KRÁLOVSKÁ KREV - 6.kapitola - 2 možnosti

 
Tahle kapitolka bude trošičku pikantnější…. Díky za komentíky a budu ráda, když v psaní komentů budete pokračovat… :-*          MarkiR
 
6.kapitola – 2 možnosti
    Když mě všichni až na gardu objali. Edward mě vzal do náruče a odnesl k jednomu autu. Jeli jsem v autě s Alicí a Jasprem. Jasper řídil, Alice po mě hodila sukni a tričko, abych se mohla převléknout – nebo spíš obléknout. S Edwardem jsme seděli vzadu. Objímal mě kolem pasu a líbal do vlasů a na krk.
      Byla jsem opřená o Edwardovu hruď a vychutnávali jsme si společné chvíle, konečně jsme byli zase spolu. Alice s Jasprem se na předním sedadle se uchichtli. „Co je?“ ptala jsem se a podívala se na ty dva ve předu. „No nic, jen že už jste konečně zase spolu, bylo to hrozný.“ řekl Jasper a Alice se zvonivě zasmála. Překvapeně jsem se podívala na Edwarda a on se jen usmál a políbil mě.
      To už jsme zastavovali před velkým domem a Edward mě strkal ven z auta. „Kde to vlastně jsme?“ zeptala jsem se, protože tohle místo jsem vůbec nepoznávala. „Na severu Kanady, V Calgary.“ „A co tady děláme?“ „Zajdeme si na lov a pak pojedeme zase zpátky do Forks. Emmet tu jednou byl s Rose a říkal, že tady mají opravdu dobrou zvěř.“ řekl Edward a rozběhl se se mnou do lesa. Neběželi jsme dlouho a narazili jsme na vůni čerstvé krve. Pod kopcem u lesa se pásli sobi. Než stačili prchnout před nebezpečím, zakousla jsem se jednomu velkému samci do krku a pochutnávala si na jeho krvi. Chutnal opravdu kouzelně.
     Potom co jsme s Edwardem vypili a uklidili každý ještě dva, jsme se vrátili k domu, kde na nás čekali ostatní. Cestou jsme si povídali. Jenom co jsme vešli do dveří, vrhla se na nás Esme. „Kde jste byli tak dlouho?“ vykřikla. „Promiň Esme, zapovídali jsme se na louce…“ začala jsem vysvětlovat. „No jasně zapovídali, tak to vám tak někdo uvěří. To sotva!“ smál se Emmet. Já si až později uvědomila, jak to vyznělo. „Jo Emmete, jen jsme si povídali. Klidně se na to zeptej Alice.“ „My nejsme jako ty a Rose. J“ tentokrát jsme se začali smát my s Edwardem. Emmet jen cosi zahučel a přisunul se blíž k Rose.
      „Co se vlastně stalo od té doby co jsi zmizela?“ zajímalo Carlisla. „No..Byla jsem na louce, kde jsme poprvé seděli s Edwardem, když se objevil de Casta. Pak si nic nepamatuju. Objevila jsem se až v nějakým hnusným podzemí.“ Vyprávěla jsem jim, co se dělo v podzemí, když jsem se dostala k části, kdy tam vtrhl Edward, Emmet a Marcus. „No a když se rozletěly dveře a v nich jste stáli vy, Drákulius de Casta prostě zmizel. Mám pocit, že je to nějaká jeho schopnost. Něco jako teleportace.“ „Takže není mrtvý?“ ptal se Caius. „Ne není.“ povzdechla jsem si smutně.
        „Myslíš tati, že je existuje způsob jak ho dostat?“ „To nevím Isabell, mohli bychom ho zkusit najít, ale asi se nám to nepodaří, pokud tedy má schopnost teleportace.“ řekl Marcus. Potomhle se rozpoutala živá diskuse, jak de Castu najít.
        Protáhlo se to až dlouho do noci, ne že by to někomu vadilo. V tomto domě stejně nikdo nespí. „Víte co, Já, Marcus , Caius a pět lidí z gardy se vrátíme zpátky do toho podzemí. Zkusíme získat Drákuliův pach a podle něj, ho najít.“ navrhl Aro. „Dobře, to není až tak špatný nápad“ přidal se Carlisle. „Ale co zbytek vašich lidí?“ „Pokud by to nevadilo, mohli by jít na lov.“ „No počkej Aro, na lov klidně, ale hodně daleko odsud. Nestojíme o prozrazení.“ přidala jsem se do debaty. „Toho se nemusíš bát. Budou opatrní. Půjdete hodně daleko na jih a setkáme se s vámi za dva dny opět ve Forks.“ řekl Aro a otočil se na gardu.
