Sice to nikdo nečte , ale tak si to píšu pro sebe :) .Tak se sama sobě omouvám za krátkou kapitolu , protože už nemám sílu něco vymýšlet ..
Seděla jsem tam asi 2 hodiny , kdyř v tom jsem uslyšela kroky . Hned jsem zpozorněla a odsunula se dál do kouta . Přišel nějaký chlap , ten co byl v kávárně . Otevřel dveře a vešel dovnitř . Chvíli se na mě díval a potom se mě zeptal proč jsem to nevipila . Když jsme mu řekla že by to mohla být otrávené tak se zasmál a řekl ,, Myslíš že by tě můj pán chtěl zabít ? Po té době co tě neviděl ? . Nejdřív jsem zmateně koukala a pak mi to došlo . Musí to být on , kdo jiný by to byl ?
,, Já jsem Adam "řekl ten chlap a postavil mi na zem další kelímek s krví . ,, Neboj není to otrávený , tak už se napij nebo umřeš žízní a to by můj pán nechtěl " řekl a otočil se a odešel . Když byl pryč rychle jsem se vrhla za kelímkem a už nepřemýšlela jestli je otrávený nebo ne a celý ho vypila . Od doby kdy jsem seděla v kavárně s ostatníma už jsem byla dost hladová . Když jsem kelímek odhodila na zem , takjsem začala přemýšlet nad mým věznitelem . Jak mě mohl najít ? Dyť už to je takových 100 let co jsme se neviděli ? To není možné , on byl člověk . 4lověk nemůže žít něco kolem 150 let ne ? Leda že by teď byl upírem ... A to asi bude ten problém , musím co nerychleji odtud pryč . Doufám že si někdo všiml že jsem zmizela a bude mě hledat ...