IGNORANT A HYSTERKA - 18. kapitola

Kuk, zdravíme všechny naše čtenáře. Víme, že jsme Vás nechaly dlouho čekat, ale všichni známe ten chaotický nástup do školy. Než se všechno ustálí, není na nic jiného čas. Moc se omlouváme za čekání, ale teď se budeme snažit o tu slibovanou pravidelnost. Minule se nám Bella setkala s Culleny, ale neproběhlo to zrovna hladce. Bude Edward o Bellu bojovat nebo ji nechá žít její život? Bude Bella ještě o něj stát, už přece není sama? Poznají kluci svého otce? To se ještě všechno uvidí. Tak příjemné čtení.

 

18. kapitola

POHLED BELLY
„Bello, co si tu zase vyváděla? Nechám tě pět minut o samotě a je z toho skandál. Raději pojď, pro dnešek už toho bylo dost.“ Vrhl se na mě můj manažer.
„Ale já za to nemůžu. To oni se na mě vrhli. Já jen chtěla, aby mě nechali na pokoji a oni ne. Tak jsem zavolala ochranku.“ Bráním se.
Tohle je fakt děs. Cullenovi si tu jen tak přijdou, udělají scénu a schytám to já. Co jsem komu udělala?
„Petere, já raději pojedu do hotelu,“ oznámím mu. Ještě bych si udělala nějaký další trapas, kdybych tu zůstala a to bych už nemusela ustát.
„Dobře, doprovodím tě k autu.“
Během cesty mi začal vykládat o tom, jaký měla dnešní přehlídka úspěch, kolik se asi prodá modelů a podobně.
Když konečně sedím v autě, musím se zeptat: „Hele a mám na zítra nachystané to letadlo?“
„Jistě. Tvůj soukromý tryskáč, který sis objednala, odlétá v 11:00 hodin dopoledne směr New York, tak se neboj. A kdyby si měla zpoždění, tak na tebe počká.“
„Děkuji. Chtěla bych být co nejdříve doma.“
„Jo a Bello do firmy se dostav až příští pondělí. Po tomhle úspěchu si zasloužíš dovolenou, tak si ten týden volna užij. Měj se hezky. Nashledanou za týden.“
„Fakt díky, už to potřebuji. Ty se měj taky pěkně. Nashledanou.“ Rozloučili jsme se a jen co za mnou zabouchl dveře od auta, řidič se rozjel směrem do hotelu.
 
POHLED EDWARDA
Je tak krásná. Je krásnější než si pamatuji. A ta její vůně. Stále stejně úžasná, přesto jiná. Méně lákavá. Tak dlouho jsem jí neviděl. Úplně se změnila. Její chování a vystupování před lidmi. Bells je sebevědomější. Kdo by to byl řekl, že má milovaná Bellinka bude jednou slavnou návrhářkou. Nikdy jí na oblečení nezáleželo a teď tohle. Alice je z toho u vytržení. Všichni jsme byli nadšení, když jsme uviděli Bellu stát na podiu. Naštěstí máme Alici a náš super upíří vzhled a tak jsme se dostali i na večírek pro VIP hosty, kde se měla nacházet i Bella. To co ale přišlo, nikdo z nás nečekal. Ona nás nechala vyvést ochrankou. Ještě teď tomu nemůžu uvěřit. Všichni jsme kvůli tomu smutní. Ros je navíc naštvaná, že byla vyvedena jako nějaký terorista nebo co. Zato Emmett byl úplně opačného názoru. Velmi ho pobavil výstup, který jsme tam udělali. Tedy hlavně to, jak Bella vykřikovala ochranka a pak to vyvedení. Prý se mu konečně splnil sen. Zato dostal od každého pořádný pohlavek a jako bonus má útrum se sexem, protože tím ještě víc vytočil svou manželku. Naděje umírá poslední. Proto jsem se rozhodl jít čekat společně s Alicí před východ z té slavné párty. Netrvalo dlouho a Bella opouštěla večírek chvíli po nás. Doprovázel ji nějaký muž a pomohl jí nasednout do auta. Co se jí ten hajzl dotýká! Nech ji na pokoji, ta je moje!
„Edwarde, uklidni se. Vždyť ji chytil jen za ruku ty tele!“ směje se mi Alice. Nasadil jsem svůj nejděsivější výraz a podíval se na svou sestru. Kdyby pohled zabíjel, leží teď vedle mě mrtvá, ale takhle jsem ji jen ještě více pobavil. Měla co dělat aby se udržela a nevyprskla smíchy. Když Bella konečně seděla v autě, myslel jsem, že budeme muset auto sledovat, ale měli jsme štěstí. Z rozhovoru, který spolu vedli ti dva, jsme se dozvěděli, že Bella zítra odlétá do New Yorku. Proto nebyl důvod pustit se do sledování. A tak jsme se rozběhli zpátky do našeho hotelu.
„Rodinko, stěhujeme se!“ vykřikla Alice na celý apartmán, ve kterém jsme byli ubytováni.
„A kam prosím tě?“ nechápala Esme.
„Do New Yorku.“ Zítra tam Bella odlétá. To znamená, že tam bydlí nebo někde poblíž.“ Vysvětlil jsem.
„Tak se sbalte, jdu na zítra objednat letenky. Bella odlétá v 11 hodin. Takže bychom měli letět nějak podobně.“ Informovala všechny Alice. Během chvíle bylo vše připraveno na zítřejší odlet. Páry se postupně vytratily do svých ložnic a já sám zůstal v obývacím pokoji. Pustil jsem si hudbu a začal vzpomínat na Bellu. Musel jsem ovšem porovnat starou Bellu z Forks s novou Bellou, světovou návrhářkou.
 
