IGNORANT A HYSTERKA - 20. kapitola

Ahoj, ahoj, ahoj naše milé čtenářky. Hlásíme se opět a zase s naší povídkou. Děkujeme mockrát za komentíky a za to, že jste vydržely a neza nevřely na nás. Máme vyrobeno něco málo do zásoby a to něco je fakt něco. Takže vydržte a čtěte. Ještě chvíli bude klídek a pak konečně... Mno to až pak. Takže příjemné počtení a prosíme o komentíček :-)

 

20. kapitola
 
POHLED BELLY
Čas běžel rychle. Uběhly dva týdny plné práce a starostí o děti. Před chvílí mi volali, že si můžu přijít pro hotové spodní prádlo, které si vybrali pánové z rodu Cullenů. Už tam běžím. Hned u vchodu mě čeká jedna švadlena se třemi krabicemi v náručí. Vezmu si je od ní a spěchám zase zpátky k sobě, kde si ta dílka schovaná v krabicích v klidu prohlédnu. Vypadají opravdu dobře. Měla bych zavolat Alici, abychom se dohodly na předání.
„Ahoj Alice,“ pozdravím ji do telefonu jen, co mi to vezme.
„Ahoj Bello,“ radostně zavýskne.
„Proč voláš?“
„Mám pro vás hotové vaše prádlo,“ oznámím.
„To je super a kdy nám ho dovezeš?“
„Dnes nemůžu. Co takhle zítra?“
„Dobře, nám to vyhovuje.“
„Tak já přijedu zítra odpoledne a mohla by jsi mi prosím nadiktovat adresu?“
„Jistě, jistě, úplně jsem na to zapomněla.“
Alice mi řekla adresu a potom jsme se rozloučily.
 
Dnes jedu ke Cullenovým. V tuto chvíli jsem na cestě k nim. V práci jsem skončila dřív, abych nebyla moc dlouho bez dětí. Jejich dům se nacházel za městem blízko lesa, což je samozřejmost. Navíc dost daleko od lidí, aby se mohli chovat přirozeně. Jen co jsem přijela před dům, byla jsem opět okouzlena tak jako poprvé. Esme je úžasná. Poté co jsem se vzpamatovala a chtěla konečně vystoupit mě, ovšem někdo vyděsil k smrti. Zrovna když jsem se natahovala po páčce, že si otevřu, dveře se samy otevřely a já málem skončila venku na zemi. Naštěstí jsem se stihla zachytit, takže jsem teď vlála ve vzduchu. Díky bohu za mé rychlejší smysly. Při pohledu vzhůru jsem zjistila, že tam stojí Edward, který se culí jako sluníčko.
„Ahoj Bello, jen jsem ti chtěl pomoct vystoupit a ty pomalu z toho auta vypadneš.“
Usmíval se tak moc, že se dal zhodnotit stav jeho chrupu.
„Tak to ti teda pěkně děkuju za pomoc.“
„Není za co,“ odpoví.
Nakonec vysoukám i zbytek těla z auta. Tedy spíš tu část, která neměla možnost vyletět ven a konečně se postavím před Edwarda v celé své výšce. Jako správný gentleman za mnou zavře dveře a nabízí mi rámě, aby mě mohl doprovodit do domu. Nevšímám si ho. Jdu ke kufru a vytáhnu z něj krabice, které jsou důvodem, proč jsem zde.
 
