Sláva nebo láska,Věčnost nebo Smrt 8kapitola

 
Jedna pohroma za druhou
 
Bellin pohled:
No super to je užasný takže budu fotit stím nafintěným šamponkem su celá šťastná no aspoň že tam mám s kým jít…
 
 
Ráno jsem se probudila a šla se obléct protože opět musím do te hnusné školy kde na mě každej zízá jako na mimozemšťana co pak vipadám až tak strašně…..
Cr………Zazvonil mi telefon.
„Prosím tady Alf“
„Prosím“
„Ahoj mami no to je jedno kdy přijedete???“
„Ahoj zlato nevím jestly je to dobře nebo špatně ale rozhodly jsme se že pojedeme navštívit naše známé na Krétu takže to vypadá že se zase uvidíme o něco později jestly ti to teda nevadí“
„Ale né vpořádku užujte si to já musím končit ahoj“
„Pá zlato“
No super kvartýr volnej ještě dýl nevaaa…
OK oblíkla jsem se namalovala šla se nasnídat a vyrazila.
Na parkovišti mě už čekala Alice
„Ahoj Bells tak co jak se těšíš na zítřek??“
„Moc ne abych pravdu řekla“Nenávidím když je tekhle aktivní i když to je pořád…
„Já vím určitě si nervozní ale to přejde“
„Alice já nejsem nervozní a myslím že ty víš na co narážím“
„Jinou možnost nemáš“
„Jo bohužel“
„Hele Alice a na to focení nedalo by se to udělat ještě niak jinak…??“
Zeptala jsem se z malinkou nadějí
„Jestly máš zájem Emmet se nabídnul“O MUJ BOŽE
„Ježiši !!!Ne to rači opravdu Edward“Ufff
„No já to věděla“
„Ty mylsíš na vše“
„Ahoj holky“za námi se vynořily Cullenovi
„Ahoj“Řekla jsem otraveně všichni totiž opět sršely optimismem…“
„Jo Edwarde abych nezapoměla zítra si negeluj vlasy.Nemaj to rádí na hlavě ti něco vytvoří sami“Řekla jsem dosti naštvaně
„Jo Jasně“Edward naštěstí nic nenamítal
„Jestly tam hodláš jít s tím tvým vrabčím hnízdem tak to ani nechoť …“Emmet musel okamžitě zareagovat….
„Ptal se někdo na radu „Odvětil Edward….
„No tak já mizím mám matiku Mějte se ..“
„Čauky“
 
Šestou hodinu jsem měla biologii takže opět Edward už mi leze krkem….
 
Když jsem přišla do třídy tak jsem ho viděla bohužel opět v mé lavici sedíme spolu….
„Ahoj“Pozdravil mě
„Ahoj“Odpověděla jsem
„Mužu se tě na něco zeptat??“Pane bože tu jsem teda zvedavá…
„Jo“
“No já jen proč se ke mně chováš tak strašně vždyť když si byla nemocná a já jsem za tebou přišel tak jsme si docela dobře pokecali“
„To víš to ty prážky asi mi vlezly na mozek“
„To všechno vysvětluje..“Snaží se byt vtipnej ale neumí to.. :- (
„To doufám“
„Proč mě nemáš ráda“
„Protože se chováš jako niakej šamponek.
Sotva se tě niaka holka příjde zeptat jestly si někam nezajdeš tak ji hned odbyješ a řekneš NE
,kdybys věděl jak jít to musím zkazit sebevědomí kdybys ji aspoŇ řekl promiŃ ale už někoho mám nebo tak něco nevadí že to není pravda ale aspoň nebudeš vypadat jako zbohatlej namyšlenej idiot kterej si vozí věčně prdel v předraženým autě…“
„Aha“
„Ještě něco“
„Ne“
„No to doufám tak víš co myslím že dneska svou debatu ukončíme já si budu hledět svího a ty taky.
Uvidíme se až zítra ráno…
Promin ale dneska mám dobrou náladu nerada bych si ji kazila tak prosím rači zustaň sticha Děkuji“
Jenom zakíval hlavou
Celou hodinu potom už bylo ticho a já věděla že se neopováží mi něco říct ale nevadí mi to….
Když zazvonilo zvedla jsem se a odešla hned ke svému autu opět jsem nešla na oběd
 
