Kdo jsem byl : 7.Kapitola

 
7.Kapitola- Časy se mění
Píše se rok 1936 a já ležím na mojí a Rosiině posteli v našem pokoji kousek od Forks. S Rose spolu chodíme už rok a něco. Před dvěma měsíci jsme slavili naše první výročí. Rose mi k němu dala auto. Jeepa. Úplně by mi tím vyrazila dech, kdybych ho vlastně potřeboval. Mě musela pomáhat vybírat Esme. Po dlouhé době přemýšlení a dumání jsme vymysleli výlet na jedno romantické místo kousek od Seattlu. Bydleli jsme v jednom srubu hluboko v lese. Dál jsem se rozhodl, že požádám Rose o ruku a ona souhlasila. V tu chvíli jsem byl ten nejšťastnější upír pod sluncem. Rose byla moje slunce, můj anděl. S ní jsem zcela zapomněl na tu neznámou. Datum svatby jsme vybrali 6.6.1936 a to je už za necelý měsíc. Naše rodina tou zprávou byla nadšená. Říkali, že mi dva jsme pro sebe stvořeni.
Rose je zrovna u jednoho návrháře svatebních šatů spolu s Esme. Zhruba za dvě hodiny by se měly vrátit a pak by jsme celá rodina měli vyrazit na tzv. ‚rodinný lov‘. Kousek odsud je skvělé místo na lovecké výpravy. Pro mě jak Carlisle sliboval hojnost medvědů, Edwardovi nějaké ty pumy a holkám a Carlislovi srnky a losy. Všichni si hold přijdeme na své.
Za tu dobu, co zde bydlíme, jsem nepotkal nikoho ze své ‚bývalé‘ rodiny nebo o tom nevím. Stále jsem si na nic nevzpomněl. Carlisle si myslí, že si vlastně nechci vzpomenout a nejspíš má pravdu. Našel jsem svojí ‚novou‘ dokonalou rodinu a lásku mého života, tak proč bych si chtěl nejspíš vzpomínat?
Začal jsem s Edwardem a Rose chodit ve Forks na střední školu. Já s Edwardem se vydáváme jako adoptovaní synové Esme a Carlisle, Rose je jako mladší setra Esme. Já a Rose jsme ve druhém ročníku, ale chudák Edík musel nastoupit do prváku, abychom nebyli moc nápadní. Vůbec se mu to nelíbilo, prý příště já budu hrát mladšího brášku. Carlisle nastoupil do nově postavené nemocnice ve Forks. Byl z ní velice unešený. Esme se rozhodla, že si dá na chvíli pokoj od práce a budu se plně věnovat chystání svatby a rekonstrukci domu, který dostaneme s Rose jako svatební dar. Ani já ani Rose jsme zatím nevěděli, kde se nachází. Řekli nám pouze, že je blízko od toho jejich. Esme nás chtěla mít blízko sebe, ale chtěla nám dát trošku volnosti, než si toho druhého aspoň maličko neužijeme.
S Rose jsme už spolu strávili noc. Bylo to nepopsatelné, pro mě ten nejúžasnější zážitek za celý život.
 
***
 
K domu přijelo auto. Určitě to byla už moje drahá a Esme. Rychle jsem seběhl před dům, abych se mohl  přivítat s Rose.
Jak mě uviděla, hned se rozeběhla upíří rychlostí. Já jsem otevřel svojí náruč a čekal, dokud mi do ní neskočí. Netrvalo to dlouho a měl jsem jí u sebe. Hned se svými rty přilepila na ty mé. Po chvilce jsme se museli od sebe odtrhnout, protože nás někdo vyrušil.
„Ehm, ehm. Nerad Vás ruším, ale měli bychom vyrazit.“ Řekl Carlisle.
„Chyběla jsi mi.“ Zašeptal jsem mé drahé Rose do ucha. Chytil jsem jí za ruku a vedl jsem jí do domu.
„Ty mě taky.“ A lehce mě políbila.