POHLED EDWARDA
Bella přijede! Bella přijede! Bella přijede! Křičel jsem neustále ve své hlavě. Bohužel nevím kdy, tak celý nervózní pochoduju po pokoji. Nemůžu se dočkat, až ji opět uvidím. Návštěva u ní v práci neproběhla zrovna podle mých představ. Chtěl jsem si s ní promluvit, ale jakmile jsem ji uviděl, ztratil jsem řeč. Celou dobu co prohlídka probíhala, jsem byl schopen se jen koukat a poslouchat. Všichni ostatní se s Bellou bavili a ona s nimi, ale mě si ani nevšimla. Slyším pneumatiky na příjezdové cestě. Bella je tu! Bella je konečně tady! Změnily se výkřiky v mé hlavě. Vyběhnu svou přirozenou rychlostí před dům, abych pomohl Belle. Zbytek rodiny zůstává v domě. Auto zastavilo. Všimnu si Bellina uchváceného pohledu na dům. Proč se tak nemůže dívat na mě? Cože? To snad ne, já žárlím na obyčejný barák. Tak teď je to semnou ještě horší než kdy dřív. Proto se rozhodnu jednat. Přiskočím ke dveřím na straně řidiče a otevřu je, abych jí pomohl vystoupit. Ovšem Bella si toho nevšimla, takže místo dveří nahmatala jen vzduch a ztratila rovnováhu. Naštěstí se stihla zachytit. Stále stejně nešikovná, aspoň něco se nezměnilo. Byl jsem tím tak potěšen, že se mi na tváři samovolně vytvořil přiblblý úsměv. Když Bella konečně vystoupila, nabídl jsem jí rámě, jako správný gentleman, ale ona mě okázale ignorovala a zamířila ke kufru auta. Vytáhla tři krabice. Toho jsem okamžitě využil a vzal jí je z rukou, přece se s tím nebude tahat. Jen na mě koukla pohledem, z kterého vyzařovala otázka typu: je fakt normální? A moje odpověď by byla, teda kdybych mohl odpovědět: ne nejsem normální, jsem blázen, ale blázen do tebe. Kýč, já vím, ale když je to pravda. Bella se otočila na patě a zamířila do domu. Následoval jsem ji jako věrný pejsek. Dveře byly otevřené a tak bez sebemenšího zaváhání vstoupila. Prošli jsme chodbou směrem do obývacího pokoje, kde už čekal zbytek rodiny. Stáli vedle sebe pěkně v řadě. Připomnělo mi to úplně první návštěvu, když jsem jim Bellu představoval. Se všemi se Bells přivítala obětím a přitom všem ukazovala svůj nádherný úsměv. Já ho ovšem na vlastní oči neviděl, neboť jsem stál celou dobu za ní, aspoň díky myšlenek ostatních jsem měl možnost ho spatřit. Navíc na mě Jasper vysílal vlny klidu, protože jsem žárlil na svou rodinu. K nim se má láska chovala hezky, dalo by se říct jako kdysi, ale ke mně se nechovala nijak. Prostě si mě nevšímala nebo mi moc nadšeně neodpovídala a to tedy jen když musela. Všichni si posedali na sedačku nebo do křesílek, do jednoho si sedla i Bella. Přistoupil jsem k ní ze strany a stál tam jak největší idiot a čekal až si mě všimne. Po neuvěřitelně dlouhé době se na mě konečně povídala (aspoň mě to přišlo jako dlouhá doba). Bohužel se nedívala přímo na mě, ale jen na mé ruce, ve kterých jsem stále držel ty blbé krabice.
 
POHLED BELLY
Seděla jsem v křesílku v obývacím pokoji v domě Cullenových. Nade mnou stál Edward a čekal, až si ho všimnu. Však ať si čeká. Když už se mi to zdálo, jako dost dlouhá doba pro jeho týrání otočila jsem hlavu jeho směrem. Jen na malý moment jsem pohlédla do jeho očí. Naštěstí stále držel ty krabice tak to aspoň nevypadalo nijak podezřele.
„Tak Edwarde, nestůj tam tak,“ pobídla jsem ho. Ovšem nemohla jsem si do něj nerýpnout.
„Dej svým sestrám dárky. První je Alice, druhá krabice patří Esme a třetí Ros. No tak, šup šup.“  Edward na mě nevěřícně koukal, asi nečekal, že na něj promluvím. Naštěstí se vzpamatoval rychle a dal se do pohybu. Ostatním při pohledu na nás dva cukaly koutky. Emmett měl co dělat, aby se udržel, ale neodpustil si poznámku na bratrův účet.
„Ta tě má ale vycvičeného,“ smál se.
Edwardovou reakcí bylo pouhé zavrčení. Tím ovšem nahrál Emmettovi.
„Hodnej pejsek, hodnej.“ Teď už se válel smíchy po zemi. Edward si ho radši přestal všímat, aby nezavdal zase nějakou příčinu pro jeho vtípky.
„No dámy, neváhejte a koukněte se do těch krabic,“ změnila jsem radši téma. Esme, Rosalie i Alice je najednou otevřely. Podle jejich nadšení se jim to opravdu líbilo. Každá mi poděkovala snad tisíckrát.
„Tak a teď bude přehlídka.“ Všichni se na mě nechápavě a nevěřícně podívali.
„No co, musím přece vidět, jak vám to padne,“ usměji se. Alice nadšeně zavýskne a už táhne Ros i Esme za sebou, aby všechno mohla přichystat. Jakmile ženy zmizely v prvním patře, tak teprve tehdy došlo jejich polovičkám, o co tady jde. Na Carlislovi, Emmettovi i Jasperovi bylo vidět, že se opravdu těší, až uvidí své manželky v tak sexy spodním prádle, ale byli i nervózní. Bylo to zábavné, je pozorovat. Em dokonce naprázdno polykal, jak byl mimo. Kdybych to věděla, že tak málo stačí k tomu, abych vyvedla nějakého upíra z míry, udělala bych to nohem dřív. Trvalo asi půl hodiny, než vše bylo přichystáno, tak jak si to Alice představovala a show mohla začít.