18.kapitola: Zděšení
Doufala jsem, tak vroucně jsem doufala, že je to Erot, že jsem ignorovala moc hlasité kroky i příliš rychlý dech. Otevřela jsem oči a zase propadla zoufalství.
,,Vypadni Edwarde!" vyprskla jsem. Nechtěla jsem, aby mě takhle viděl. Co tu vlastně dělá? Ale on jen stál a nechápavě se na mě díval. Začal mnou lomcovat vztek. A když jsem vzteklá a přestávám se ovládat, jsem opravdu nebezpečná. Nejsem sice už novorozená, ale hodně z ní ve mě zůstalo.
Zabili ho! A to jen kvůli němu! Kdyby nebyl, nestalo by se to!! začalo se mi v hlavě objevovat úplně nesmyslné obvinění. Že upír propadne navždy smutku, když ztratí někoho, koho miluje? Né, ten dotyčný se totiž rovnou zblázní!
Přikrčila jsem se do bojové pozice a z hrdla mi vyšlo spokojené zavrčení. Zabiju toho, kdo za to může. Což o tom, že Edward třeba vůbec neví, o čem je řeč. Hlavně, že někoho zabiju. Zabiju a pomstím Erota. Edward se na mě smutně díval. Asi tušil, že nemá šanci mě zabít, ale vzít do zaječích je asi pod jeho úroveň...
Spokojeně jsem se usmála nad myšlenkou Edwarda jako zajíce. Sice nejsem vegetariánka, ale v jeho případě bych klidně udělala vyjímku. Přála bych mu roky utrpení za... za co? Že může za to, že jsem se proměnila v upírku, že jsem pak Erota potkala a dostala tak možnost ho ztratit? Asi za toto.
Můj mozek nic složitějšího vymyslet nechtěl. Se zavrčením jsem na Edwarda skočila a ukončila v zárodku jeho pokusy o obranu. V tu chvíli jsem si neuvědomovala, že zabíjím druhou jedinou bytost, kterou doopravdy miluju.
Srazila jsem ho na zem a pomalu mu přiložila zuby k hrdlu. Chtěla jsem, aby se bránil. Tohle nebylo fér. Zuřivě jsem se chtěla zakousnou do jeho hrdla, zatímco on by se mě pažemi snažil odstrčit. Ale on se vůbec nebránil. Chvíli po tom, co mé zuby projeli jeho kůží se změnil vítr a zavál ke mě slova:
Izy, nedělej to!
Přestala jsem, zbystřila jsem smysly a poslouchala. Naklonila jsem hlavu nabok, jako vyčkávající šelma. Zdálo se mi to nebo to byl Erot? Radostně jsem vyskočila a pelášila k hranici. Ani nevím jak, ale byla jsem od ní nějaký ten kilometr... Byl to Erot! namlouvala jsem si. Je to on!
Když jsem za sebou uslyšela kroky, zuřivě jsem poslala Edwarda někam do háje a vlítla na mýtinku. Rozhlédla jsem se a radostí mi téměř začalo bít srdce.
Erot stál u stromu a usmíval se na mě. Stála jsem na kraji mýtinky a bála se k němu přiběhnout. Co když je to jen iluze nebo duch? A čí je tedy ta druhá hlava? Bála jsem se pohnout, ale ještě více jsem se bála, že tak budu stát navěky. Jen kousek od mé... lásky. Jako tehdy v tělocvičně.
Dále na: http://moira.pise.cz/119050-izy-intrikarka-a-milovnice-18.html