Omnia vincit Amor 15. část- Konec




Omnia non vincit Amor

 

Všechno nepřemáhá láska

 

15. část- Konec

 

Isabella Swanová-Shy

 

Od Forks jsem přebrala řízení já a Jack přelezl dozadu navléct se do těch košil  a  kalhot, přeci jen nemohl chodit po Forks v trenýrkách, kdoví, co by si o něm mysleli sousedé, a co teprv o mě… Zajeli jsme k ………………  a já zazvonila.

 

„Dobrý den, mohli bysme koupit ty vaše staré motorky?“

 

„Ale samozřejmě. Vemte si je, stejně tu leží na šrot.“

 

„To nemůžu, nechám vám tu alespoň něco.“

 

Podala jsem ji 10-ti dolarovku. Vzala si ji a poděkovala mi. A dodala, ať tu chvíli počkám. Zavolala svého syna a ten vyběhl ven s tou 10-ti dolarovkou.

 

„Na vem si je, to nestojí za řeč, stejně jsem je chtěl odvézt do šrotu.“

 

„Dííky.“

 

„Ale přeci jen jsem něco vymyslel, co bys mi mohla dát,…“

 

Teď jsem doufala, že to nebude moc no řekněme nechutné? Z auta vystoupil Jack a stoupnul si mě poboku.

 

„Co to je?“

 

„NO…“

 

Lišácky se ušklíbl.

 

„Až budou ty motorky opravené, teda počítám s tím, že je chcete opravit, nechali byste mě na ni svést, přece jen je to kousek moji minulosti.“

 

Ulevilo se mi.

 

„S radostí, ozveme se.“

 

Usmála jsem se a odcházela s Jackem do auta…

 

* * *

Motorky jsme spravovali pilně týden za týdnem…

 

Jednou jsem přišla za Jacobem později a pro mě bohužel neohlášena. Nikoho jsem v jejich domě nenašla, ale když jsem se rozhlížela, kde mohou být, uviděla jsem oheň. Byla jsem zvědavá a tak jsem se začala plížit k ohni, už jsem byla dost blízko, abych slyšela o čem mluví, ale dost daleko, aby mě nikdo nezahlídl. Uviděla jsem i Jacoba s Billem, chtěla jsem vyskočit a přidat se k nim, ale něco mě zarazilo. Nejspíš instinkt a tak jsem ležela dál opodál ohně a poslouchala. Najednou všichni mlčeli a ozval se Billův hlas:

 

„Existují historky o studených stejně staré jako legendy o vlcích, některé jsou mnohem mladší.  Jedna z nich vypráví o jiných studených. Studení sami o sobě jsou přirozenými nepřáteli vlků. A jedinými nepřáteli. Pro obě strany není příjemné se setkat. Přece se to jednou stalo. Podle legendy naši kmenoví ochránci uzavřeli s jednou skupinou studených smlouvu. Tito studení byli jiní než ostatní.nelovili stejným způsobem jako ostatní jejich druhu. Nepředstavovali pro kmen nebezpečí. Takže s nimi naši předkové uzavřeli příměří. Když slíbí že se budou držet z dosahu našich pozemků, nepředáme je bílým tvářím. Pro člověka je ovšem vždy nebezpečné pohybovat se v dosahu studených, i když jsou civilizovaní, jako tenhle klan. Nikdy neví, kdy se neovládnou a zvítězí nad nimi hlad. Tento klan tvrdil, že neloví lidi. Prý místo nich lovili zvířata…“

 

Počkala jsem do konce a pak jsem se co nejtišeji odplížila pryč. Ještě jsem zaslechla začátek další pravdivé legendy. Teď už jsem si byla jistá, že jsou pravdivé. Všechno do sebe zapadalo. Proč Cullenovi nechodí, když je slunce do školy. Proč se Edward odtáhl, když jsem se na obědě řízla… prostě všechno. Hlavou se mi motali nezodpovězené otázky. A ještě více jich vyvstávalo.

 

Bála jsem se jako nikdy. Jako ve snách jsem došla k autu a nasedla do něj. Odjela jsem pryč. Domů. Už bohužel nic nebylo jako dřív. Od té chvíle, co jsem se krčila poblíž ohně se celý můj svět  zhroutil. A já se zhroutila s ním. Už jsem se s Edwardem nikdy neviděla a tak jsem dál žila svůj život, bez něj. Nikdy jsem na něj ale nepřestala myslet. Nikdy, aji když jsem se vdávala v krásných bílých šatech jsem si představovala, jak vedle mě stojí Edward. Jak mě bere za ruku a nádherně dlouze líbá. Nic se nevyrovnalo Edwardovým polibkům. Nikdy nic. Vdávala jsem se ve dvaceti. Už jsem nebyla Swanová, teď jsem se jmenovala Isabella. Isabella Shy. Hodilo se to ke mně. Ani jsem svého muže nemilovala, stejně jako on nemiloval mě. Vzali jsme se z komerčních důvodů. Oběma to vyhovovalo. Byla ze mě vážená podnikatelka. A mělo to tak zůstat navždy? Dnes je mi jednadvacet a jsem konečně šťastná. Našla jsem způsob, jak si Edwarda představovat. Je to zvláštní, ale při sexu si představuji, jaké by to bylo s upírem Edwardem, kterého tak miluji, a jehož jsem neviděla čtyři roky, ale  stále na něj myslím. I Jakob si myslí, že na něj nemůžu zapomenout, jelikož mě miluje jako sestru ví o mě vše. Už se moc nestýkáme. Přestěhovala jsem se do New Yorku, abych měla stále na očích to město, kde tento příběh začal a měl by i skončit. Jsem znovu v obchodě s oblečením, kde jsem poprvé potkala Alici. A Tak to má asi být. Žádný konec není v životě šťastný, a tak ani ten můj…