KRÁLOVSKÁ KREV - 11.kapitola Všechno je špatně

 
Protože se tady neobjevila další kapitolka už dlouhou dobu, máte tu pohled Rosalie od doby, kdy Ed s Bells dojeli z Itálie. Jinak moc děkuju za komentáře. Moc mě překvapily a dost potěšily, jsem ráda, že se vám povídka líbí…. děkuju za všechno vaše MarkiR :-*
  
 11.kapitola - Všechno je špatně
Pohled Rosalie
       Bella s Edwardem se z Itálie měli vrátit v neděli odpoledne, ale asi kolem poledne volal Edward, že přiletí až příští den ráno. Všichni jsme tím byli překvapení, ale co, třeba se jim tam líbí – i když to pochybuju. Já bych ve Volteře nebyla ani pět minut kdybych nemusela.
        Ráno jeli Esme s Carlisle na soukromé letiště k Seattlu, kde měli přistávat. My jsme měli počkat doma. Byli jsme všichni v obýváku, když jsme uslyšeli přijíždět Carlislův mercedes. Auto sotva zastavilo a Alice se už řítila ven. Slyšela jsem ji, jak mluví s Bellou. Za chvíli přišli všichni do obýváku. Co mě zarazilo bylo to, že Bella měla tmavé sluneční brýle a Edward se tvářil vážně hodně zkroušeně. Když jsme se s nimi přivítali Edward začal vysvětlovat co se stalo a Bella si pomalu začala sundávat sluneční brýle. To co jsem viděla mi vyrazilo dech. Bella měla krvavě rudé zorničky. Byla jsem celkem v šoku proč to udělala?
         Když nám to s Edward vysvětlili Esme se vrhla Belle kolem krku. „My tě všichni podržíme neboj.“ Bella Esme objetí nesměle obětovala. Potom jsme začali řešit jak to udělat aby Bella ještě mohla zůstat doma, aby se naučila ovládat odolávání krve a štít. Emmet se asi snažil být vtipný, když řekl, že bychom mohli říct pravdu. Edward s Esme ho usadili. Na konec jsme z Belly udělali diabetika a dohodli jsme se na tom, že budeme tvrdit, že Bella má cukrovku a potřebuje se z toho šoku trochu dostat.
       Alice nám potvrdila, že výmluvu nám spolknou a tak jsme se rozhodli, že si všichni zajedeme do hor na lov. Byl to vlastně Bellin první lov myslím, že ten si nenechá nikdo ujít obzvlášť ne Emmet. Zastavili jsme na konci lesní cesty a všichni jsme se rozběhli za svojí kořistí. Já jsem s Alicí šla na srnky, Emmet a Jasper šli na medvědy, Edward vzal Bellu pravděpodobně na pumy, má je nejraději a Carlisle s Esme tak ti šli určitě jen na nějakou menší svačinku.
      Čekali jsme u auta, jako poslední do šli Edward s Bellou. Emmet se celkem vtipně začal zajímat o to čemu Bella přišla na chuť, když mu řekla že jí nejvíce chutnal rys, vypadal, že si vážně oddechl. No jo on a ti jeho medvídci. Potom Bella začala trošku hysterčit. Alice měla vidění. Viděla Drákuliuse de Castu. Bella byla úplně bez sebe, raději jsme jeli co nejrychleji domů. Bella cestu vůbec nevnímala. Doma Edward Bellu uklidnil a začali jsme hledat společné řešení problému de Casta. Po delší době jsme řešení přece jen našli - Bella nesmí bez dozoru z domu a teď zůstane doma aby se naučila ovládat štít a odolávání krve.
      Pak už byl ten nejvyšší čas jet do školy Bella nám celkem škodolibě mávala z terasy. Ve škole to byla nuda tak jako vždycky. Odpoledne když jsme se vraceli tak Emmet sotva zastavil před domem Edward letěl do domu jako smyslu zbavený. Bože co se zase děje?pomyslela jsem si. „Bella byla ve svém pokoji a Carlisle byl v pracovně." slyšeli jsme odpovídat Esme. Než jsme se stačili zeptat co se děje, předběhla nás Esme a Bella s Carlisle přišli také. Podle té klidné masky co měla Bella přes obličej jsem začali tušit že Edward právě něco asi zvoral a pohled, který Edward hodil po Emmetovi, který to nevydržel a začal se smát mě jen utvrdil v mojí domněnce.
      Edward se Belle omluvil a když se zeptala Esme ještě jednou co se děje tak jsme se začali smát znovu všichni. Bella to potom Esme všechno vysvětlila když se dostala k tomu, že zkoušela štít – tohle nás zaujalo všechny. Na konec Bella vyslovila prosbu zda bychom nemohli jít na lov. My jsme nadšeně souhlasili potom co jsme se dozvěděli že Bella by potom chtěla zkusit cvičit odolávání krve. Vydali jsme se tedy společně do lesa, zalovili jsme si a sraz jsme měli na mýtině. Na východ bylo stádo losů, zamířili jsme k němu asi kilometr od stáda se Bella zastavila a zavřela oči. Edward ji objímal lehce kolem pasu. Pochvíli se Bella ptala jestli se to stádo vzdaluje. Když jí Edward řekl, že ne vysvětlila nám, že to stádo už moc necítí, že se jak kdyby vzdaluje. To nás všechny udivilo. Za chvíli Bella prohlásila, že pro dnešek to stačí a vydali jsme se domu Bella za doprovodu (dozoru) Edwarda šla ještě na lov.
