Izy, intrikářka a milovnice

14.kapitola: Jak ho dostat?

Vystoupila jsem z letadla a pocítila pravdivost slov o masakru. Přímo jsem cítila, jak okolo mě smrt krouží. Tak takhle poslouží mí nováčci? Jako oběti? Pochopila jsem, že smyslem této mise bylo vyřídit Štít. To ostatní byli jen maličkosti. Nadechla jsem se a odolala nutkání se ohlédnout za mě. Deset dvanáctin z nich už zítra neuvidím. Trochu ve mě zahlodalo svědomí. Mám žaludek na to je poslat na porážku? napadlo mě. Byla jsem vděčná za to, že já nevedu tuto misi. Nakonec jsem se otočila. Viděla jsem znepokojené, vyděšené i skleslé upíry. To není dobré...

,,Haló, bojovníci za spravedlnost! Koukejte přežít, protože jestli přežijete, tak vás povýší na 25! Doufám že je to dostatečná motivace!! Doufám, že každou tvář co tady vidím po boji zahlédnu sice s novou sbírkou jizev, ale živé. Je pravda, že nejméně 3 čtvrtin z vás nepřežijí, ale rvěte se ze všech sil. Protože jestli prohrajeme, tak se novorození dostanou k lidem a tam je bez milosti pozabíjí. Natočí je kamery a ty nás odhalí. A bude na nás vyhlášen lov. Na vaše milenky, manželky, partnery a milované!! Musíme lid udržet v nevědomosti!! Tak koukejte přežít!!" zakřičela jsem na ně a můj proslov podbarvovala hlasem. Bylo to zbytečně moc dramatické, ale mě se to líbilo a měla jsem z toho dobrý pocit.

,,Držte se..." zašeptala jsem a smutně se otočila. Kývla jsem na Demitriho, ať začne stopovat.

,,Plamenná řeč, docela jsi je povzbudila, možná nějakou šanci máme..." řekl tiše Erot. Vůbec mu nevadilo, že jsem ho, jakožto velitele, takto odsunula na druhou kolej. Zlatíčko Erot... napadlo mě nesmyslně hořce.

,,Šanci máme nulovou, hlavní je vyřadit Štít. " sykla jsem na něj.

,,Chápeš až moc dobře. Z drobečků si bez problémů umíš vytvořit koláč. Víš, co je tvá povinnost." řekl autorativním hlasem nadřízeného můj učitel. Stiskla jsem zuby a kývla. Odjakživa jsem nesnášela autority, ale Erot měl pravdu. Jestli vyřadím Štít brzo, tak by byla aspoň 8%ní šance na vítěztví. Pokud ,ale přijede Aro s posilami...

,,Dva dny rychlého běhu před námi." oznámil mdlým hlasem Demitri. Kvůli Štítu se musel pekelně soustředit na stopování a to ho strašně vyčerpávalo.. Povzbudila jsem ho hlasem a otočila se na Erota.

,,Měli bychom si před bojem zalovit.." napůl jsem navrhla, napůl to chtěla rozkázat. Pobaveně se na mě podíval.

,,A kde? V okruhu týdne vytrvalého běhu není živá duše." odpověděl a já si teprve teď uvědomila strašné ticho. Odfrkla jsem si (neměla jsem moc ráda, když mě někdo takhle setře) a pak povzdechla. Koukla jsem se na Erota, ale ten věnoval pozornost tomu, co mu tiše sděloval Demitri.

.............

Běžela jsem bezmyšlenkově a za mnou běželo 50 upírů se zjevným starchem. Věděli, že nepřežijí. A já se s nimi moc sblížila, během tréninku.

,,Nemůžeš je nějak povzbudit, mě už moc nevěří.." broukla jsem k Erotovi. Přece jen byl ten jejich velitel.

,,Tobě hlavně věří. Mají tě rádi a vědí, že jsi jim řekla pravdu. Kdyby řekl Demitri, že více než polovina z nich nepřežije, tak se do minuty rozutečou, ale tys jim vmetla do tváře, že jestli nepřežijou, tak to bude jejich vina. Chtějí bojovat a ukázat ti, že to dokážou. " řekl téměř slavnostním hlasem Erot. Zamrkala jsem. Vážně?

,,Ale jakmile uvidějí přesilu tak nejméně jedna osmina stáhne ocas a zdrhne..." řekla jsem a na to Erot odpověď neměl.

............

Cestou jsme zapalovali města , která jsme našli zmasakrované a zbytek lidí co tam zbylo, jsme vysáli. Doufala jsem, že nás nenatáčejí satelity. Toho jsem se bála nejvíce. Odhalení. A doufala jsem, že lidi, které tam Aro nastrčil vše upíří poctivě mazají.  Už jednou jsem dostala misi zabít upíra, co vyhrožoval páskou, na které bylo natočeno, jak se neuvěřitelně rychle pohybuje. Pracoval na policii. Chudák chlapík. Měla jsem nařízeno ho mučit... no, berme vše z té lepší stránky, aspoň jsem si procvičila mužskou anatomii. Nevím, proč jsem si na to vzpomněla teď, před bojem. Snad proto, abych odvedla své myšlenky jiným směrem? Napětí a strach se daly krájet. A mě už unavovalo hlasem něco stále nalhávat.

Potichounku jsem zavrčela. Naštěstí vál vítr proti nám a odnášel náš pach daleko za nás. Ale ten jejich pach byl odporný. Tak silný pach smrti jsem cítila poprvé. Rozklad, zatuchlina, mrtvé maso... Doufala jsem, že to v boji nebudou používat jako výhodu, protože můj citlivý čich by mohl být ohrožen. A to myslím smrtelně vážně.

Erot mi pokynul, že mění plán. Mám se vydat na vlastní pěst a hledat Štít sama. Ostatní zatím budou zaměstnávat zbytek a odvádět pozornost. Ale já věděla, že to stačit nebude. Je tam až moc obyčejných upírů. Kývla jsem ale na souhlas a vydala se do lesa. Neohlédla jsem se. Mohli by vidět obavy a vinu v mé tváři.

Dále na: http://moira.pise.cz/119046-izy-intrikarka-a-milovnice-14.html