Izy, intrikářka a milovnice

Přidávám co nejvíce, dokud můžu... :)) m.

13.kapitola: Příprava na boj

,,Izy!!" někdo se mnou cloumal a křičel na mě. Zasténala jsem a chytla se za hlavu.

,,Demitri, to jsi takový necita, že mě zamorduješ ještě před bojem?!" zašeptala jsem zlobně a vytrhla se mu. On se na mě úlevně podíval. Rozhlédla jsem se okolo sebe a zjístila, že mě každý pozoruje. Usmála jsem se na ně a někteří si zase začali hledět svého. Nechápavě jsem se otočila na Demitriho a Erota.

,,Co se stalo!" broukla jsem tiše, ale trochu naštvaně.

,,Nejsem si jistý, jako kdyby na tebe Alec použil svou moc. Sakra Iz, to už je potřetí co jsi... USLA? OMDLELA? " řekl Demitri dostatečně tiše, aby ho ostatní neslyšeli, ale i dostatečně nahlas, abych uslyšela zrnko paniky v jeho hlase.. Demitri, děsíš je! chtělo se mi říct.

,,Jsem OK.. nic se mi nestalo, děkujme bohu či ďáblu nebo Hell a na všecko zapomeňme.." odvětila jsem zmateně a pak jsem si uvědomila význam jeho slov.

,,Usla, omdlela, potřetí??" já jsem tak tichá nebyla, ale pohotově jsem začala ostatní utěšovat hlasem, zatímco na sebe samu jsem jaksi zapomněla. Vnitřně jsem se užírala. Byla jsem vyděšená. Upír nemůže usnout, omdlít ani nic podobného!!

,,Jak dlouho jsem byla mimo?" zeptala jsem se.

,,Ani né deset vteřin, ale tohle už nikdy nedělej..." broukl smířivě Demitri a já se na něj usmála. Jak to mám udělat? Co se vlastně vůbec stalo?

,,Nic se nestalo, asi na mě Alec omilem použil svou moc." řekla jsem to tiše, ale zároveň tak , aby to ti co jsou mi nejblíže (kromě Jane, Demitriho a Erota) také slyšeli. A podle mého očekávání si začali šeptat. Musela jsem zapochybovat o jejich inteligenci. Alec v letadle nebyl.

,,Stíne, tváříš se divně.." řekla jsem svému přítely.

,,Když jsi vypustila svou... vypla, tak ve vzduchu byla tvá... bylo něco... neřeš to." řekl nakonec. Podezíravě jsem se na něj podívala a pochopila. On věděl, co se se mnou stalo! Měla jsem nutkání se zeptat, co to bylo. Vypáčit z něj pravdu. Erot se na mě podíval a já v jeho očích přečetla nespokojenost a vzdor. Neřekne mi to... došlo mi. Zařídila jsem se tedy podle jeho rady a neřešila to. Dalo mě hodně sebeovládání to udělat... ale nechtěla jsem zničit to křehké... přátelství?.. co bylo mezi námi.

,,Stíne? Proč nám Aro nedal Aleka? Proč jsme ty upíry nemohli zmrazit a pomasakrovat?" řekla jsem bez obalu. Když jsem na něj tak upozornila, napadlo mě, proč tu s námi není. Erot se na mě znaveně podíval. Něco v jeho očích mě zarazilo, našeptávalo mi...  a já pochopila, proč. Nevím jak, ale jako bychom s Erotem byli propojení a rozuměli si beze slov. Jako by mi to v tom jediném pohledu řekl, přestože nic ani nenaznačil.

,,Nebudou fungovat?" šeptla jsem mírně zděšeně. A Erot přikývl.

Dále na: http://moira.pise.cz/119045-izy-intrikarka-a-milovnice-13.html