Izy, intrikářka a milovnice

Jsem tu s další kapitolou Izy, doufám, že se bude líbit... :))

11.kapitola: Pravdu nebo lež, láska nebo né..

Rozhlédla jsem se po sále a hledala nějaké místo, kde bych jsi s Edwardem mohla promluvit. Nikde nic.

,,Hledáš někoho?" zeptal se Aro.

,,Erota, nedal mi dárek!" pohotově jsem vymyslela výmluvu a zazubila se. Aro jen nechápavě zakroutil hlavou a šel se bavit s jinými hosty. Určitě si pomyslel něco jako: Nemáš těch dárků i tak dost? a pravda byla, že jsem jich měla až přespříliš.

Pojď za mnou. poslala jsem Edwardovi myšlenku a nenápadně se snažila vytratit ze sálu. Téměř se nám to podařilo.

Zrovna, když už jsme byly u dveří, tak se rozezněla hudba. Zasténala jsem. Je poviností oslavence nebo toho, pro koho je oslava uspořádána jako první tančit. vzpomněla jsem si na Erotovo poučování. Rychle jsem se rozhlédla, ale už mě našli. Nenápadně jsem tedy Edwarda odstrčila, naoko spokojeně (jako bych chtěla připoutat pozornost) jsem se rozhlédla. Nasadila jsem úsměv a šla do středu sálu. A tam na mě čekal Erot.

Káravě (byla jsem si jistá, že to on zařídil, aby se na můj tanec nepozapomnělo) jsem se na něj podívala a on šlehl pohledem ke dveřím. Vzal mě kolem pasu a začali jsme tančit. Ostatní stáli v kruhu a dívali se na nás.

,,Tak ty jsi nám chtěla utéct s panem Cullenem?" zeptal se tiše a provokativně Erot. Já se na něj ublíženě podívala.

,,Jen jsem s ním chtěla vést důležitý rozhovor." odvětila jsem napůl rozpačitě, napůl vzdorovitě. Nevěděla jsem, jestli to Erota zajímá, jestli žárlí, je mu to jedno nebo mě provokuje jen tak ze zvyku. Ani jsem nedořekla a Erot mě roztočil v nějaké složité piruetě, u které bych nejspíš upadla, nebýt toho, že si mě zase přitáhl k sobě. Dezorientovaně a popleteně jsem zavrčela.

,,To mi už nedělej." sykla jsem na Erota a on schválně začal tančit nějakou obtížnou sestavu. S povzdechem jsem mu napůl vlezla do hlavy a podívala se jak ten tanec vypadá. Ale i když jsem další krok znala, tak jsem se skoro pořád musela nechat vést...

.......

Když skladba skončila, oddechla jsem si a začala tančit obyčejně. Přišel si pro mě jeden upír, po něm další a další. A Erot proháněl jiné upírky. Ten starý proutník, jestlipak bude mít na noc společnost... pomyslela jsem si jedovatě a snažila se nějak odtancovat z jeho zorného pole. Nepřipouštěla jsem si to, ale trošku jsem možná na ty upírky žárlila. Směšné? Samozřejmě! Ale posmívat se sobě můžu jen já!

,,Mám žízeň, mohl by jste mě prosím vás na chvíli omluvit?" zeptala jsem se upíra s kterým jsem tančila. Ten jistojistě taky rád, že už nemusí se mnou tančit přikývl a odešel si sednout. (Byl totiž ještě horší tanečník než já a já ho musela nějakou tu chvíli vést!!)

Bez ohlédnutí jsem se vytratila ze síně a přemýšlela. Proč prostě ke Cullenům nenapochoduju a neřeknu jim, kdo jsem? Jsem takový srab? zeptala jsem se sebe zmateně. Při pomyšlení na to, že k mé bývalé rodině půjdu a řeknu jim, koho to mají před sebou, se mi téměř dělalo špatně. Ha, velká nemilosrdná Izy Volturry a má vítr ze sedmi mírumilovných upírů... To jsem dopadla... povzdechla jsem si.

Došla jsem k balkónu a sedla si na zábradlí. Podívala jsem se nad sebe a pozorovala jsem ty nádherné hvězdy. Tady se zdály být blíž než ve Forks.. Zavřela jsem oči a snila. O tom, že nejsem Izy ale někdo jiný.

,,Bello!" zašeptal za mnou překvapený hlas a já s sebou trhla při zvuku mého bývalého jména. Téměř jsem z toho prokletého zábradlí spadla, kdyby mě Edward pohotově nezachytil. Když jsem chytila balanc, ne moc slušně jsem se mu vytrhla a odsunula se z jeho blízkosti.

Tázavě jsem se na Edwarda podívala a věděla jsem co udělám. Věděla jsem, že mu neřeknu, kdo jsem a to nejen proto, protože mám tak stažené hrdlo, že téměř nemůžu ani dýchat. Věděla jsem, že ač tuto rodinu miluju... při pohledu na Edwarda se mi před očima zjevují jen ty krutá slova, jen ten okamžik, kdy jsem jej naposledy spatřila, společně se zadními světly jeho auta.

Nejdříve mě při pohledu do jeho krásných zlkatých očích zasáhla obrovská bolest... která se pak ale změnila v palčivý vztek. Ale... ještě není čas se pomstít...

,,Pane Cullene, jmenuji se Izy Volturry a žádnou Bellu neznám.. Jestli potřebujete někoho takového najít, tak vám doporučuji služby Demitriho. On je nejlepší upíří stopař, jakého znám..." řekla jsem ledovým autorativním hlasem. Dnes ještě né, Edwarde , dnes né... nevěděla jsem, proč to dělám. Ale něco uvnitř mi říkalo, že dnes není ta nejlepší chvíle odhalit karty...

Zvedla jsem se a šla zase do síně. A za sebou jsem slyšela jeho zlomený hlas. Byl jsem si jistý, že je to ona...

Dále na http://moira.pise.cz/119043-izy-intrikarka-a-milovnice-11.html