IGNORANT A HYSTERKA - 23. kapitola

Juhu. Je tady další rok a s ním i další dílek naší povídky. Mockrát děkujeme za vaší přízeň a děkujeme, že Vás naše povídka stále baví. Víme, že nám to dlouho trvá, ale budeme se snažit Vám to vynahradit. Tak prosím zůstaňte a čtěte dál. Takže Bella má průšvih a Cullenovi jsou v šoku. Co bude dál? Jak to Bella vysvětlí? A co udělá Edward? Tak to zkuste a nezapomeňte komentík. Moc si toho vážíme :-)

 

23. kapitola
POHLED ESME
Kdybych věděla, co se dneska stane, nikdy bych tomu nevěřila. Byli jsme všichni za Bellou v práci pozvat ji na večeři. Měla to být taková mini oslava na znovu shledání. Ale když začal zvonit telefon, Bell’s se úplně změnila. Byla vyděšená. Mluvila s nějakou ženou a pak běžela pryč. Museli jsme za ní, nemohli jsme ji nechat samotnou. Když tak jí pomůžeme. Řídila rychle, skoro jako my. Jela pryč z města. Zastavila před krásným a vběhla dovnitř. Ani za sebou nezavřela. Tak jsme šli taky do domu. Ve vnitř bylo vše úžasně zařízené, ale zároveň bezpečně. Přes místnost se mihla Bella, pro upíří oko dobře viditelná. Pomalu jsme ji následovali a při tom poslouchali, co říká. Kdo je Anthony Masen Cullen? Všichni jsme byli ještě víc zmateni a pak jsme to uviděli. Bella tam stála a v náručí držela malého chlapce, který byl tak podobný Edwardovi. Bavili se spolu, když jsem se rozhlédla kolem, všimla jsem si, že je pokoj vybaven jako dětské hřiště v domě. Ale co bylo důležitější byl fakt, že v malé ohrádce byli další dva chlapečci. Jeden byl celý Bella a druhý měl kousek jak z Belly tak z Edwarda. To přece není možné. Nikdo z nás to nechápal. Jak je to možné? Stáli jsme tam, jak solné sloupy, dokud se Bella neotočila a nevšimla si nás.
 
