Na začátku bez konce...

Normal
0
21

Tak moje první zveřejněná a dneska vymyšlená povídka, postavy jsou skoro všechny normálně ze stmívání, akorát mají trošku hodně jiné povahy, ale to se rozepíše až v dalších dílech. děj je nezávislí na knihách od S.M., prostě jen moje fantazie. budu ráda za jakékoliv komenty
 
 1.kapitola
„ Mike, Ben, Lauren, napravo, Jessica, Erik, Taylor, nalevo, Isabella, Angela za mě.“ Rozkázal nám náš učitel. Ale ne ledajaký učitel. Byl to učitel boje. Jeho pravé jméno znala jen jeho družka. Její jméno jsme také neznali. Pro nás to byly Gabriel-jako jeden z nejvyšších andělů a Zassiela-smíšenina dvou andělských jmen Zazel a Assiel dohromady představitelé ochrany před smrtí. Přesně na ně padla, až na to, že oni nebyly andělé ale ďáblové s andělskými tvářemi.Gabriel, co by náš vůdce, trenér a živitel v jednom nás trénoval, v boji proti nadpřirozeným bytostem, jako jsou upíři, vlkodlaci, harpyje, fůrie a spousta dalších. On sám byl upír. Ale chtěl změnit svět a s pomocí své družky, taktéž upírky, se mu to mělo brzy povést. Byly vegetariáni, to znamená že pili jen zvířecí krev. Jejich cílem bylo zničit všechny tyto bytosti, pro normální lidi utajené, neexistující, popřípadě neviditelné a přesto smrtelně nebezpečné.
 
Trénoval nás v kuse den co den přesně devadesát let, tři měsíce a pět dnů. Měli jsme být jeho tajnou zbraní. A kdo vlastně jsme? Budete se divit, ale obyčejní lidé. Teda, už ne obyčejní. Většina upírů má nějaké zvláštní schopnosti a jinak to nebylo ani s nimi. On měl moc, zjistit a probudit v každém, ať člověku, upíru, nebo jiné bytosti, potenciál a vytrénovat tyto talentované bytosti na úroveň hodnou královské upíří gardy. Ona dokázala předat všechny obyčejné upíří schopnosti. Vybrali si nás, lidi, protože chtěli, ať jsme opět mi, vládci planety a to celkově. Přesně si pamatuji den, kdy se to stalo.
 
 Zrovna jsem šla po ulici nějakého nepojmenovaného městečka někde na novém kontinentě, ověšená spoustou vaků na vodu a mířila si to ke studni uprostřed sluncem prozářeného náměstí. Moje jméno bylo Isabella, v rodinném kruhu jen Bella a bylo mi přesně sedmnáct let. Byla jsem nejstarší dcera z pěti sester a tak jsem dostávala nejtěžší práce, na které jsem pomalu ani nestačila. Byly jsme velice chudá rodina a sotva jsme se uživili. Už několik dní jsem pořádně nespala a jídlo jsem viděla naposledy před třemi dny. Celé tělo jsem měla ochablé a strhané námahou. Konečně jsem dosáhla poloviny mé cesty a skoro v bezvědomí dopadla na všechny čtyři. S vypětím posledních sil jsem se zvedla a naplnila všech osm vaků po okraj vodou, zazátkovala, nasadila si na záda a vydala se zpět z města nahoru do hor, kde jsme přežívali. Asi v polovině cesty, když jsem se blížila k Temnému lesu, se obloha zatáhla a každou chvíli hrozil déšť. Tělo už jsem téměř necítila a věděla, že domů nedojdu. Sotva jsem ušla pár kroků v lese, zhroutila jsem se a upadla do bezbolestného bezvědomí. Několikrát jsem se probrala a opět omdlela.
 
