Edward Cullen

Další povídka tentokrát kapitolovka jen nevím jestli mám pokračovat nebo se do toho raději nemám pouštet.Jsem začátečník. Tentokrát to bude na téma stmívání. Odehrává se to týden po  příjezu Cullenových do Forks. Bella se tam přestěhovala v patnácti letech. Ted je jí 17 a s Jacobem chodí půl roku a ví že je vlkodlak. Snad se to bude líbit :-) Pls komentujte kritizujte......ps:ještě že mi Arwen připomínáš chyby vždycky na něco zapomenu  :-)) budu si na to dávat pozor:)
Konečně šťastná???
1.kapitola
 
,,Crrrr“ Jacob blesklo mi hlavou. Zvedla jsem mobil.
,,Ahoj Jacobe“hned se mi zlepšila nálada vybavila jsem si jeho nádherný úsměv,tmavé oči ve kterých pokaždé když mě uviděl měl jiskřičky štěstí,jeho vypracovaná hrud,jeho rty ktere byly tak hebké, zvlášť když se pohybovaly v souhře s mými... ze snění mě vytrhl jeno smutný hlas.
,,Ahoj Bells“ řekl smutně
,,Jacobe stalo se něco?“
,,Můžeš přijet do La Push potřebuji ti něco říct“ proboha co se stalo, stalo se něco Billymu nebo vlkům??
,,Jasně za 15 minut jsem tam. Miluju tě „
Na chvíli se odmlčel ,,taky tě miluji Bells,ahoj“
Rozloučil se a položil to.Tak to je zlé,hodně zlé,co se jen mohlo stát?? Měla jsem spoustu otázek ale ani na jednu jsem si neuměla odpovědět.
Popadla jsem klíče,bundu a mobil kdyby volal Charlie a vyrazila směr La Push.
Za 10 minut jsem už viděla červený domek a před nim stála moje láska.
Vystoupila jsem z auta,objala ho a políbila.Můj polibek mi oplácel ale přišlo mi že byl nějaký odtažitý.Po chvíli se odtáhl.
Začala jsem panikařit. Co se stalo sakra tohle nikdy neudělal ledaže by…..
Dost Bello uklidni se řekla jsem si.
,,ahoj tak řekneš mi co se děje?“
Sklopil hlavu a díval se na svoje boty.
,,Víš Bello já…..pamatuješ si jak jsem ti říkal o otisku? Podíval se na mě.
,,Jo pamatuju“ nechápala jsem kam tím míří . Znovu se na mě podíval a já pochopila on se otiskl. Tak proto je tak odtažitý.Cítila jsem jak se mi oči zalévají slzami ne, to nemůže byt pravda. Proč???To nemůžu být ani chvíli šťastná.
,,Bello promiň já to neovládám já se ti moc omlouvám pořád tě budu milovat ale jen jako kamarádku promiň , neplač prosím“
,,Jacobe to je dobrý už pojedu domu já ..mužů tě obejmout naposled?“
Přišel ke mě a objal mě.,,vždy tu budu pro tebe na to nezapomeň“
,,Bud štastnej Jaku“ nasedla jsem do auta a nechala se tou bolesti pohltit za chvíli jsem přes slzy neviděla na cestu a než jsem stačila zastavit,viděla jsem před sebou strom a pak už jsem cítila jen ten náraz a potom přišla temnota.