       Jen co se Bella s Edwardem vrátili z lovu, zavřeli se k Belle do pokoje a dělali to stejný co my s Emmetem. Bylo je slyšet, nejsou zrovna nejtišejší. :-* Takhle to probíhalo celý zbytek týdne kromě pátku. V pátek odpoledne plánovali kluci výlet do hor na medvědy a pumy. My s Alicí jsme plánovaly sobotní nakupovací výlet, Bella chtěla jen s námi ale Edward s Carlislem to nepovažovali za dobrý nápad.
       Kluci odjeli už k večeru a my s Alicí Bellou a Esme jsme se zavřely u Alice v pokoji a dívali se na filmy a zkoušely s různé účesy. Carlisle byl v pracovně. Ráno jsme s Alicí kolem osmé vyjeli na nákupy. Jeli jsme do nákupního centra v Seattlu. Jeli jsme Aliciným porshem jen co Alice zastavila v podzemní garáži, už jsme obě vystupovali a vydali se do nákupního střediska. Nejdříve jsme navštívily obchody s botami, poté jsme šli do obchodu s věcmi. Než jsme se prohrabaly horami oblečení ve všech módních obchodech už bylo poledne.
       Vešli jsme do obchodu se spodním prádlem, když Alici se na tváři objevil nepřítomný vyděšený výraz. Měla vizi – a špatnou. „Alice co se stalo? Tak Alice co se děje?“ ptala jsem se Alice a třásla jsem sní. „Mu…musíme do..domu. Drákulius de Casta. Já viděla jsem ho u nás doma a Bella je tam sama.“ začala Alice vyděšeně vysvětlovat. „Cože? Bella je tam sama ale jak to vždyť je tam Carlisle a Esme?“ ptala jsem se zatím co jsme lidskou rychlosti utíkaly do garáže k autu. „Volej klukům a Carlislovi do nemocnice. Ještě možná není pozdě.“ říkala zatím co jsme nastupovali do auta.
       Volala jsem prvně do nemocnice Carlisleovi a potom Edwardovi na mobil. Carlisle mi mobil vzal po druhém zazvonění. „Ano Rosalie?“ ptal se. Zapnula jsem mikrofon a nechala jsem mluvit Alici aby všechno vysvětlila. „Dobře pokusím se dorazit domu co nejrychleji.“ řekl Carlisle a zavěsil. Vytočila jsem číslo Edwarda vzal to po prvním zazvonění. „Děje se něco? Něco s Bellou?“ „Edwarde já nevím netuším co se děje ale Alice měla vizi, viděla de Castu u nás doma a Carlisle musel nutně do nemocnice. Bella je tam prý sama.“ řekla jsem mu. „Vracím se. Jedu domu.“ rozhodl se hned ještě než stačil zavěsit jsem mu řekla. „Edwarde řekni to Emmetovi a Jasperovi prosím tě.“ S Alicí jsme jeli zbytek cesty mlčky.
 
Pohled Belly
     Když Esme odešla na zahradu upravovat svoje záhonky s kytičkami, seděla jsem na gauči v obýváku a přepínala jednotlivé televizní kanály. Nic jsem nevnímala, nesoustředila jsem se na štít vůbec nic jsem neřešila. Jen jsem sledovala televizi, zrovna mě zaujal film Kladivo na čarodějnice. Byla jsem do toho filmu tak zabraná že jsem vůbec nic nevnímala a ani jsem si nevšimla, že do domu vstoupila má největší noční můra.
       „Á rád tě zase vidím miláčku.“ promluvil na mě Drákulius de Casta. Trhla jsem sebou a vyděšeně sem se otočila po hlase. Stál uprostřed obýváku a vítězně se na mě díval. „Ale co pak se děje? Snad jsem tě nevyděsil?“ řekl mi posměšně a začal se ke mě přibližovat, až se posadil na pohovku vedle mě. „Vidím, že před časem si změnila jídelníček tak co takhle změnit i přítele a prostředí domova?“ „Co tady děláš? Co ode mě chceš?“ „No tak jsem si říkal, že když už jsme spolu zasnoubení - už od tvých deseti let - , že už bychom se mohli konečně vzít.“ řekl samolibě a naklonil se ke mně k polibku, místo polibku jsem mu vrazila facku „Co si jako o sobě myslíš? Já už jsem zasnoubená s Edwardem! Nikdy si tě brát nebudu, dokážeš to už konečně pochopit?“ „Ale no tak Isabell, nevyšiluj tak, někdo tě ještě uslyší a to nechceme ani jeden.“ Asi ve stejný okamžik jsme uslyšeli na příjezdové cestě brzdy aut. „Edwarde“ vydechla jsem.
