Důvod jménem láska - 3.kapitola

Další kapitolka která sice nestojí za moc ale je důležitá ... Užijte si to a omluvte chyby :)

Vešla jsem do obýváku za mámou a sedla si na gauč.Máma si sedla naproti mě a provrtávala mě zlobným pohledem.Asi bych jí to měla možná trochu vysvětlit...Ale nikdy jí nevadilo že chodím domů pozdě nebo opilá tak proč tak najednou?!ptala jsem se sama sebe v duchu a čučela do blba.Vzpamatovala jsem se a pohlédla na matku.Stále ještě se tvářila jako bůh pomsty ale teď svůj hněv zaměřila na vázu na stole,to aby se nemusela dívat na mě.Prohrábla jsem si svoje červenooranžový vlasy a zjistila že v nich mám žvejku.Sakra! Tak jsem strávila pět minut rozmotáváním mých dost slepených vlasů ,načež to matka nevydržela a začala na mě řvát.
,,Co si to vůbec dovoluješ?! Přijít pozdě a ještě mi ani nezavolat nebo napsat!Ani ses mi neomluvila!Jen tady debilně stojíš a staráš se o vlasy!A je mi jedno že v nich máš žvejku,laskavě se mnou mluv!"řvala na mě máma a já se začínala topit ve vlastním hněvu...
,,Copak ti nikdy nevadilo že chodím domu pozdě ještě ke všemu opilá  tak proč ti to najdenou tak vadí?Vysvětlíš mi to laskavě nebo zase utečeš do kuchyně a zavřeš se tam po tomm co ti řeknu?!"ptala jsem se mámy rozčíleně a div jsem na ni neprskala. Máma se na mě udiveně dívala a pak potichu že jsem ji sotva slyšela řekla:,,Já jen nechci aby se ti něco stalo jako ..."a dál už to neřekla.,,Jako komu?Jako komu mami?!Řekni mi to už ! Jako komu?!"řvala jsem na ni.
,,Jako Joshovi a Stacey..."řekla máma ty slova a já na ni chvíly koukala  a myslela si že si vymejšlí.Po asi pěti minutách ticha mi došlo že si ze mě máma nedělá srandu.,,C-co se jim stalo?"zeptala jsem se potichu mámy která proti mě stála a tekly jí slzy z očí.,,Měli bouračku.Včera večer když jeli odněkud z baru.Leží oba v nemocnici.Josh je v kómatu a přišel o oko a Stacey má protrženou plíci a nemá nohu."řekla mamka a podívala se po mě.,,C-cože?!"zase jsem začala řvát.,,Bála jsem se že jsi někde s nima a taky se ti něco stalo ale nebylas..."potichu mluvila máma a já se cítila ještě hůř.
Bez okolků jsem se rozbrečela a hystericky začala ječet že za to můžu já ,protože  jsem je opustila.Máma si ke mě sedla a po několik dalších hodin se mě snažila utěšit dokud jsem na gauči vyčerpáním neusla.

I ve snech mě to provázelo.Viděla Stac bez nohy a jednookého Joshe jak mě volají o pomoc.I ve snu jsem si říkala že nic horšího než tohle být nemůže. Ale věřte mi vždy může být hůř ...