Padněte na kolena

Tak jsem tu zas :)
 
 
 
Nick nás napomenul a já zabodla pohled do země. Jeho hlas na mě působil až moc, což jsem před Edwardem nemohla dát najevo. Náhle jsem měla pochybnosti, jestli si ho vůbec chci vzít. Byl to tak skličující pocit, až jsem z toho měla zase vztek. „Nemám,“ zamumlala jsem a otevřela si učebnici.
Má reakce na Nicka Edwarda rozzuřila. „Mám toho po krk. Copak nevidíš, co mi tímhle provádíš? Copak nevíš, že Jasper ví, jaké pocity chováš k Nickovi? Proč pořád předstíráš, že nic není, když něco je? Alexandro, proč mi tohle děláš? Víš, jak mě to mučí?“
Tolik otázek najednou mi lehce zamotalo hlavu. „Proč? Protože nic není. Já toho mám taky po krk. Jsi jako nějaký žárlivý manžel! Uklidni se!“
Šeptala jsem, ale vcelku nahlas. Prozradil mě hlas, poněvadž byl až moc vysoký.
„Nelži mě a nelži ani sama sobě.“ Jedna jeho pěst byla zaťatá, ale jeho obličej byl andělsky klidný. Já ho znala, tak jsem věděla, jak skvěle umí předstírat klid.
Cítila jsem zmatek a vztek. Nekontrolovatelné pocity se stupňovaly do výšin a já věděla, že každou chvíli vybuchnu. Co se to se mnou proboha děje?
„Proč jsi jenom tak nedůvěřivej? Proč nevěříš, že bych tě měla ráda? Proč na tom furt něco hledáš?“
I jeho pohled zčernal. „Máš mě ráda? Kde je to miluji, co mi opakuješ pořád a pořád a já si myslel, že je to pravdivé?“
Tak a dost. Vstala jsem, odsunula židli, popadla kabelku a chystala se odejít.
„Kampak, slečno Rottová?“ ozval se Nickův příjemný hlas.
Měla jsem chuť mu vrazit. To on všechno zavinil. Chvíli jsem si s tou myšlenkou pohrávala, ale zachytila jsem Edwardův pohled. Zrovna mi četl myšlenky. Sakra.
Bez dovolení a odpovědi jsem prostě vypadla z třídy a procházela chodbou ke skřínce. Až teď mi došlo, že jsem tam nechala učení a jen doufala, že Edward mi ho vezme.
Sakra. SAKRA! Z té hádky jsem měla takový vztek! Mé nohy se rozpohybovaly a já zdrhala směrem k lesu.
„HEJ!“ zavolal na mě kdosi. „Vyděla's ducha, nebo co?“
Dan Frajírek. „Co?“
Dezorientovaně jsem se zastavila a rozhlížela se. Rychlostí blesku jsem dorazila k parkovišti - Dan mě nemohl vidět utíkat takhle rychle. Tak jakto, že mě i poznal?
„Ledová královna. Víš, zrovna jsem si říkal, že si půjdu zaběhat do lesa a ty jsi zřejmě stejného nápadu. No panečku, to je náhoda, což?“
Dýchej, nádech, výdech. Počítej do deseti. „Hele, mám vážně špatnej den, takže si ty svoje kecy ušetři.“
Pokrčil rameny. Zrovna na sobě měl koženou bundu a lehce upnuté džíny. Jasně, byl pěknej, ale já v životě potkala tolik pěkných kluků, že kdybych to řešila, asi bych se zbláznila.
Třeba můj bratr. Myslím pravej bratr z Egypta. Byl to kus, jeden z největších co znám. Má smečka taky nepatřila k těm ošklivým a kluci z La Push už vůbec ne. Nikdy to se mnou nic neudělalo. Až na Edwarda a na Nicka. Ne, Nicka mažu.
„Oliver říkal, že jsi mizerná běžkyně, tohle bylo teda ještě horší, než mizerná.“
Hmouřila jsem oči. „Odkud znáš Olivera?“
Vzpomínáte na Olivera? Olivera s olivovou pletí, hahaha. Samozřejmě, já jsem hrozná a i v Egyptě, kdy mám smutnit po Edwardovi, si najdu nějakýho cápka.
„Olivera? Toho zná každý. Ten má vážně známý všude. Navíc, byl jsem v jeho první smečce, než si ho tak trochu přivlastnili Sabrielovi.“
Sabrielovi byli moji rodiče. Můj otec vypadal jako Kurt Cobain a má matka jako hipík, tvořili spolu skvělej pár exotů. Když se do toho zamíchá ještě Ashley, dokonalá šprtka a vlezdoprdelka, Alan, třeštěný puberťák a já, rozčílená příšera, ať žije taková normální rodinka.
„Ty jsi...?“ neměla jsem odvahu to vyslovit. Vlk.
Z krabičky vytáhl dvě dlouhé bílé tyčinky s filtrem. Jednu mi podal a tu druhou si sám zapálil. „Snažil jsem se ti to říct celou dobu, ale neposlouchala's mě. Nechodil jsem za tebou, protože líbíš, nebo co.“
To dík. Mé ego neuvěřitelně kleslo. „Aha, jasně. Proč ti o mě Oliver vyprávěl? Kdy?“
„Ty to nevíš? Byl ve městě. Jen tě zkontrolovat a tak.“
Podal mi zapalovač a já si vděčně zapálila. Je to ta nejlepší věc na nervy. „Jasně, že to vím.“
Ušklíbl se. „Jasně. Hele, nechceš se někam svést?“
Možná bych Edwarda neměla ještě víc rozčilovat. Jenže jízda na motorce by mi mohla pomoct a uklidnit mé smíšené pocity. Tak jsem souhlasila.