Uvědomovala jsem si, že začalo pršet. Ne pršet. Přímo bouře. Potom jak mě něco tvrdého a jako led studeného zvedá a někam odnáší a poslední co jsem zaznamenala bylo, že už na mě nepršelo. Potom už jsem usnula, neusnula přímo odpadla a jak jsem se později dozvěděla, prospala jsem dva a půl dne. Dozvěděla jsem se, že mě Zassiela našla když byla na lovu a když viděla moje zesláblé a vysílené tělo, nedalo jí to a odnesla mě do jejich sídla-to bylo to co jsem si uvědomovala.
 
Když mě donesla, Gabriel byl příjemně překvapený, jaký mám potenciál. Cítil ze mě psychický štít a možnost přečíst si kohokoliv minulost. Protože jsem byla člověk a oni to nechtěli měnit, mohla jsem se pořádně zlepšovat jen v jednom daru. Vybrali jsme štít, protože je užitečnější. Rozhodli, že se už nevrátím domů, protože si mě oba oblíbily a do těch děsných podmínek mě už nechtěli pustit. Byla jsem jejich první ,člen rodiny´ a přijali mě jako dceru, kterou nikdy mít nemohli. V osobním životě mi nahradili matku a otce a jinak to byly učitelé.
 
Zassiela (Zass) mi hned ten den předala upíří rychlost, sílu, krásu, nesmrtelnost, výdrž, postřeh, myšlení, nestárnutí a nespavost a ponechala mi alespoň nějaké lidské vlastnosti, takže jsem normálně jedla, potřebovala používat koupelnu i na jiné věci než sprchování, tlukoucí srdce a takový drobnosti, abych byla jako člověk, jen trošku hodně lepší člověk, ale nikdo to nepoznal. Jak jsem se dozvěděla, ženské problémy už mít nikdy nebudu, ale dítě mít můžu, protože moje tělo je schopné se měnit a všechny tyto výhody a nevýhody budu mít, dokud si je Zass nevezme zpět. V ten den se také rozhodli, že nás najdou víc a utvoří si takovou malou elitu nejlepších, nebo jak to nazvat, a vytrénují nás, abychom jednou provždy zprovodili všechno nadpřirozené z tohoto světa. A tak začal můj osobní trénink.  Asi za půl roku, když jsem byla vytrénovaná na tolik, že jsem mohla zaštítit proti psychickému vlivu každého, od koho jsem měla u sebe nějakou jeho věc, přinesli Angelu. 
 
Díky mé jen lehce vyvinuté schopnosti jsem se dozvěděla skoro vše z jejího života. Vyrůstala na ulici, kradla aby se uživila, rodiče neznala a bloudila světem. Gabriel a Zass ji potkali na jednom z jejich častých hledání talentů a nabídli jí stejný život jaký jsem dostala já. Přijala a jak Gabriel správně předpověděl, byla tělesný štít. Protože žádný další potenciál neměla, učila se rychle. Já i přes volbu štítu tajně procvičovala i čtení v myslích. Šlo to pomalu ale přece. Ani ne dva týdny po Angele přibila Lauren.
 
Přestože já jsem tady byla první a tudíž ta hlavní, kterou museli ostatní poslouchat, Lauren to nechtěla respektovat a často na mě použila svoji schopnost,

Normal
0
21

přenášet a vyrábět různé předměty. Dělala mi naschvály a  já jí je oplácela. Doslova jsme se bily o hlavní postavení. Její minulost byla tak prostá a přesto příšerná. Nikdy jsem pořádně nechápala, proč se chovala jako rozmazlený dítě. Vlastně se tak chová doteď-jediný kdo ji dokáže k něčemu přimět je Gabriel, protože z něj má respekt. Žila jako dcera velmi vážené rodiny, ale nebavilo ji to tam, všem rozkazovala a když ji pořád něco zakazovali tak utekla. Kousek za jejich panstvím potkala Gabriela a ten ji nabídl náš život. Bez rozmyslu přijala a až pozdě si uvědomila, že o to nestojí. Ale bylo už pozdě, musela zůstat. Byl rok klidu a nikdo nový nepřišel.
 
