiskřičky.
„Jak vám máme věřit? Nemáte žádné důkazy se kterými byste nás přesvědčili,“ vysmál se jim Vůdce. Oheň už pomalu ztrácel trpělivost, a tak byl vděčný, když mu jeho bratr pomohl.
„Nestačí ti, že jsme vás nechali být už 300 let?!“ Ledově chladný hlas se k Ohni naprosto nehodil.
„Nestačí!! Kdykoliv si to můžete rozmyslet! Tohle neni žádná jistota ani důkaz!“ vykřikl Vůdce. Ozval se povzdech.
„Jsi tak nepoučitelný. Dyť už jsme spolu vedly malé války. Vždycky si je vyprovokoval ty a vždycky jsme vyhráli my. Myslíš, že kdyby jsme chtěli tvoje místo, necháváme tě těch celých 300 let být? To určitě ne. Vzdej to a nechme to být. My půjdeme svou cestou a vy tou svou.“
„Nikdy! Tentokrát se rozhodne. Máme s sebou posily, tajné zbraně na vás. Už víme co dokážete. Tentokrát vyhrajeme my.“
„Víte jenom půlku, Vůdce. Vzdejte to! Nemůžete to vyhrát. Můžeme se přece domluvit.“
„To můžeme. Budete pod našim jménem a budete nám sloužit a zachováte věrnost svému pánu.“
„Tak to ani omylem!“ Ozvalo se najednou pět hlasů. Kromě silnějšího Ohně. Vůdce to však zareagoval a obrátil se na něj.
„Rozmýšlís se jestli to pro tebe nebude lepší?“ vyzývavě se na něho podíval, ale on na sobě nedal nic znát, a tak tedy Vůdce pokračoval. „Pokud se přidáš k nám a zajistíš nám, že nás ostatní nikdy nenapadnou, necháme je naživu.“ Oheň naklonil hlavu na stranu, ale stále nic neřekl.
„To snad nemyslíš vážně?!“ rozzlobila se Voda. „Chceš nás zradit?!“ Oheň se na ní podíval s chladem v očích, poté se obrátil zpět k Vůdci a vystoupil vpřed o dva kroky. Vše ztichlo a ve vzduchu bylo jasně cítit napětí, bolest, zrada....