Blood Sun - 6.kapitola

6.kapitola

Stála jsem znovu na útesu a sledovala jsem vycházející slunce. Bylo strašně brzo ráno,ale já jsem nemohla spát. Večer jsme dojeli k Billymu domů a chvíli po nás dojel můj otec Charlie. Byl úplně zničený. Viděla jsem, že má oči zarudlé od pláče,ale nijak jsem to nekomentovala. Jen jsem ho objala a společně jsem vešli do domu. Nějakým zázrakem měl Billy nachystané jídlo a i když Charlie říkal, že nemá hlad, nakonec aspoň trochu snědl. To já nepozřela ani sousto. Nevěděla jsem, co mě v příštích dnech čeká. A jak to proboha vysvětlím Charliemu.
 
S Charliem jsme o mé nemoci nemluvili. Jen se mě zeptal na Edwarda,ale mé srdce,jako by vynechalo úder. Dostavila se ještě větší bolest, než ta co mi celou dobu drásá vnitřek hrudi na kusy. Jacob to hned pozval a snažil se zachránit situaci. Nevím ani co řekl Charliemu. Přestala jsem vnímat. Jediný co jsem cítila byla ta bolest. Jacob mě rychle odvedl z místnosti a až když si mě vtáhl do náruče a hřál mě svým tělem,ale cítila, že mnou otřásají vzlyky a po tvářích mi tečou slzy. Celou noc jsem nemohla usnout, Jacob už vedle mě spokojeně oddychoval,ale já jsem nemohla přestat myslet na Edwarda. Z toho mě zase rozbolela hlava, tak jsem se odebrala sem na útesy. Večer se tu znovu sejdeme a snad Sam přišel na to, jak mě zachránit. Bála jsem se toho, co budu muset udělat,abych se zachránila.
 
Uslyšela jsem za sebou nějaké šustění.Otočila jsem ,ale nic jsem neviděla. Asi se mi už něco zdá. Z té bolesti začínám bláznit. Ale najednou jsem to uslyšela znovu, rychle jsem se ohlédla a viděla jsem jen rozmazaný stín. A to mi připomnělo, že takhle se přece pohybují upíři. Ale sem by se Cullenovi neodvážili. Tohle je ještě území Quilletů. Tady nemají, co dělat. Doufám, že mě sem Alice nepřišla přemlouvat,abych se vrátila. Tím by přece rozpoutala válku a já nechci, aby se jim něco stalo.
 
Stín stále pobíhal kolem mě. Vždycky když už jsem si myslela, že ho mám a uvidím tvář, tak se zase pohnul. „Alice přestaň s tím. Já se zpátky nevrátím. Řekla jsem ti to už v telefonu. A teďka radši zmiz než tě tu někdo uvidí a rozpoutá se válka.“dořekla jsem to,ale nic se nestalo. Pořád se kolem mě míhal stín.
 
Ozvalo se vedle mě vrčení. Srdce jsem měla až v krku. Proč by na mě Alice vrčela. To je tolik naštvaná? Otočila jsem se, ale kolem mě se pomalu pohyboval Jacob a vrčel. Otáčel se kolem mě, aby mě chránil. Protože stín se pořád pohyboval kolem dokola.
 
„Jacobe, to je asi jen Alice. Určitě se mě snaží jít přesvědčit, abych se vrátila. Nemusíš na ni vrčet.“chtěla jsem mu položit ruku na rameno,ale setřásl jí a dál se kolem mě pohyboval, jako lev v kleci.
 
„To není Alice, Bello. Ani nikdo od Cullenů. Je to ta nová upírka,co nás už pár dní trápí. Má schopnost. Může nás kdykoliv zmást. Proto jsme ji ještě nechytli. Vždycky nás zmate. Nemůžeme to rozeznat. Vždycky se nás snaží rozdělit. Někteří z nás jdou úplně na jinou stranu a myslí si , že jdou za jejím pachem a že ji tam dokonce vidí,ale ona tam není. Nikdy nebyla. Je to jen iluze.“jakmile Jacob domluvil objevili se kolem nás čtyři vlkodlaci. Poznala jsem Sama, Jareda a Paula. Ten čtvrtý nevím, kdo byl. Vlkodlaci vrčeli a rozeběhli se po ní. Jacob zůstal u mě a čekal na vhodnou příležitost, kdy mě co nejrychleji odvést domů. Vzal mě do náruče a rozběhl se, jak nejrychleji mohl. Byli jsme už skoro u domu, když se kus od nás objevila ta upírka.
 
„Budeš má.“zasyčela a utekla pryč. Ale já si stačila všimnout jejích uhlově černých vlasů, rudých očí, ve kterých se odrážela nenávist .Dokonce i přívěsku na kůži, co měla na krku. Ten přívěsek jsem už někde viděla. Byl to meč s hady a lebkou uprostřed. Bylo mi to strašně povědomé,ale nemohla jsem si vzpomenout, u koho jsem to viděla. Znám tu upírku? Už jsem se s ní někdy setkala? Kdyby ano, tak bych si to pamatovala. Upíři se nezapomínají. A co ode mě chce? Proč mě chce dostat? Setkali jsme se když byla ještě člověk? A proč mě tolik nenávidí?