Izy, intrikářka a milovnice

Doufám, že se vám boj bude líbit, protože si nejsem jistá, jestli splní vaše představy...  hezký počteníčko....  moira

15.kapitola: Druhý nejtěžší boj v existenci...
 
Podle toho, jak novorození začali zdrhat jsem poznala, kdo asi vyhrává. Zatím my. Snažila jsem se ze všech sil manipulovat se Štítem. Volala jsem ho Hlasem do lesa, kde bych ho pak zajala, ale vždy, když už byl na hranici lesa, tak se ovládl.

Posiloval štít, ale proti mému Hlasu neměl šanci. Ale to byla jeho výhoda. Měl větší výdrž než já. Možná to bylo způsobeno tím, že já používala i barevný štít. To ale nemění nic na to, že měl větší výdrž než já.

Snažil se roztáhnout svůj štít přes ostatní a chránit je před dary mé skupiny, ale unaveně jsem mi oponovala svým vlastním štítem. Stala se z toho přetlačovaná. Ale pomalu vítězil Štít. Bylo tak strašně těžké držet tolik štítů najednou, používat hlas a ještě si s ním takhle hrát na přetahovanou.

Upustila jsem fyzický štít a pschický jsem stáhla později taky. A barevný se spustil sám, když už jsem ho nedokázala udržet. Okamžite se seber a pojď do lesa! křikla jsem na něj (Štít). Otočil se a prkenně se vydal k lesu. A novorození utíkali a utíkali. Jane je spalovala ohněm, než se vůbec stačili vydat hlásku a ostatní je dorážely. Ale to bude trvat jen tak dlouho, dokud ho budu rozptylovat. Už byl v lese, když s ovládl a zahlédl mě.

Do jaké sračky jsem se to namočila?? pomyslela jsem si najednou a zamumlala jsem si pro sebe nějaké peprné nadávky, když jsem ladně skákala ze stromu. Štít (můj štít, má schonost) se ve mě zachvíval nedočkavostí a... slabostí.

Ten budu šetřit na pěšáky. Štít (osoba) se na mě nehezky usmál.

,,Tak tady máme tu krysu, co nám lezla do hlavy.." řekl, né vyplivl ty slova jako něco nechutného. Já se na něj vyděšeně podívala.

,,Prosím, nezabíjej mě!!" řekla jsem strachy bez sebe a začala utíkat do lesa. Samozřejmě jsem to hrála, abych ho dostala od ostatních. A on mi na to skočil a následoval mě. Zatím mi můj nedokončený plán funguje. Na jakou vzdálenost dokáže natáhnout štít? pomyslela jsem si a nepříjemná odpověď se hned dostavila.

Bolestně jsem narazila do něčeho tvrdého. Přišlo mi to trochu známé. Šáhla jsem na to a štít se spokoje zavlnil. Má skoro úplně stejný štít jako já!! uvědomila jsem si a snažila z toho něco vytěžit. Nic pro mě dobrého jsem nevymyslela. V mysli se mi vynořovalo, co vše dokážu se svým štítem já. Nebylo to pro mě zrovna povzbudivé.

Začala jsem se na ten štít soustředit a prosila ho, aby se rozestoupil. Nic. Vyvolala jsem tedy vlastní štít a pomalu ho nechávala splynout s jeho. Povelo se. Štít (osoba) se ke mě pomalu blížil. Myslel si, že mě má v pasti. Bohužel, chlapečku, já jsem Izy Volturry... já se jako nějaká prašivá krysa do rohu zahnat nenechám!

Teď jsem svému štítu poručila, aby se rozevřel a on to udělal. Spokojeně jsem prošla a stáhla štít zpátky. Jenomže místo mého štítu se začal stahovat do mě i ten jeho. Zděšeně jsem vřískla a chtěla to neznámé ze sebe dostat. Bylo to, jako kdyby se vám dostal do těla brouk. Odporný velký a neznámí brouk, který vás žere zevnitř.

Pochopila jsem svou chybu. Nechala jsem štíty splynout až moc. Jak je mám sakra oddělit?!! Cítila jsem, jak někdo ze mě tahá štít ven. Ten cizí jsem pustila, ale můj jsem držela. Ten mu nenechám!!

Byla jsem teď opravdu vyděšená. Štít se ke mě rozběhl a já utíkala od něj. Přitom za sebou tahala štít novorozeného. Měla jsem chuť křičet. Prudce jsem štíty trhla a oba se stáhly do mě. A já je tam uzavřela. Tohle vyřešíme později.

Štít.. vlastně už jen novorozený se na mě nenávistně díval.

,,Co jsi mi udělala s mou schopností!! " zaburácel a já se instinktivně přikrčila. Pak na mě skočil. Byl rychlý, silný a mrštný. Prostě novorozený. Než jsem se stačila pohnout, tak už mi málem utrhl ruku. Vztekle jsem zavrčela a ladně ho ve vzduchu odkopla. Ale ve vzduchu pro mě nebyla dostatečná opora a já ztratila rovnováhu s ním.

Vstal jako první, popadl mě za nohu a odhodil do lesa. Podrážděje jsem zavrčela, když jsem porazila pár stromů. A zahleděla se do instinktů. Narychlo jsem využívala to, co mě naučil Erot. Zahledění do sebe, do duše a vzala jsem si kousek síly.

Když byly teď všechny instinkty a smysly posílené, už mi nepřipadal tak rychlý. Chytla jsem ho za hlavu a trhla. Chtěla jsem mu utrhnout hlavu. Bohužel měl moc silný krk a já ho strhla na sebe. Zkusila jsem se otočit a vyhnout se nevýhodě. Bez výsledku. Skončil na mě a začal mě blokovat. A začal mě brutálně mlátit.

,,Vím že ho máš v sobě! Vrať mi ho!" křičel na mě Štít a mlátil mě. Měla jsem pocit, že mi lebka snad braskne bolestí. Ne, měla jsem pocit, že mám lebku roztříštěnou na kousíčky a že mi v hlavě ty kostičky s odporným zvukem chrastí. A Štít mi do hlavy nepříčetně bušil dále.

Dále na: http://moira.pise.cz/119047-izy-intrikarka-a-milovnice-15.html