Popelka - 13.kapitola

Trochu jsem si mákla a je tu další kapitola. Teď přes víkend další nebude, ale v pondělí přidám další a slibuju že bude delší. A opět moc děkuju za komentáře, bez vás by psát ani nemělo smysl.

Popelka - 13.kapitola

 

 

 

No, vlastně se to stalo až po chvíli.

Do pokoje nakoukla Edwardova hlava a když viděl jak ležím Jakovi v klíně, najednou vypadal, jakoby ho chtěl zabít. Vešel do pokoje, ale jeho výraz už byl normální.

 ,,Já... moc mě mrzí to.... tak já vás radši nechám...." a vycouval z pokoje.

 ,,To kvůli němu ty slzy?" zeptal se naštvaně Jacob.

 ,,Ne.... tak úplně..." vykoktala jsem. Jake na mě upřel své hnědé oči a já mu to prostě musela říct. ,,My se políbili." V tu chvíli jsem zrudla jako rajče a Jakův obličej naprosto stvrdl. Najednou se celý začal třást a prudce vstal z postele. Moje hlava dopadla na postel, zatímco Jacob se začal celý třást.

 Do pokoje vletěl Edward a stoupl si přede mě.

 ,,Jaku... co to..." nestihla jsem doříct, protože místo Jacoba stál najednou obrovský vlk a ve vzduchu poletovaly kousky oblečení. Edward mě strčil ještě více před sebe, takže jsem na vlka neviděla.

 Už mě začínalo štvát, být člověkem. Kdybych byla upír, lehce bych Edwarda odstrčila a pomohla Jakovi, ale s tou sílou, co jsem měla, bych ho akorát rozesmála. ,,Uhni Edwarde!" vyštěkla jsem na konec.

 Edward lehce odstoupil a já se konečně mohla podívat, co se stalo. Vlk tam pořád stál, ale mě si nevšímal, koukal se na Edwarda. Připraven k útoku, ale to jsem nemohla dopustit.

 ,,Jaku," řekla jsem lehce, ale on mě neposlouchal. ,,JAKU!" To už jsem zařvala a Jakob se nakonec podíval do mých očí. A v TU chvíli se to stalo.

 Ten pohled znamenal něco krásného. Vše změnil. Jacob se uklidnil a stoupl si do normální polohy, tedy něco jako přítulný pejsek. Edwarda jsem v tu chvíli nevnímala. Byl tam pro mě jen Jacob. A ty oči... Viděla jsem, jak jinak se na mě dívá, ale těžko se to popisuje, když byl ve vlčí podobě.

 ,,Promiň mi to Jaku," vzdykla jsem a objala toho vlka. Edward se mě snažil chytit, ale nakonec ruky nechal ve vzduchu. Jakova hlava se mi opřela o rameno a pak mi olízl tvář. Musela jsem se zasmát, znamenalo to, že mi odpustil.

 Pak jsem se konečně podívala na Edwarda. Tvářil se příšerně, ale nakonec to zamaskoval neutrálním výrazem. ,,Co se s ním stalo?"

 ,,Myslím, že bude lepší, když ti to řekne on. I když jeho myšlenky jsou dost zmatené," odmlčel se, ,,měl by jít domů. Tam budou vědět co s ním."Po těch slovech odešel a já zůstala s Jakobem sama. Ale když jsem se otočila, nestál tam už vlk, ale lidský Jacob. A stál tam jen tak, jak ho bůh stvořil. Opět jsem celá zrudla a rychle se podívala jinam. Jake se po chvíli ozval, že můžu.

 Chtěla jsem jít k němu, pořádně ho obejmout a zeptat se, co se stalo. Ale jakmile jsem udělala krok k němu, on udělal krok ode mě.

 ,,Já myslela, že jsi mi odpustil." Nepovedlo se mi zakrýt sklamání, které mnou v tu chvíli proběhlo.

 ,,Já ti odpustil," řekla svým chraplavým hlasem. ,,Ale sám nevím, co se teď se mnou děje. Mohl bych ti ublížit."

 ,,Neublížíš mi." Byla jsem si jistá. Mohl mi ublížit už jako vlk, ale neudělal to. Konečně jsem ho objala a mohla cítit jeho horkou kůži. Měl vždy tak vřelou kůži?

 

 Jacob si půjčil Edwardovi věci, i když říkal, že šíleně smrdí. Vlastně všichni v domě najednou vypadali, jakoby tady někde ležela měsíc stará ryba.

 Jake se vydal domů a slíbil že za mnou přijde jak nejdříve bude moct. A opravdu vypadal, že se to chystá splnit. Asi nás ten okamžik sblížil, protože oba jsme se cítili hrozně jeden bez druhého.

 

 Týden se mi Jacob neozval. Začla jsem se trápit, copak jsem to cítila jen já? Nikdy jsem pro něj nic neznamena?

 Alice mi oznámila ´úžasnou novinku´ od pondělí začíná škola. Abych řekla pravdu, školu jsem díky svým sestrám naprosto nesnášela a vrátit se tam bylo utrpení.