       Vstal a vydali se na cestu. Marcus mě políbil na čelo a také odešel. „My se uvidíme brzo. Dávej na sebe pozor.“ „Nemusíš se bát, mám tady Edwarda a ostatní.“ ujistila jsem ho.
      Když jsme v domě zůstali jen my a Cullenovi, každý si šel za svou zábavou. S Edwardem jsme ruku v ruce odešli do jednoho pokoje. Byl vymalovaný na modro, na protější straně stála knihovna a vedle ní veliká a na pohled pohodlná postel.
      Zamířila jsem ke knihovně s úmyslem strávit zbytek večera čtením. Edward ale podobné plány zjevně neměl. Chytil mě kolem pasu a začal líbal na krk. Knížka, kterou jsem držela v ruce mě spadla na zem. Otočila jsem se a polibky mu opětovala.
      Nevím jak, ale najednou jsme leželi na posteli. Jediným pohybem jsem mu roztrhla košili a odhodila na druhou stranu ke knihovně. Líbala jsem ho na jeho dokonalou a vypracovanou hruď. Rukama mapoval moje tělo. Tričko a sukni co jsem měla na sobě, zůstaly na cucky, když je ze mě urychleně ztrhnul. Líbal mě po celém těle nejdřív laskal jedno ňadro a potom druhé. Něžně ale stále vášnivěji mi laskal bradavky. Líbal mě stále níž na břiše kolem pupíku a stále níž. Něžně mi roztáhl kolena od sebe a laskal mně na vnitřní straně stehna. Políbil mě od kolena až po tříslo když se dostal až k mojí jeskyňce. Políbil mě na ni a jazykem ji ochutnal. „Edwarde“ vykřikla jsem vzrušením a pevně semkla víčka.
      Edward se jen usmál a posunul, tak aby mě mohl políbit na ústa. Ruce jsem mu zapletla do vlasu a přitáhla jsem si jeho hlavu blíž. Toužila jsem po jeho polibku. Přetočila jsem se tak, že on ležel na zádech a já seděla obkročmo na něm. Líbala jsem ho na hruď a snažila jsem se mu způsobit stejnou rozkoš jakou způsoboval mě. Nevím jak ale najednou jsem byla zase dole a Edward do mě něžně vniknul. Prohnula jsem se byl to nádherný pocit být konečně s Edwardem s láskou mé věčnosti. Milování s Edwardem bylo neskutečně nádherné. Tu noc jsme se milovali ještě jednou a ještě jednou. „Bože Edwarde… to bylo tak… tak…“ „Nádherné.“ Doplnil mě.
        Dolů jsme sešli až v poledne, všichni už tam byli i Marcus s gardou, se kterou byli v podzemí pro de Castův pach. „No teda to je dost že už jste vylezli z té postele.“ začal si nás dobírat Emmet. „A vůbec co postel, ještě stojí? A noc jste si užili jak?“ vyzvídal dál. Edward si mě jen přitáhl blíž a políbil mě do vlasů. „Asi stejně dobře jako ty každou noc s Rose Emmetku.“setřela jsem ho.
      „Ehm…ahoj tati. Tak jak se podařila splnit mise?“ snažila jsem se převést téma jinam. „Ahoj holčičko. No právě jsme o tom mluvili. Pach v tom podzemí sice je ale zrovna i tam se ztrácí, takže myslím, že podle pachu ho asi nevystopujeme.“ povzdechl si smutně Marcus. „Ale to..to přece musí být šance jak ho najít nebo vystopovat.“ řekla jsem.
      Nechtěla jsem aby žil, když se to může kdykoli opakovat a nebo se tu kdykoli objevit. Edward vycítil tu hysterii v mém hlase, protože mě objal a pošeptal mi do ucha. „Neboj nedovolím aby se ti ještě něco takového stalo. Už nikdy rozumíš? Miluju tě.“ „Taky tě miluju.“ řekla jsem mu a políbila ho. Polibek mi něžné opětoval. Nechali jsme se asi trochu unést, protože nás vyrušilo zakašlání Marcuse a smích ostatních.