 
 
LETIŠTĚ NEW YORK
 
POHLED EMMETTA
Právě jsme přistáli v New Yorku. Společně se svou rodinou se snažíme dostat do příletové haly, abychom zjistili, jestli už Bella dorazila. Konečně na místě. Všichni se rozhlížíme kolem dokola. Snad ji zahlédneme. Tabule oznamující přílety totiž ukazovala, že přistála před 15 minutami. Všude je spousta lidí, až to není normální. Snažíme se tím davem prodrat více ke vchodu, ale jde to těžce, aniž bychom jim ublížili. Jako první se dostávám na dohled k východu z letiště. Spatřím Bellu, jak se baví s řidičem limuzíny, do které má nasednout. Edward v mých myšlenkách vidí Bells s tím chlápkem. Podle jeho výrazu soudím, že se napojil i na jeho myšlenky. Všichni stojíme ani ne 20 metrů od východu a pozorujeme Bellu nasedávající do auta. Auto se rozjede a míří bůh ví kam. Náhle mě můj bručounský bratr poplácá po rameni.
„Dobrá práce Emme!“ řekne Edward.
„Teď už víme, kde bydlí.“ Usměje se.
Jsem fakt dobrej.
 
POHLED BELLY
Už je to týden co jsme se vrátili z Paříže a taky týden kdy jsem naposledy viděla rodinu Cullenových v celé své kráse. Dnes jsem byla v práci. Peter mi řekl, že akce v Paříži vydělala spoustu peněz a teď už je jen na mě, jak ty peníze rozdělím. Navíc mám pomalu začít chystat novou kolekci na zimu. Proto teď bloumám po městě, abych načerpala nějakou inspiraci. Mířím si to přímo do mého nejoblíbenějšího obchodu s látkami. Nejvíc mě totiž napadají různé návrhy při pohledu na látku.
„Ahoj Bello.“ Vítá mě hned mladá prodavačka Kitty, se kterou jsem se spřátelila, protože tu trávím hodně času.
„Proč jsi mi neřekla, že to TY jsi slavná návrhářka Maria McCartney a ne jen její zástupkyně? To od tebe není hezké.“ Naoko mě kárala.
„Ahoj Kitty, mám se dobře, kdybys to chtěla vědět. A jak se máš ty? Ohledně tvého dotazu. Snad mě znáš aspoň trošku, abys věděla, že nemám ráda pozornost.“ Vysvětlím ji.
„Neboj se Bello, chápu tě. Tak co to bude dneska?“
„Ještě nevím. Jdu čerpat inspiraci, tak se zatím jen porozhlédnu.“
„Jasně, tak tě nechám. Kdybys něco potřebovala, víš, kde mě najdeš.“
Pomalu se procházím mezi regály, obdivuji kvalitu látek a snažím se představit si modely, které by z nich mohly vzniknout. Ticho v místnosti prořízne zvuk zvonku. Přichází nový zákazník.