Edward Cullen

 
Ahoj pokusila jsem se o svoji první povídku takže nečekejte zrovna něco skvělýho.Pište pls komentíky,kritiku.Neobjeví se tam nikdo ze Stmívání ale je to taky o lásce a upírech.Jo a je to jednorázovka :-) mimochodem dík za připomenutí Arwen.
 
 ,,Kate  okamžitě se vrat,prosím on se už nevrátí“ křikla za ní matka, ale dívka neposlouchala třískla domovními dveřmi a vyběhla se slzami v hnědých hlubokých očích do lesa ,co rostl za jejich domem, od všech ,proč ji jen nenechají truchlit. Chtěla utéct od reality už neměla sílu dál žit . Už je to rok.Rok co ji opustil,rok co ho zabil jiný upír a to jen kvůli ni.Od té doby byla jako prázdná schránka bez duše. Už ji zde nic nedrží. Vběhla do lesa neběžela po lesní cestě už ji bylo jedno jestli zabloudí dokonce si to přála. Běžela dál  dokud nezakopla, ucítila palčivou bolest ale nevnímala ji,cítila  jak ji něco teplého a mokrého teče po rukách. KREV. Nevnímala to. Dál ležela na zemi její hnědé kudrnaté vlasy měla rozprostřené okolo jejího půvabného obličeje. Byla vyčerpaná pomalu usínala. Najednou slyšela jak  se něco vedle ni pohlo, zvedla se a to co viděla před sebou nemohl byt člověk. Srdce ji poskočilo radosti. Vrátil se. Muž vystoupil ze stínu nebyl to on pocítila zklamaní jak by to mohl byt on se nevrátí už nikdy. Díra v hrudi se jí prohloubila. Ten dotyčný byl krásný,měl bledou pokožku,černé rozježené hlasy a ostře řezané rysy, jen jeho oči byly černé , černější než noc. Byli žížnivé. Někoho ji připomínal,ale koho. Toho upíra už někde viděla.Nemohla si vzpomenout.Něco ji říkalo ať uteče ale ona se nemohla ani hnout. Ani se ji nechtělo.
,,Kdo jsi?“ zeptala se udiveně a zároveň vystrašeně, tenhle upír se neživil zvířecí krvi.
,,Jmenuju se Dereck. Neříkej ze si mě nepamatuješ??“ jeho hlas nedočkavý a výsměšný.
Dereck,ten co zabil jejího Lukase,ten kvůli němu ztratila vše, svou lásku,smysl života.
,,Ty…..nenávidím tě co ještě chceš zabit mě klidně to udělej já už nemam pro co žit,vzal si mi to nejcennější. Zabij mě,neprodlužuj to.“tvářila se odhodlaně a smířeně.
Věděla že už nebude dlouho žít,ale presto by své rodině ještě jednou řekla jak je miluje, rodině která ji podržela v nejhorších chvílích života, rodině které svojí smrtí ublíží ale věděla že jim ubližuje od jeho smrti už to totiž nebyla ta veselá, šťastná dívka.
Podíval se na ni zvědavě.
,,Ano zabiju jen jsem nikdy jsem nepotkal nikoho jako si ty každý se bráni,utíká,má spoustu otázek a ty nic.Ty si primo o smrt říkáš. Fascinuješ mě.“
 
Dívka nic neříkala pouze zavřela oči a viděla svoji rodinu,jeho rodinu a nakonec i Lucase. usmál se na ni jejím oblíbeným usměvem a řekl: ,,Neboj za chvíli už budeme spolu,navždy" Poté otevřela oči a naposledy se podívala na toho,kdo jí zničil život.
.,,sbohem“ vrhl se na ni a zakousl se ji do krku.
Dívka cítila jak se ji jeho ostré zuby zabořili do krku,nebránila se,věděla ze by to nepomohlo. Cítila jak ji opouští život. Konečně se setká se svoji láskou,s jeho rodinou a za par desítek let i se svoji mámou,tátou a malou sestřičkou vše jim vysvětlí a budou opět všichni spolu.