Popelka - 7.kapitola

Ahoj. Je tu další kapitola. Chci vám všem moc poděkovat za komentáře a taky za to, že vůbec moji povídku čtete.




Popelka – 7.kapitola

V pokoji nastalo naprosté ticho. Během vteřiny se u Belli objevil Carlisle a začal ji ošetřovat.

,,Má dvě zlomená žebra, možná nastalo vnitřní krvácení. Edwarde odnes ji do mé kanceláře, Alice, ty odkliď stůl,“ rozkázal. Konečně se v místosti všichni pohli. Edward opatrně uchopil Bellino tělo do náručí a nesl ji do Carlislovi pracovny. Tam ji položil jakoby byla ten nejkrehčí materiál. Věnoval jí pohled a ustoupil, aby mohl jeho otec prohlédnout Bellu.

 

Au, všechno mě bolelo. Hlava mi třeštila, ale to nebylo nic proti tomu, když jsem se pohla. V břichu jsem snad měla bolinky co píchali do každého místě v mém břichu.

,,Jsi vzhuru!“ vykřikla nadšeně Alice. V tu chvíli se kolem mě objevila celá Cullenovic rodinka, jediná Barbara se tu neukázala. Všichni stáli a usmívali, jen Carlisle se ke mně příblížil a začal mi prohmatávat břicho. Při každém doteku jsem bolestně kvikla a to i přes to, že jsem se snažila nedat to najevo.

,,Máš ho pohmožděné, ale žádné vnitřní krvácení ani už nemáš nic zlomeného,“ diagnostikoval. ,,Jak se cítíš?“

,,Je mi dobře,“ řekla jsem potichu. ,, Jen jsem unavená.“

,,Dobře tak spi,“ promluvila mateřsky Esme.

Behěm pěti minut už jsem spala jako miminko. Zdál se mi sen. Stála jsem v lese, nebyla jsem sama, byl tu se mnou ten kluk ze hřbitova. Otočila jsem se a za mnou stál Edward. Jakobovi oči zčernaly a začal se celý třást. Edward se začal mračit, ale jinak stál klidně. Pak ale z ničeho nic vyskočil přímo na mě. V tu chvíli jsem se probudila.

Edward, Jacob. Dva lidé co v mém životě sehrají velkou roli.

 

Týden jsem se zotavovala z Alicina objetí. Nic už mi sice nebylo, ale celý týden jsem měla bolesti. Většina byla ráda, že jsem se zotavovala, jen, nečekaně, Barbara a potom Rosalie. Její chování bylo velmi divné. Jakobych jí lezla na nervy, ale přitom jsem jí nic neudělala.

Párkrát jsem se snažila jít se projít do lesa, ale Alice se tolik obviňovala, že mě nenechala pomalu ani dojít na záchod. Už jsem toho měla dost, nebavilo mě ležet, zatímco mě každý jen obskakoval. Naštěstí Cullenovi byli právě na lovu, tudíž jsem měla dům jen pro sebe. Na to jsem ale nemyslela, místo toho jsem vběhla do garáže a sedla do jediného stroje co tu zbyl. Dupla jsem na plyn moc silně, tudíž jsem se vyřítila z garáže jak blázen. Můj instinkt mi říkal přesně kam mám jet.

V jednu chvíli jsem měla pocit, jakobych jela někam kam nemám. Dojela jsem na pláž a sedla si na kládu co tam ležela. Zavřela jsem oči a užívala si zvuk vlk.

,,Ahoj,“ promluvil chraplavý hlas. Otevřela jsem oči a koukala se na Jacoba.

,,Ahoj,“ opětovala jsem.

,,Smím si přisednout?“

Jen jsem zakývala hlavou na souhlas a celé odpoledne jsem strávila s ním. Úžasně jsem se bavila, Jacob je velmi vtipný a hlavně, je opravdu krásný. Zářivé, bílé, rovné zuby dokrášlují jeho nádherný úsměv. Jeho hnědé oči hřály a jeho postava! Přišlo mi, jakoby se za tu dobu co jsem ho neviděla změnil. Byl vyšší, svalnatější a celkově působil stařšeji.

,,Už je pozdě, takže bych měla radši jít,“ podotkla jsem. Ale jakmile jsem vstala, opět se ozvala bolest v břichu, nemohla jsem ujít ani krok.

,,Co se děje?“

,,Já... měla jsem zranění a bolí to, ale budu v pořádku.“ Jacob mě neposlouchal, místo toho mě vzal do náruče a nesl k autu. ,,Pusť mě, dostaneš kílu.“ Jen se zasmál a nesl mě dál. Nedonesl mě k na místo řidiče, místo toho mě posadil na místo spolujezdce.

,,Páni,“ vydechl, jakmile si sedl na místo spolujezdce.

,,Máš vůbec řidičák?“ zeptala jsem se.

,,Řídím jako profík, na co řidičák,“ zasmál se sám sobě. Měl celkem strach řídit takovej sporťák, jaký jsem si vypůjčila od Cullenových. Jakmile jsme dojeli na křižovatku zeptal se: ,,kam teď?“

,,Jeď doleva a až ti řeknu odbočíš.“

 

Jakob mě bezpečně odvezl domů a donesl mě ke dveřím. Zaklepal na ně, dveře se hned otevřeli a já skončila v něčím studeném náručí.

,,Konečně,“ promluvil Edward. To on mě popadl a nesl na gauč.

,,Pojď dovnitř Jaku,“ zavolala jsem. Jacob ostýchavě vešel dovnitř a v tu chvíli se něco stalo. Chytl se za nos, jakoby mu něco smrdělo, podíval se na Edwardovu ruku držející tu mou a začal se třást....