Kromě naší vnitřní války se nic nedělo a já se zlepšovala v obou schopnostech. Už jsem dokázala vyvolat tlakovou vlnu, která všechny v mém okolí srazila na kolena a dokázala číst myšlenky opět všem od koho jsem měla nějaký osobní předmět. Také jsem uměla povolit dotyčnému mi v myšlenkách odpovídat a brzy jsem dokázala zavést i více myšlenkový rozhovor. Přesně dva dny po vánocích, které jsme nějak obzvlášť neslavili, přinesli Bena, Mika, Taylora a Jessicu. Byly na nějakém výletě v lese a napadla je smečka hladových vlků. Zass s Gabrielem přiběhli jen tak, tak a vzali je k nám.
 
Ben se uměl udělat neviditelným a postupem času se mu dařilo to přenést i na ostatní, Mike byl abnormálně silný a rychlí a jeho inteligence převyšovala prý i královskou upíří rodinu, díky čemuž byl nejvíc trénován v boji a strategii. Taylor a Jessica byly sourozenci a protože byly úplně jiní, měli opačné dary. Taylor dokázal ochromit smysli všech v okruhu deseti metrů od něj, takže nikdo kromě mě se v jeho blízkosti nemohl ani pohnout pokud on sám nechtěl a Jessica byla zase pozitivní síla, která všechny dokázala přimět k ještě většímu výkonu, opět kromě mě. Oboje byly jen iluze, ale tak věrohodné, že nešlo vůbec odporovat.
 
Za dva roky už uměli každý svoji schopnost rozšířit na dálku kam dohlédli a použít ji jen na specifickou osobu. Mike a já jsme se stali skvělými přáteli a pomáhali jsme jeden druhému v boji proti Lauren a Taylorovi, kteří se snažili nad námi získat moc. Jessica si rozuměla s Angelou a Benem a s nikým nebyla v žádném sporu.
 
Po dalších třech letech přibyl zatím poslední člen a to Erik. Jeho minulost byla vcelku totožná s tou mojí a jeho schopnost bylo vytvořit vítr, oheň a vodu z ničeho. Brzy zapadl do kolektivu a přidal se k Angele, Benovi a Jessice. Všichni dostali stejné vlastnosti od Zass jako já.
Další rok jsme měli jít poprvé do terénu zničit pár fůrií, které svým křikem dokázali i zabít. Vypadali stejně jako lidé, ale když chtěli, mohli se přeměnit na okřídlené polo ptáky nebo co a ty nejstarší (s bílím peřím) dokázali předvídat budoucnost. Ale také se už chovali normálně a zapadli do dění normálního lidského života. Proti nim jsme nikdy bojovat nemuseli. Těchto bylo sedm a všechny úhlově černé, což znamenalo, že jsou moc mladé, agresivní a nerozvážné. Asi po půl hodině z nich zbylo jen sedm hromádek popela, které Erik rozfoukal po okolí.
 
Postupem času jsme zabíjeli i temné elfy, skřítky, rarášky, temné víly, nemrtvé, zombie, harpie, vlkodlaky a upíry. Na další zásahy jsme zatím nebyly potřeba. I když jsme toho tolik vymýtily, téměř nikdo o nás nevěděl, ani nevěděli, kdo doopravdy jsme. Byly jsme známí jenom jako andělé smrti, kteří si chodí pro zlé duše. Proto jsme asi ještě nezabili žádného měniče, protože ti nám pomáhali chránit lidi před upíry, na které jsme mi moc neměli čas. Podle území kde žili se měnili ve zvířata. Jeden klan co jsme docela dobře znali se měnil vždycky ve vlky a další v medvědy. Nechyběli ani lvi a tygři. Určitě to bylo záživné být v těle zvířete.
 
Čas plynul a tak jsme se dostali na začátek, kdy jsme se všichni chystali do velkého boje proti asi dvaceti členné armádě novorozených upírů. Na začátek, bez konce…