 ,,No tak, co ten protáhlí obličej," smál se mi Emmett, který se do školy očividně těšil.

 ,,Sklapni," řekla jsem podrážděně, což ho rozesmálo ještě víc. Ale mě to připomnělo moje školní dny. To, jak Barbara všechny poštvala proti mě a každý se mi smál.

 

 ,,Dyť to ani jako škola nevypadá," postěžovala jsem si, jakmile jsme dorazili na místo. A najednou směřovaly všechny oči na nás. Tedy v první řadě Rosalie a Edwardovi.

 

3.kapitola - Edward

 

 Neváhal jsem a utíkal za ní. Byla jen kousek ode mě, už jsem ji skoro měl, ale pak najednou nikde nebyla. Otáčel jsem se kolem dokola, abych ji zahlédl, ale dívka nikde nebyla. Dokonce nikde nebyl ani její pach, jako by nikdy neexistovala. Rozběhl jsem se směrem, který mě napadl jako první, ale už jsem ji nenašel. Nakonec jsem to vzdal a vrátil se do hradu. Ale právě, když jsem si myslel, že už ji nikdy neuvidím, šla přímo proti mě.

 Chvíli jsem si nebyl jistý, jestli to je ona, něco se mi zdálo jinak. Ale ty vlasy, účes a navíc jsem pořád neslyšel její myšlenky. Musela to být ona.

 Byl jsem tak šťastný, že ji vidím. Úsmál jsem se a ona můj úsměv opětovala.

 ,,Omlouvám se, že jsem tak utekla, ale bála jsem se. Viděla jsem tam svoji sestru," odmlčela sea vydala vzdech, ,,ona mě nenávidí. Bála jsem se, že ti něco udělá. Mimochodem jsem Barbara." Konečně jsem uslyšel její hlas, ale byl jiný, než jsem si ho představoval. Ale přeci jenom to byla upírka, takže její hlas i ona byl nádherný.

 Pak si konečně sundala masku a já si mohl prohlédnout celou její krásu. Cítil jsem, že je něco jinak, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Byl jsem zkrátka šťastný, že jsem s ní.

 Vyprávěla mi o jejím životě. O tom jak ji sestra šikanovala a chovala se k ní jako ke špíně. O tom, jaký strach z ní má, že je ještě horší než se povídá. Prý je nemilosrdná, i Jane je oproto ní zlatíčko. To mě velmi překvapilo. Jane je známá svojí krutostí a najednou tu je někdo ještě horší...

 Já jí zase povídal o svojí rodině. Vypadalo to, že ji to opravdu zajímá. Ale ten pocit, že je něco špatně se stále více prohluboval. Nakonec jsme se rozloučili a já s úsměvem odcházel do pokoje.

 Netrvalo dlouho a na můj pokoj zaklepala Barbara. Otevřel jsem dveře a hned byly její rty na těch mých. Bylo to jiné než jsem si představolal. Dokázal jsem racionálně uvažovat, žádná prudká vášeň. Možná je se mnou něco špatně...

 Barbara mi zajela rukou pod košili a druhou začala rozepínat knoflíky. V tu chvíli jsem ji musel zastavit.

 ,,Copak ty to nechceš?" zeptala se koketně. Najednou byla ta dívka s kterou jsem mluvil pryč.

 ,,Ne, sotva jsme se poznali." Povzdechla si, ale dál už nezašla.

 Opět někdo zaklepal na dveře a dovnitř vpadla celá má rodina. Emmett se začal smát, když mě našel nalepeného na Barbaře, zatímco ostatní se tvářili rozpačitě.

 ,,Omlouvám se, jen jsem neviděla tvoji budoucnost, tak mě to trochu znervóznilo," řekla Alice nahlas a v mysli mi řekla něco jiného. ,,Mám z ní divný pocit."

 ,,To nic," odpovídal jsem na obě věci co řekla. ,,Tohle je Barbara."

 Všichni se začli společně seznamovat, zatímco já jen pozoroval Barb. Pohybovala se tak ladně. Ani jsem si nevšiml, že Alice zmizela. Začal jsem ji hledat, ale když jsem ji našel, nebyl jsem rád. Byla s Isabellou.

 Slyšel jsem jen jak říká: ,,...jsem tu pro tebe." Musel jsem ji od té zrůdy dostat pryč.

 ,,Alice." Podíval jsem se po Isabelle a myslel jen na to, co udělala Barbaře. Ale přesto mě napadlo, jak může někdo jako ona, způsobit tolik bolesti a smrti. ,,Ty musíš být Isabella." Zklamaně na mě pohlédla. ,,Barbara mi o tobě vyprávěla." Zatvářila se stylem, už chápu, ale nic na to neřekla.

 Alice mi v myšlenkách řekla, že jsem vůl. ,,Není to pro tebe dobrá kamarádka."

 ,,A Barbara je pro tebe ta pravá?" zeptala se naštvaně, ,,byla na mě milá, tak si trhni nohou." Za námi se někdo uchechtl, ale nechtěl jsem zkoumat kdo to byl.