Omlouvám se, že jsem dlouho nepřidala.. momentálně ale pracuju na své jiné povídce: Ve stínu Temnoty, takže se nezlobte, hm? :)) m.
19.kapitola: Aro se zlobí
Dorazili jsme do Volterry v té nejlepší náladě. S Erotem a úsměvem od ucha k uchu jsem napochodovala do síně, vzdát poctu našim vládcům, když mě ten smích přešel.
Nevím, co mě to napadlo, ale chtěla jsem si poslechnout Arův názor na nás a opatrně jsem se mu vkradla do mysli. Nejdřívě mě ovládl chaos tisíciletí, když jsem poslouchala jeho složitou mysl, ale pak jsem se musela držet, abych nezalápala po dechu, nezačala vrčet a udržela neutrální masku...
Jakto že žije?! Nechal jsem ho přece spálit! Tohle si někdo odskáče... byla Arova myšlenka, která mě šokovala. Aro chtěl nechat Erota odstranit! Proč? S trochou paniky jsem se na Erota podívala a on nepatrně kývl, že mi to vysvětlí potom. Zamaskoval to tím, že se na mě usmál a chtěl mě políbit, ale Aro nás zadržel.
,,Erote, potřebuji s tebou mluvit." řekl Aro mým oblíbeným hlasem, ve kterém jsem teď ale slyšela hrozbu. Nadupírským úsilím jsem se donutila věrohodně usmát a s úklonou odejít. Ale já to nemohla nechat jen tak být. Za ty dva roky, co jsem se ve Volteře zabydlela, jsem tu znala kámen na kameni. A ve starých spisech jsem našla plány hradu i se skrytými chodbami. Ten spis se ještě téhož dne někam ztratil...
Urychleně jsem na sebe za běhu nasadila všemožné štíty a běžela na opačný konec hradu... Tam byla skrytá dvířka, která vedla na mezipatří. Místo mezi Přijímací síní a prvním patrem.. nebo spíše přízemím, protože Přijímací sál je v podzemí. Místa tam sice nebylo ani pro dítě, ale když se začnete plazit po břiše...
.............
Konečně jsem se doplazila k síni a zaposlouchala se:
,,... je to jen další bezvýznamná upírka, kterou pak zlikviduji. Ano chtěl jsem si jí nechat, ale ty jsi si jí oblíbil a proto teď bude muset zemřít!" řekl Aro klidně a já se soustředila na pevný štít, který tlumý zvuky, jinak by mé rozzuřené vrčení slyšel asi celý hrad... O čem to Aro sakra mluví? Přeskočilo mu?
Dále na: http://moira.pise.cz/119051-izy-intrikarka-a-milovnice-19.html