Jmenuji se Elizabeth Mary Kleinová . Bydlím se svou rodinou v západním Walesu . Mám to tady moc ráda , ale toužím se podívat do světa . Ráda mluvím s lidmi a miluju bylinkářství . Umím namíchat skoro vše , od léčivích lektvarů až po smrtící jedy . Pro moje uměním bylinkářství mě nikdo z naší vesnice nemá rád , ale já si z toho nic nedělám . Ráda pomáham lidem , když jsou nemocní nebo zranění většinou si mě zavolají a já jim pomůžu . Ale někteří moje umění neschvalují a říkají o mě že jsem čarodějnice.
Můj otec se rozhodl že mě provdá , už mi je osmnátc a prý jsem pěkná holka takže mě prý bude každý chtít . Ale já se nechci vdávat . Nemustále sem chodí ti nafoukaní muži a koukají na mě jako bych byla kus masa nebo nějaké zboží . Nesnáším je . A navíc když se mě ptají co ráda dělám a já jim odpovím že se věnuji bylinkářství tak většinou prohlásí že s tím nechtějí mít nic společného. Otec mi jednou řekl že jim nemám říkat že se věnuji bylinkářství , že je to vždy vystraší , a tak jsem toho nechala a snažila se věnovat něčemu jinému , ale nešlo to , když mě lidi prosili o radu tak jsem jim musela vyhovět , jinak to nešlo .
Otec mi nakonec ženicha našel .Jmenoval se sir Henry Dawon z Burkley. Byl to asi tak 30 letý šlechtic , který má sídlo na jihu našeho hrabství . Nebyl nijak pohledný ani chytrý , ale byl bohatý a to se mé rodině hodilo . Už nějakou dobu jsme neměli peníze a tenhle sňatek by nám mohl pomoct . A tak jsem souhlasila . Svatba se měla konat za půl roku . Sice s ním nebudu nikdy šťastná ale zajistí to moji rodinu a to je hlavní ....
Sir Henry mi koupil nádherný prsten , ale neměla jsem z něj radost . Otec mi zakázal věnovat se bylinkářstv í kvůli siru Henrymu , aby si nemyslel že jsem čarodějnice . Nařídil mi vyhodit všechny lektvary , které mám . Ale přesto jsem si nějaké uložila do trhuly pod postel . Jednou mi můžou být užitečný tak proč je vyhazovat?
Bydlela jsem na sirově zámečku s krásným parkem o který se staralo osm zahradníků . Jeden , maldý a docela pohledný zahradník se mi velice líbil . Byl svalnatý , chytrý a krásný . Často jsem chodila do našeho parku , ale teď když tu pracoval jsem sem chodila ještě častěji .
Jednou jsem seděla u jezírka na lavičce a pozorovala labuťe . Přišel a sedl si vedle mě a řekl ,, Vypadáte přesně jako ty labutě madam , krásná , nezkrotná , ale polapená . ". Měl pravdu , toto manželství mě polapí jako do klece a já nebudu moct pryč . Celý život strávím s tím ošklvým sirem a nic si neužiju . Nebudu svobodná .
Představil se jako Luke . Byl sympatický a milý . Povídali jsme si tam hodně dlouho a já se dozvěděla o jeho dětství a jeho rodině . Byl chudý a tak si přivydělával jako zahradník .
Večer než jsem usnula jsem zjistila že nedokážu na něj přestat myslet , asi jsem se zamilovala . Řekla jsem si že zítra musím zase do parku a poté jsem klidně usnula a zdál se mi krásný sen o Lukeovi .
Hned jak jsem se ráno probudila jsem se pospíchala obléknout a snídani jsem v rychlosti snědla . Sir Henry ještě spal , jako vždy , ten se vzbudí až na oběd . V zahradě jsem Luka nenašla a tak jsem pospíchala ke stájím že se projedu a kouknu se po něm . Jen co jsem osedlala svého koně a nasedla , uslyšela jsem služčin hlas jak mě volá . Rozjela jsem se za ní a pověděla jí že jedu na vyjížďku ať to siru Henrymu oznámí . Projela jsem lesem na louku kde jsme koně pobídla do cvalu a řítila se k vesnici . Ten krásný pocit když vám vítr sviští kolem uší je nezapomenutelný .
Luka jsem našla na polích kde pracoval . Obilí se muselo sklidit . Zeptala jsem se ho proč nebyl dnes v zahrdě , odpověděl mi že měl práci tady a že se siru omlouvá . Řekla jsem mu že to nevadí a ať se zítra ve dvanáct oběví u jezírka . A od té doby se pořád scházíme . Sir o ničem neví .
Jednoho dne jsem se Luka zeptala jestli mě miluje a jestli by se mnou nechtěl utéct . Souhlasil a tak jsme se rozhodli že utečeme spolu někam kde nás sir nenajde . A tak jsem ještě ten večer sbalila svoje věci a šperky a o půlnoci se vydala ke stájím pro svého koně a vyrazila k lesu kde jsme se měli setkat . Našla jsem ho pod stromem kde už dlouho čekal a tak jśme zamířili na západ do Gloucestru .
V půli cesty jsme zjistili že nás sir hledá a tak jsme si museli pospíšit . Když jsme zastavovali v jednom městě , všiml si nás nějaký muž a zavolal na někoho . Uvědomila jsem si že musíme pryč , ale bylo pozdě sir nás už našel . Nakázal svým posluhovačům aby Luka zabili a mě zavšel do pokoje a hlídali mě tam .
A tehdy jsem se rozhodla . Když nemůžu žít s Lukem nebudu žít vůbec ! A vzpoměla jsem si na lektvary které jsem si vzala sebou . Byla tam jedna malá , fialová lahvička s jedem . A její obsah jsem vypila a vzpomínala jsem při tom na Luka , teď už budem spolu řekla jsem ....