Doma jsem všechno nachystala na focení a chvílí před 3 jsem se vydala pro Alice.
Když jsem přišla ke Cullenovic domu venku stál Emmet a Jasper o něčem si povídali.
„Ahoj Bells“Pozdravil mě Jasper
„Ahoj Kotě jak se máš?“Samozřejmě Emmet
„Ahoj mám se užasně Alice už je nachystaná“
Zeptala jsem se a přála jsem si ať odpoví ano nechtěla jsem tady strávit dalších par minut z ryzikem že příjde Edward z tím jeho stupidním usměvem…
„Jo už jde“
„Ahoj Bells“Alice už byla tady
„Ahoj Alice“
„Můžeme vyrazit??“
„Jo jasně“
 
 
Když jsme přišli k nám domů tak jsem Alice zatáhla ke mně do pokoje a začala jí oblíkat a líčit….
„Bells Mužu se tě něco zeptat???“
„No jasně ty vždycky“
„Co se dneska stalo v biologii Edward měl dobrou naladu a po biologii byl jako přešlej mrazem neudělali jste si něco je dost nešťastnej“
Já už toho mám plný zuby….
„Co se stalo bratříček je nešťastnej a z čeho že mu konečně někdo řekl do očí co si oněm myslí nebo protože jsem jediná holka které nezamotal hlavu ???“
„Nebuť na něho taková on není takový jak si myslíš“
„Já vím on je ještě horší“
„Ne je náhodou docela milej a má tě rád“
„Prostě se Alice musíš smířit z tím že nestačí když má rád jen on ale musím mít ráda i já“
„A proč ty nemáš ráda vždyť je hezkej milej hodnej co víc si mužeš přat“
„Alice už toho mám plný zuby nechte mě všichni konečně žit sotva se vykopu z jednoho velkýho problému zase tady jsou další problemi já už toho mám plný zuby nechte mě všichni žít proboha“
Už jsem na tom byla bouhužel z nervama tak blbě že jsem se rozbrečela.
„Promiň Bells já jsem nevěděla že ti v životě tak překážíme“
Alice se naštvala a odešla…
Celej den sem přemíšlela nad tím jak si Alice udobřit ale nic mě nenapadlo…
Když jsem tak seděla u televize tak jsem si vzpoměla jak jsem byla závislá na drogám a kolik problému jsem tim přinesla rodičum potom anorexie bylo toho moc chudáci….ale v tom zazvonil zvonek u dveří jdu se podívat kdo tam je …..
U dveří stála policie nevěděla jsem o co jde.
Dneska jsem nic neprovedla……
 
„Dobrý den vy jste slečna Isabella Swan?“
„Ano přejete si?“
„Bohužel jsme vam přišli oznámit že vaši rodiče letěli letem do Řecka dnes odpoledne letadlo z neznámích duvodu ztratilo komunikaci z věží.
Bohužel se před hodinou našly trosky hořícího letadla v moři takže je jasné že nehodu nikdo nepřežil…“
Těmihle slovy se mi uzavřel celí muj život celí kompletně moji rodiče jsou mrtví nemohla jsem tušit že jsem z mámou mluvila naposledy už je nikdy neuvidím neee neeee
„Co že???To ne to je niaky omyl ….to ne ne „
„Je nám to líto ale bohuže.   Nashledanou“A odešly.
Já sem věděla že tohle jen tak nepřekousnu.
Nemám nikoho toto je nejhorší den mého života já už to nevydržím proč proč si vzal mé rodiče proč ne mě.
Ne oni nejsou mrtví ne skusím jim zavolat věděla jsem že je to marné že sou mrtví ale musela jsem…
Utíkala jsem do kuchině celá zničená a uplakaná cestou jsem ale narazila do skřínky a rozbyla sklenici na zemi se nahromadilo mnohoo střepu ja hned našla způsob jak už se dál netrápit .
Celá uplakaná jsem si klekla ne zem a vzala jsem si jeden střep když jsem se na něho tak dívala připomínal mi svím tvarem srdíčko srdíčko naděje…
Jenže já už žádnou naději nemám
Tiše jsem zašeptala
„Promiň Alice“
A střep si přiložila k zápěstí na pravé ruce a jen jsem lahce posunula drouhou rukou a zatlačila zamotal se mi hlava a potom už jenom
TMA.
 
P.S Omlouvám se že to tak moc dlouho trvalo ale vůbec nestíhám naštěstí jsou žu uzavřené známky tak budu mít na psaní více času...
Nechci vydírat ale prosím pište komentáře....
Děěkuji Vaše -NATALYYY-