Immortal love 3.

 
3.Sobecký pes
 

„Můžu toho psa už vykopnout?“ řekla podrážděně Rosalie.
Emmet se slabě zasmál.
„No tak, Rose. Musíme to vydržet a konečně to vyřešit.“ řekla jsem procítěně.
Čím Renesmee byla starší, tím se ke mně Rosalie chovala lépe. Nebyly jsme veliké kamarádky, ale dokázaly jsme spolu mluvit bez jakékoliv zlosti.
Najednou všechny oči směrovaly k Alice. Že by –? Jasper mě předběhl.
„Co vidíš, lásko?“ Alice se vrátila zas k sobě a zadívala se na Jacoba.
„Rovnou na to zapomeň! My ti nedovolíme, abys Nessie unesl někam dál od nás!“
Vyjeveně jsem teď zírala na Jacka. Chvilku taky nechápal a pak mu to došlo.
„Neříkala jsi, že nevidíš naši budoucnost?“ podivil se Jacob. Naši myslel vlkodlačí.
„Já taky neviděla tvou budoucnost.“ z Jacka pohlédla na Ness.
„Zmizela jsi mi. Doufám že taky neplánuješ -“
Nedořekla to. Stalo se to tak rychle. Jacob vzal Nessie do náručí a vystřelil z domu jako raketa. Jak to že Edward nezareagoval dřív? Neslyšel na co si Jack myslí? Ovládla mě zlost.
Společně se všema Cullenovýma jsem se vzápětí rozběhla a sledovala Jacoba. Nebyl daleko od nás. Edward byl mnohem rychlejší než kdokoliv z nás a dohnal ho.
Přiběhli jsme na místo, kde stál Jack. – teď už vlkodlak. Naproti němu rozezlený Edward, chránící malou Ness, která teď už stála za ním.
Edward s Jacobem na sebe vzájemně vrčeli. A já se chtěla přidat. Ze rtů se mi ozvalo výhružné zavrčení. Jacob se mi zbarvil do červené. Do té, když jsem chtěla na někoho zaútočit. A tak se to i stalo.
Skočila jsem po něm. Moje ruce mu trhaly srst. Ztratila jsem naprosto kontrolu. Vždyť šlo přece o mou dceru. O mou nejdražší Renesmee a on mi ji chtěl vzít. Za to zaplatí. Snažila jsem mu odtrhnout nějakou končetinu. Bránil se. Ale zdaleka nebyl tak silný jako já. Nenáviděla jsem ho za to! Co si myslel? Že s ní uteče a my ho necháme být? Ani omylem, pomyslela jsem si. Nevím, jestli mu to způsobovalo bolest, ale mě se to líbilo. Mstít se za mou dceru. Trhala jsem a vážně jsem něco odtrhla, ale v tom záchvatu jsem nepostřehla co to bylo. A pokračovala jsem. Už jsem otevírala pusu. Chtěla jsem se do něj zakousnout. Chci aby cítil skutečnou bolest. A najednou jsem cítila, jak mě od něj někdo odtrhává.
„Ne Emmete! Nech mě být! Edwarde přestaň! Chci aby trpěl!“ zařvala jsem na ně.
Neposlechli mě. Edward mě odtáhl hluboko do lesů abych se zklidnila.
Rozběhla jsem se zpátky, ještě jsem neměla dost. Zastavil mě.
„Bello, to nemůžeš! Nejde to, věř mi. Ani nevíš jak rád bych si ho podal sám, ale Nessie..“
Nemusel ani pokračovat. Až teď jsem si uvědomila, že u toho všeho byla. Její matka se prala s jejím téměř osudovým přítelem.
„Proboha“ vzmohla jsem se jen na to a sedla na nejbližší kámen. Začala jsem litovat toho, jak jsem ztratila kontrolu. Edward seděl u mě a objal mě svýma mramorovýma rukama. Zabořila jsem svou tvář na jeho hruď.
„Ale u Rose sis zřejmě získala mnohem větší sympatie“ snažil se odlehčit situaci.
Ano. Kdyby tohle byl nějaký zápas a Rose by byla rozhodčí vím, že bych okamžitě vyhrála, jelikož v téhle situaci byla na moji straně. Trochu mi to vykouzlilo úsměv na tváři.