        Drákulius na nic nečekal, popadl mě do náruče. Nemohla jsem se ani hnout. „Pusť mě“ křičela jsem. De Casta se rozběhl proti otevřenému oknu a vyběhl se mnou v náručí. Kopala jsem, vzpírala jsem se jeho pažím a křičela Edwardovo jméno. Utíkal se mnou někam daleko, co nejdál od domu. Běžel mezi stromy v lese, přeskočil řeku a já mezi stromy zahlédla Edwarda. „Edwarde pomoc!“ Najednou byla tma a ve vteřině jsem se objevili na úplně jiném místě. „Cože? Kde to jsme? Kde je můj Edward?“ Vždyť ještě před vteřinou jsem ho viděla, jak dohání mého únosce. „No teleportace se někdy hodí.“ „Takže to je pravda“ řekla jsem téměř neslyšitelně…
 
Pohled Edwarda
      S Emmetem a Jasperem jsme se vydali na lov. Moc se mě nelíbilo, že by měla Bella zůstat tak daleko ode mě, ale ujistili mě, že na Bellu dají pozor.
      Nechali jsme auto na příjezdové cestě a domluvili si sraz u auta za tři hodiny. Rozběhl jsem se na sever a skoro hned ucítil vůni jelena, rychle jsem se stočil na západ… hledal jsem pumy. Nedoběhl jsem daleko a už jsem slyšel vrčení, otočil jsem se a za mnou stála puma. Nechtěl jsem, aby trpěla a tak jsem jí rychle zlomil vaz a užíval si tu kouzelnou chuť.
        Zahrabal jsem ji pod strom a utíkal dál na západ, když jsem uslyšel praskot větví i Emmetovy myšlenky. Doběhl jsem na takovou malou mýtinku a uviděl Emmeta jak pokouší medvěda. Sranda k popukání – házeli si s rybou. Nejlepší bylo, když měl medvěd tu rybu v tlapě a strčil si ji do tlamy. Emmeta to tak nasralo, že na medvěda skočil, vytáhl mu rybu z tlamy a nakonec svýho méďu zakousl. J Válel jsem se na zemi smíchy. Em se na mě otočil „No co, tu rybu jsem si našel první.“
       Nakonec jsem si našel ještě jednu pumu a pak se vrátil zpět k autu. Kluci na mě už čekali. „Ahoj, tak co Jaspere? Jakej byl lov?“ „ Jo, dobrý. Našel jsem si dva medvědy a jednoho jelena.“ odpověděl. „No, škoda žes neviděl jak si Emmet hraje s rybou… a medvědem…“ „Cože?“ otočil se na Emma s otázkou v očích. V tu chvíli mi začal vibroval mobil, na displeji stálo Rosalie. V tu ve mně hrklo, proč by mě volala, je snad něco s Bellou… Svou domněnku jsem vyslovil nahlas. „Edwarde já nevím netuším co se děje ale Alice měla vizi, viděla de Castu u nás doma. Carlisle prý musel nutně do nemocnice. Bella je tam sama.“ řekla mi. Proboha. Moje Bella je doma sama? Vždyť mi slíbili, že sama nebude, že na ní dají pozor… ach né. „Vracím se. Jedu domů.“ „Dobře, ale řekni to i Emmetovi a Jasperovi“ stihla říct než jsem zavěsil. „Vracím se domů.“ řekl jsem jim. „Proč co se děje?“ zajímali se oba. „De Casta je u nás doma a Bella je tam sama.“ řekl jsem a nasedal za volant.
       Bez zbytečných keců nasedli do auta a jeli jsme. Čím víc jsem myslel na Bells, tím víc jsem tiskl pedál k zemi, řítili jsme se po neupravené lesní cestě asi 150kilometrovou rychlostí. Z myšlenek jsem vycítil Jasperovy pocity, čekal kdy narazíme do stromu, naštěstí to nekomentoval. Blížili jsme se k našemu domu a já slyšel myšlenky toho úchylka, myslel na moji Bellu, jak si ji odveze někam pryč a vezmou se… jen to ne, tomu zabráním.
      Už jsme byli u domu, prudce jsem zabrzdil a pořád sledoval jeho mysl. Chtěl vyběhnout s mou láskou oknem, taky že to udělal. Na nic jsem nečekal a běžel za ním, Bell křičela moje jméno, dodávalo mi to sílu běžet ještě rychleji. Už jsem byl skoro u něj, přeskočil jsem řeku, Bella stále volala mé jméno, prosila mě ať jí pomůžu. Zrovna jsem jí chtěl říct, ať zablokuje jeho schopnosti, aby se nemohl teleportovat, protože na to zrovna myslel. Ale bylo pozdě. Bella byla pryč – moje láska, smysl mojí věčnosti a s ní i on.