Immortal love -1.

 
1.Stěhovací plány
 
       Uběhlo pár měsíců od návštěvy Volturiů a vše se zaběhlo do normálu. Charlie si zvykl že nebydlím s ním, ale se svou novou rodinou – Edwardem a Renesmee. Byli všechno co jsem k životu potřebovala. Dýchala jsem pro ně. Carlislova rodina, žijící ¨kousek¨ od nás, kde jsme strávili hodně volného času se mi stala druhou rodinou. A s Renee jsem byla v kontaktu jen přes maily a telefonáty. Phil měl zrovna sezónu, tak s ním byla daleko. Někde hodně na východě. Byla jsem i ráda, že ještě neviděla mou upíří dokonalost. Pochybovala jsem o tom, že by to vzala tak lehce jako Charlie. I Charliemu bylo sice divné, že jsem najednou tak bledá a opravdu nádherná, ale nikdy se na nic nezeptal.A já za to byla ráda.
       Už jsem si téměř zvykla na málo času o samotě s Edwardem. Vždycky nám do naší soukromé chvilky někdo vlezl. Nejčastěji Emmet, bylo to od něj velice škodolibé. A Nessie jsem nic vyčítat nemohla.
„Edwarde?“ sotva jsem to dořekla, objímal mě zezadu rukama.
„Copak lásko?“
„Kde je Nessie?“ chtěla jsem konečně ukojit svou touhu po něm, ale nechtěla jsem, aby nás při čemkoliv Ness přistihla.
Jako by to vytušil a chtíčně si mě přitiskl k sobě a začal mě vášnivě líbat. Mezi polibky šeptal „Je …s ….Alice“. Byla jsem jako smyslů zbavená, ale lítostivě jsem si vzpomněla na dnešní ráno, kdy Alice vyprávěla Ness její plány s šatníkem. Chtěla jsem se uchechtnout, ale v zápalu vášně jsem se slyšela jen hlasitě vzdechnout. Oplácela jsem Edwardovi stejně hluboké polibky. I když jsme stáli v obývacím pokoji, rychle mě položil na podlahu. Já z něj vzápětí strhla všechno oblečení a on mě napodobil. Za chvíli se naše chladná nahá těla spojila v jedno. Užívala jsem si každý jeho dotek, každý polibek, každý toužebný pohled. Bylo to neuvěřitelné. Ta slast, ta rozkoš. Stále a stále znovu.
       A něco se stalo, najednou ztuhnul a omluvně na mě kouknul. Než jsem se stihla zeptat, co se děje zaslechla jsem v dálce bijící srdce. Renesmee.
„Mamíí?“ dožadovala se mě Ness už mezi dveřmi.
„Jak bylo s Alice? Máte plán na větší šatnu než je ta moje, doufám.“ došla jsem k ní a zakřenila se.
„Alice mi bude měnit šatník co dva týdny. To znamená, že toho na sebe budu mít ažaž.“
      Jistě, Alice dbala o image nás všech Cullenů. Navíc Ness, která stále rychle rostla, potřebovala víc a víc nového oblečení. Za to jsem byla mé ´nevlastní sestře´ opravdu vděčná. Sebe samu si těžko představím jak běhám po obchoďácích a sháním něco pro mou rozkošnou Renesmee.
„Tohle ti moc sluší “ podotkl Edward, který se objevil zrovna ve dveřích.
     Políbila jsem ji do vlasů a změřila ji znova pohledem. Vypadala sotva na 2 roky, ale inteligencí by se vyrovnala lidským puberťákům. Žluté šatičky s barevnými puntíky a čelenka ve vlasech. Vzápětí jsem v ruce držela foťák, co mi kdysi dávno Renee darovala k mým 18tinám a vycvakla jsem ji. Byla opravdu nádherná. Nejkrásnější dítě na světě.
„Abych nezapomněla. Mám vám od Esme vyřídit, že se máme stavit kolem večera. Ohledně té válečné porady co dál.“ dořekla Ness.
      Ano, Cullenovi žili ve Forks už pátým rokem bez jakéhokoli změny vzhledu. A to mohlo v některých vzbuzovat zvědavost. Takže bylo na čase se někam přesunout.
     Ve skutečnosti my s Edwardem měli už jasno. Máme nastoupit na Univerzitu jihovýchodní Aljašky. A Nessie pojede samozřejmě s námi.
Celý den rychle uběhl a už jsme seděli v jídelně u Cullenů. Edward se jako první ujal slova.
„Všichni víte, že s Bellou nastoupíme na aljašskou.“ řekl a znělo to jakoby to podotkl jen tak mimochodem.
„Taniu jsme už dlouho neviděli, co říkáte?“ vložila se do toho Esme a postupně pohlížela na tváře své rodiny. Setkala se jen s nadšenými úsměvy.
Taniu s její rodinou jsme viděli naposledy, když byl ještě sníh a měli jsme vzácnou návštěvu z Itálie.
„Grizzly nebo lední méďa, to je fuk. Kdy se stěhujem?“ přidal se pobaveně Emmet.
„Mám začít hledat nějaký dům?“ nabídla se Esme. Pohlédla nejdřív na Edwarda, poté na Carlisla.
       Byla jsem tak zabraná směrem, kam se diskuze ubírala, že jsem až po chvíli postřehla Edwarda, který na mě upíral své topazové oči, jako by očekával, že jim všem zatrhnu se nastěhovat na Aljašku. Já se jen pobaveně usmála.
„Zbývá nám necelý měsíc než začne první semestr.“ zapojila jsem se.
„Každopádně si myslím, že bychom se měli přestěhovat až nějakou dobu po vás. Aby to nevypadalo moc podezřele. Pro Charlieho a podobně.“ vložil se do toho Carlisle.
      Carlisle, i když vypadal mladě a krásně, byl neuvěřitelně moudrý. A když jsem se poohlédla do tváří mé nové rodiny, setkala jsem se jen se souhlasnými pohledy.
Zatím co my si s Edwardem balili svých pár švestek, abychom nepřijeli na sever s prázdnou, Esme a Alice hledali vhodný dům.
      My už dům měli. Edward říkal, že je to domek s výhledem do lesů a blízko univerzitě. Už jsem se celkem těšila až se zabydlím v mém novém ‘doma‘.
 
      Zbýval týden do začátku semestru. Věci jsme už měli sbalené. Zbývalo se rozloučit. Ne však s Cullenovými, ale Charliem a Jacobem. Nechali jsme to na víkend. Pak nám zbýval ještě týden. Jacob byl už svým způsobem zasvěcen do našeho plánu jet na sever, jenže stále naivně doufal, že Renesmee zůstane ve Forks. Hloupá myšlenka.