Omlouvám se že mi to tak dlouho trvalo :-( no snad se vám tahle kapitolka bude líbit. Kritizujte, chvalte, když se vám to bude líbít a hlavně komentujte!!! Mě osobně některý části příjdou urychlený jiný málo popsaný atd. No spisovatel ze mě nebude :D
4.kapitola
,,Jacob“ řekla jsem jen.
,,Jacob? Ten s kluk s kterým….“ Ozvala se Alice.
,,Jo“ skočila jsem jí do řeči.
,,Jak to že o nás ví“ ptal se Carlisle.
,,No….on je tak trochu vlkodlak. Pochází z kmene Quiletů. Ti co s vámi uzavřeli dohodu.“ Tak jestli před tím vypadali zmateně tak teď byli úplně mimo. Čekala jsem až se vzpamatují. První se vzpamatoval Edward.
,,Ty si chodila s vlkodlakem? Vždyť ti mohl ublížit nebo dokonce zabít“ propaloval mě pohledem.
,,To by nikdy neudělal“ Jacob mi nikdy neublížil alespoň ne fyzicky.
,,Jak dlouho už to víš?“ poprvé promluvila Rosalie.
,,Od včerejška“
,,Bello to se nás nebojíš???“
,,Ne kdyby jste mi chtěli ublížit tak by jste to udělali už dávno.“
Najednou mě někdo chytil do náruče a zatočil se mnou.
,,EMMETTE!!! OKAMŽITĚ JÍ POLOŽ NA ZEM!!! Křikl Edward.
,,Proč?? Co jsem udělal?“ tvářil se nevinně.
Musela jsem se začít smát. Vypadal chudáček že se za chvíli rozbrečí. Pustil mě na zem.
,,Bello není ti nic?“ ptal se starostlivě Edward.
,,Ne proč? Jsem v pořádku.“
,,No vidíš ti taky naděláš“ řekl Emmett Edwardovi a vyplázl na něj jazyk.
Opět jsem vybuchla smíchy.
,,No už budu muset jít. Uvidíme se zítra ve škole.“
,,No vlastně neuvidíme. Zítra bude slunečno a pojedeme na lov“ Edward se tvářil zklamaně jako by mu bylo líto, že nepůjde co školy.
,,Aha no nic. Tak teda v pondělí.“
,,Bello, to bys mi neudělala.“
,,C-Cože?“ musela jsem se tvářit hodně nechápavě protože Emm opět vybuchl smíchy. Zašklebila jsem se.
,,Na sobotu si nic nechystej, pojedeme do Seattlu nakupovat.“rozzářila se jak vánoční stromeček.
,,Ale Alice já…“ hledala jsem výmluvu.
,,Pojedou všichni a to bez výjimky“
,,Dobrá ale už musím domů nebo mě Charlie nikam nepustí. Ahoj“ rozloučila jsem se.
Došla jsem k autu vzala jsem za kliku a nic. Sakra nevěděla jsem o tom, že bych ho zamykala. Šáhla jsem do kapsy v domnění že tam mám klíče, ale nenašla jsem je.
,,Hledáš tohle?“ Nadskočila jsem. Otočila jsem se a asi půl metru ode mě stál Edward což mému pokusu uklidnit si srdce moc nepomáhalo a v ruce držel moje klíčky od auta. Úplně jsem zapomněla, že jsem chtěla vynadat za to, že mě tak vylekal. A dál se topila v jeho nádherných medových očích.
,,Promiň“ zašeptal sametově hebkým hlasem.
,,Jo….to je dobrý“ vymanila jsem se z jeho pohledu. Podal mi klíče.
,,Děkuju“ sklopila jsem hlavu a začervenala se.
,,Bell“ dal mi prst pod bradu a donutil mě, abych se na něj podívala,,bud opatrná“ zašeptal.
,,To já jsem vždycky“ usmála jsem se a zrudla ještě víc.
,,Jo já vím právě, proto to říkám“ začal se smát. Moje srdce mělo co dělat aby nevyskočilo z hrudi. Byl dokonalý.
,,Jsem ráda, že se bavíš“ odsekla jsem.
,,Bello, já to tak nemyslel vážně bud opatrná. Kvůli mě. Byl bych nerad, kdyby se ti něco stalo.“ Podíval se na mě starostlivě.
,,Dobře“ kývla jsem mu na to.
Najednou z domu vyběhla rozzuřená Alice.
,,Bells na to zapoměn! V sobotu jedem všichni. Přece bys mi to neudělala. Hmm…Raději pro tebe přijedu. Bud připravená v sedm hodin.“ Ukončila svůj projev.
Zděsila jsem se. Proboha. Já zapomněla. Dar vidění do budoucnosti. Ach jo. Hledala jsem výmluvu místo nákupů s Alicí tak jsem si naplánovala uklízení a učení.
,,Alice je to sobota ráda bych se vyspala“ To nemyslí vážně. V sedm hodin?
,,Dobrá tak v devět. Ahoj“ usmála se a zmizela v lese.
,,Bell už je sedm“ozval se Edward.
,,Cože? Tolik? Bože už musím jet. Ahoj“rozloučila jsem se.
Naskočila jsem do auta a vyjela.