POHLED BELLY
A sakra, tak to je v háji. Jak se z toho mám teď dostat? Oou, myslím, že se někdo naštve. Rusalie na to vypadá a ostatní nemají daleko k infarktu. Ale ty jejich výrazy jsou neskutečné. No nic asi budu muset s pravdou ven.
„Mami,“ začal se mě dožadovat Jessi.
„Copak zlatíčko?“
„Pusa.“
No jistě, málem bych zapomněla. Rychle jsem položila Tonyho k bratříčkům do ohrádky a přivítala se s Jessem a Mattem.
„Hm, hm,“ odkašlal si za mnou někdo.
„Bell mohli bychom si spolu promluvit?“ Zeptal se Edward. Tak se nám konečně probrali.
„Jistě, půjdeme do obývacího pokoje, tam si můžeme v klidu popovídat.“ Nemá cenu se vzpírat. Jestli jim to ještě nedošlo, tak se tak brzy stane. Protože jsem nechtěla nechat děti o samotě, vzala jsem Anthonyho do náruče, pro případ, že by si chtěl opět zkoušet svůj dar, ale bohužel neunesu všechny tři, musela jsem požádat o pomoc někoho z Cullenových. Nevím, co mě to napadlo, ale když jsem si to přebrala, nebylo o čem pochybovat.
„Emmette, Jaspere mohli byste mi pomoct? Emmette vezmeš prosím Matta a ty Jazzi Jessiho?“ Oba na mě nevěřícně koukali.
„To nemyslíš vážně. Něco se jim může stát, moc ho zmáčknu.“ Strachoval se Emm.
„Nebo mi spadne.“ Přidal se Jasper.
„Nebojte se, to zvládnete.“ Klidnila jsem je.
„Myslíš?“ jistili se oba.
„Já si to nemyslím, já to vím.“
„Matte, půjdeš ke strýčkovi Emmovi?“ obrátila jsem se na syna. Jeho odpovědí byl obrovský úsměv a natažené ručičky do vzduchu. Emm na to okamžitě zareagoval a popadl ho jemně do náruče.
„Vidíš, jak ti to jde,“ pochválila jsem ho.
„A co ty Jessi, půjdeš za strejdou Jazzem?“ Na souhlas pokýval hlavičkou a taky napřáhl ručičky. Jasper ho opatrně zvedl, a když se ujistil, že je vše v pořádku, více si ho k sobě přitáhl.
„Tak pojďte dolů.“
Jak jsme scházeli ze schodů, tak se všichni více uvolnili a dokonce začal Emmett žvatlat a vysvětlovat Mattovi pravidla basedboolu. Když jsme se všichni uvelebili na sedačce a v křeslech v obýváku mohla jsem vše vysvětlit.
„Asi se vám teď honí hlavou spousta otázek, a pokud to bude v mých silách, pokusím se vám na všechny odpovědět. Ty děti jsou opravdu moje a taky Edwarda. Než mě Edward opustil, strávili jsme spolu noc a pak jste odešli. Trpěla jsem strašnými depresemi. Měsíc po tom Charlie zemřel a já si uvědomila, že už takhle dál žít nemůžu. Chvíli na to jsem zjistila, že jsem těhotná. Proto jsem předčasně ukončila školu a odjela do New Yorku. Těhotenství probíhalo normálně, až na to, že jsem čekala děti s upírem. V té době začala má pozvolná přeměna na poloupíra, tak jako jsou děti, abych přežila porod. A proto, že jsem neměla takovou potřebu spánku, začala jsem navštěvovat kurzy, jak už víte. Porod byl velké překvapení. Myslela jsem, že budou jen dva, ale najednou byli tři. Poté následovala má kariéra návrhářky a zároveň matky samoživitelky. Když jste se objevili na té přehlídce, dostala jsem strach a tak jsem se rozhodla vám o dětech neříct. Omlouvám se. Snesla bych, když byste ublížili mě, ale ne jim. Jen sem se je snažila chránit. Je mi líto, že jsem vám lhala a doufám, že mě pochopíte.“
Chvíli bylo ticho.
„Nemusíš mít strach. Nechceme tobě ani dětem ublížit a věř, že tě chá…“ nedokončila Esme, která se rozhodla promluvit, protože ji do řeči skočil Edward.
„Pane bože, jak si to jen mohla udělat. Víš, jak se teď cítím.“ Křičel na celý dům.
„Proč si nás nehledala, když si to zjistila. Mohla jsi být v bezpečí a neriskovat život svůj a mých dětí. Na co jsi proboha myslela?“ Vůbec jsem nechápala, o co mu jde. To jeho obviňování mě začalo vytáčet.
„Edwarde, na co jsem myslela? Na to, že jsem sama a ty bůh ví, kde si užíváš svůj úžasný upíří život.“
„Měla si nás hledat. Copak tě nenapadlo, že bych to chtěl všechno prožívat s tebou a vychovávat naše děti?“
„Bože, řekl si, že mě nechceš, že mě nemiluješ, jsem pro tebe velké nic. A nevíš, jak bych asi tak měla hledat bandu upírů? Jít na policii? Nebo do televize?“
„Ty jsi taková ignorantka. Myslíš jenom na sebe a co já a má rodina. Nikdy bychom jim neublížili ani tobě. Já tě pořád miluju a své děti budu milovat taky.“
„Ty seš taková hysterka, Edwarde. Jen jsem se chtěla přesvědčit, že to bude v pořádku a nemáte v plánu odejít hned, jak vás zase omrzím a pak bych vám to řekla.“ Křičeli jsme na sebe. Všichni nás jen poslouchali a neměli odvahu zasáhnout. Děti byly schované v ohrádce. A náhle ke mně Edward přiskočil a popadl mě za ramena a začal se mnou třást, tak, až se mi hlava kývala ze strany na stranu. Přitom dál na mě křičel. Najednou se zasekl v pohybu. Byl doslova přimražen na místě, jako ostatní Cullenovi, kteří se asi zrovna přibližovali k nám. Poznala jsem v tom opět schopnost Anthonyho. Donutil je pouhou svou myšlenkou, zastavit se na místě. Vykroutila jsem se Edwardovu sevření. Jakmile jsem byla volná, otevřely se hlavní dveře od domu a všichni Cullenovi se vznesli a byli přeneseni ven. Toto byla zase schopnost Mattova. Kolem stále znehybněné rodinky vzplál oheň. Za to mohl nejmladší Jassí. Když byli uvězněni, Matt se svými bratry přemístil ke mně. Koukala jsem na ně.
„Vy jste chránili maminku?“
„Jo jo“ vykřikovali. Každému jsem dala pusu a pochválila je. Jen mi vrtalo hlavou, odkdy mají své schopnosti, tak moc vyvinuté.
„Tony, mohl bys je uvolnit?“ Odpovědí na to bylo, že se Cullenovi začali pohybovat. Nevěřícně se rozhlíželi kolem sebe. Celou dobu věděli, co se s nimi děje, ale nemohli to nijak ovlivnit.
„Edwarde, myslím, že bys měl přijít, až se uklidníš. Promluvíme si a pak uvidíme co dál. Toho ohně se nebojte. Jessi, už to můžeš zrušit. Chlapci mě jen chtěli chránit. Raději teď běžte domů. Později si určitě promluvíme. Nashledanou.“ Rozloučila jsem se a zavřela dveře. No tak to bychom měli. Teď jen čekat, jak se to vyvrbí.