      „Ehm… no tak to vám nestačila ta noc?“ ptal se nás Marcus a šťastně se na nás usmíval. Jo opravdu šťastně. „No upřímně tati ani ne.“ sladce jsem se na něj usmála a pokrčila rameny. „Dobře myslím, že bude nejlepší když se vrátíme do Forks. Mohli bychom vyjet dnes večer.“ zavedl Carlisle řeč jinam.
      Seděli jsme v obýváku skoro celé odpoledne. Uprostřed odpoledne jsme se s Edwardem zvedli a vydali se ven. Emmet na nás jen mrkl a začal se smát. Nevšímali jsme si ho. Běželi jsme společně ruku v ruce lesem, až  jsme narazili na překrásnou louku. Sedli jsme si na zem položila jsem si hlavu Edwardovi do klína. Povídali jsme si, jaká bude naše společná budoucnost a Edward mě sem tam políbil. Zrovna když se náš polibek stával čím dál vášnivější začal Edwardovi zvonit mobil. Edward zavrčel a svedl to. „Ano Carlisli? Dobře za chvíli jsme tam, už jdeme.“ řekl a položil to. Jen jsem si povzdechla a nechala se od Edwarda vytáhnout na nohy.
       Rozběhli jsme se a za chvíli byli u domu, kde na nás čekali ostatní. My s Edwardem jsme zase jeli s Alicí a Jasprem. Cestou jsme si povídali a smáli se,  jeli jsme první. První sluneční paprsky se objevili na obloze, když měla Alice vidění. „To ne. Dnes bude celý den svítit slunce. Nemůžeme takhle do Forks. Rose s Emmem a Esme s Carlislem mají sklopenou střechu a jestli nás někdo uvidí...“ „Jaspere zastav prosím tě. Musíme jim dát vědět.“ řekla jsem a už jsme zastavovali. Ostatní zastavili taky tvářili se ustaraně. „Co se děje? Proč nejedete dál?“ ptal se Carlisle. „Rose musíte roztáhnout střechu. Dnes má být slunečno. Alice teď měla vizi.“ vysvětlila jsem. „Ach ne. To nám ještě chybělo.“ vykřikla zároveň s Rose Alice. „Co se děje?“ „Ta střecha se zasekla nejde to.“ křičela hystericky Rose. Zrovna když kousek od nás začali zářit sluneční světlo. Všichni se tvářili vyděšeně nanic jsem nečekala a začala se soustředit na moji schopnost ovládat přírodní živli a udělala z jasného dne, den s polojasný až zatažený. Sluneční paprsky se schovali za mraky. Alice se na mě zářivě usmála. Carlisle, Esme, Rosalie s Emmetem si od dechli když pochopili, že jsem zatím já a né počasí. „Rychle nasedat!“ vykřikla jsem a už jsem se hrnula do auta.
      V autě mě Edward políbil. „šikovná“ prohlásil Jasper. „Díky, pro rodinu všechno. “ usmála jsem se. Zbytek cesty proběhl už v klidu jen Alice byla trochu nervózní. Vůbec nevím proč. Za chvíli jsme vystupovali u našeho domu ve Forks, kde už čekal zbytek lidí z gardy.  
       „Isabell můžu s tebou chvíli mluvit.“ požádal mě Aro, když jsme vešli do obýváku. „Děje se něco?“ zmateně sem se ptala. „No myslím že děje. Všiml jsem si, že máš víc schopností. Podle pravidel může mít upír nanejvýš dvě schopnosti.“ řekl Aro chladně. „Cože? Aro to myslíš vážně? Co tím chceš říct?“ ptal se Ara Marcus. Moc dobře jsem věděla, že Aro poznal že mám víc schopností. Už jen tím dneškem předtím jsem použila štít a ovládala přírodní živli a převzala jsem na sebe Janeninu schopnost, když se mě pokoušela napadnout. „Víš Isabello podle pravidel máš jen dvě možnosti.“ „Aro zbláznil ses to nemůžeš udělat.“ začal řvát Marcus.