Edward Cullen

S touhle kapitolkou nejsem moc spokojená :-(  Pište komentíky.
PS: moc děkuju za komentáře k přechozí kapitolce moc mě potěšily :D
 
2.kapitola
 
 
Temnota začala ustupovat a já uslyšela ten nejkrásnější hlas na světě.
,,Jak je ti?“ zeptal se.
Otočila jsem hlavu a to co jsem viděla mi vyrazilo dech.Vedle mě seděl nádherný kluk s ostře řezanými rysy, rozcuchanými, bronzovými vlasy a zlatýma očima.
,,Kde to jsem? Kdo jsi?“ zeptala jsem se .
Usmál se nádherným pokřiveným úsměvem. Moje srdce vynechalo dva údery a pak se rozběhlo vyšší rychlostí  než normálně. Proboha co to se mnou je.
,,Promiň že jsem se nepředstavil jsem Edward Cullen. Přistěhovali jsme se sem před týdnem. Jel jsem právě okolo když si nabourala, tak jsem tě vzal k nám. Můj otec je doktor.“
,,Ty …. Ty si mě zachránil? Zeptala jsem se překvapeně.
,,ano“
,,Děkuju. Vy jste ti nový?
,,Koukám ze se tady nic neutají co?“Usmál se.
Bože má tak nádherný úsměv. Ještě že nemůže slyšet co moje srdce vyvádí pokaždé když se usměje.
,,vítej ve Forks  v malém městečku kde se nic neutají“úsměv jsem mu vrátila.
Najednou do pokoje vešel krásný muž s bledou pokožkou,blonďatýma vlasama a stejnýma očima jako měl ten anděl co sedel vedle mě .Usmál se na mě.
,Ahoj Isabello jsem doktor Cullen.
,,Dobrý den,jen Bella“
 ,,Dobře Bello právě jsem volal tvému otci že si se probrala. Je na cestě sem.Jak je ti?“
,,Bolí mě hlava ale není to tak hrozny. Co se mi stalo?“
,,Lehký otřes mozku a máš polámaná dvě žebra.“
,,No tak to jsem na tom ještě dobře“
Podívala jsem se na Edwarda a ten na mě koukal jak na blázna.
,,Víš  já jsem hrozně nemotorná není to poprvý co bych byla u doktora s něčím takovým měla jsem už i horší zranění“ oznámila jsem mu s úsměvem.
,,no tak to se uvidíme asi častěji“ řekl Carlisle.
Budu pracovat ve zdejší nemocnici“ dodal na vysvětlenou než jsem se stačila zeptat.
,,Crrrrrrrrrr“Zazvonil zvonek
,,Tvůj otec přijel,pošlu ho za tebou. Edwarde můžu s tebou mluvit?“zeptal se Carlisle
,,Jo jasně, ahoj Bello“ zvedl se a odešel.
Zůstala jsem sama ale ne nadlouho. Okamžitě vtrhnul do pokoje můj otec.
,,tati“
,,holčičko, proboha jak ti je? Co se stalo s Jacobem?“
Bolest v hrudi se opět ozvala. Můj  Jacob. Ne už není můj. Už ne.Chtěla jsem se stočit do klubíčka, poddat se své bolesti a vybrečet se ale tady jsem nemohla. Rozhodne ne před Charliem.
,,Tati je mi dobře jen mě bolí hlava a s Jac…. Rozešel se se mnou“
,,Cože? Jak to?“ vypadal ustaraně
,,Tati nechci o tom mluvit.“
,,Dobře.“
,,Dík, jak dlouho jsem byla mimo??“
,,Tři dny. Carlisle říkal ze tě dnes pustí domů.“
,,Půjdu ti sbalit kde mas věci?“
Než jsem stačila odpovědět vtančila do pokoje mala kráska podobna elfovi. Mela krátké , rozčepýřené vlasy a stejné rysy jako Edward s Carlislem. To je divné slyšela jsem ze mají byt adoptovaní. Jak je tedy možné ze mají stejné  rysy obličeje  i barvu očí? Nemohla jsem se tím dal zabývat protože na mě ta malá elfka hned spustila.
,,Ahoj jsem Alice, tady mas oblečení“
,,Děkuju“
,,Myslím že by s nás mohli být skvělé kamarádky,budu s tebou totiž chodit do školy. A až se uzdravíš tak by jsme mohli jit na nákupy,co myslíš? V očích mela jiskřičky radosti.
,,Jo, hrozně ráda“Alice mi byla sympatická.
Ten den jsem si na Jacoba vůbec nevzpomněla ale jakmile jsem se vrátila domu bylo to horší. Zvlášť  první dva týdny. Musela jsem byt doma ještě měsíc. Mezitím k nám chodil Carlisle kontrolovat můj zdravotní stav a většinou sebou bral Alici která se mnou zůstávala až do večera. Za ten měsíc se z nás staly dobré kamarádky. Vyprávěla mi o své rodině a nákupech a jiných věcech, které se mnou hodlala podniknout. Jen mě trosku mrzelo že sebou nevezme i Edwarda. Bože na co to zase myslím, to ztělesněni krásy určité nemá zájem chodit za někým jako jsem já. Ten teď určitě randi s nejhezčíma holkama ze školy. Alespoň jsem si myslela. Než mě Alice vyvedla z omylu.
,,Co škola? Hodně vás otravujou? Myslím kluci.“ když jsem si vzpomněla na svůj první den tady musela jsem se ušklíbnout, všichni byly zvědavý a dotěrný.
,, Emmett a Jasperem daly jasně najevo ze patříme jim, takže máme s Rose pokoj, zato chudák Edward musí denně odmítat minimálně pět holek.“
,,Proč je odmítá?“   To s někým chodí? Samozřejmě že jo. Někdo jako on určitě někoho má.
,, No sice s nikým nechodí, ale někdo se mu líbí a doufá že by to mohlo vyjít “ usmála se na mě tak nějak tajemně jako by věděla něco co já ne.
,,Já se neptala jestli s někým chodí Alice! „zčervenala jsem.    
,,Já vím“ a dál se usmívala.
,,Alice ty nosíš čočky?“ najednou mi došlo ze má tmavě hnědé oči.
,,Ne proč?“podivila se.
,,Já jen myslela že máš jinou barvu očí, to jsme mi asi zdálo“ ale moc dobře jsem věděla ze se mi to nezdálo, věděla jsem naprosto přesně ze ještě před třemi dny je měla zlatý. Ale proč by mi lhala?