Blood Sun - 3.kapitola

Tak jsem vám napsala další kapitolku....děkuji za všechny ty krásnéé komentáře, co mi necháváte...velmi mě to vybízí k dalšímu psaní...:-))) ale předem upozorňuju, že je krátká...:((
 
3.kapitola
 
Jela jsem a cestu nevnímala. Přemýšlela jsem, co teď budu dělat. Teď umřu. To je jasné. Jediná moje naděje byl Edward a ten mi nepomohl.Snažila jsem se na něj nemyslet,ale nějak mi to nešlo. Moje mysl mě zrazovala.  Nevěděla jsem, kam mám jet, nebo co dělat. Musela jsem za Charliem,ale za ním jsem prostě v tuhle chvíli nemohla. Slzy jsem nemohla zastavit,takže jsem málem vyjela ze silnice. Srdce mě bolelo tak, že jsem nemohla dýchat.A pak mě napadla spásná myšlenka. Jacob. Je to vlkodlak a navíc můj nejlepší kamarád. Určitě najde nějaké řešení. Bez přemýšlení jsem rychle jela cestou do La Push a doufala jsem, že to stihnu dřív, než mě Alice zastaví. Myslela si, že vlkodlaci jsou nestabilní, že by mi mohli ublížit. Zatím jediný kdo mi ublížil byl její  bratr.
 
Cesta mi uběhla rychle, ve zpětném zrcátku jsem neviděla nikoho z Cullenů. Za chvíli jsem už vystupovala u Billyho domu. Zaklepala jsem a Billy mi přijel na vozíčku otevřít.
 
„Ahoj Bello. Už jsi tu dlouho nebyla. Hledáš Jacoba? Ten teďka není doma. Šel se smečkou běhat. Ale můžeš na něj počkat tady. Chyběla jsi mu.“vychrlil na mě a otvíral dveře ještě víc,abych mohla projít,ale já jsem ho zarazila.
 
„Ne Billy já nepůjdu dál. Počkám na Jacoba na útesech. Vyřídíš mu to viď?“ zeptala jsem se a donutila se usmát.
 
„Samozřejmě, že mu to řeknu. Zavolám Samovi, třeba bude doma a vyřídí mu to.“
 
„Děkuji Billy.“ani jsem nečekala co odpoví a odcházela jsem na útesy. Jacob bude vědět, kde mě má hledat. Vždycky jsme tu sedávali a povídali si o všem, co nás napadlo nebo co nás trápilo. A já mu teďka musela povědět,jak strašně mě bolí srdce. Jaký je to pocit,když tě opustí anděl. Povědět mu,jak se snažím,abych se vlastními slzy a vzlyky neudusila.
 
Neuvědomila jsem si, jak dlouho jsem tu seděla,ale najednou jsem zaslechla jeho hlas,kroky ne,jen hlas. Samozřejmě tím nemyslím Edwardův,ale Jacobův.
 
„Bello,“zvolal radostně, „co ty tu děláš?Nebyla jsi tu tak dlouho. Stýskalo se mi po tobě.“ Byl už u mě a radostně mě objal. Já mu odejmutí oplatila. Měla jsem ho fakt ráda. Kdyby se nikdy neobjevil Edward, pravděpodobně bych byla s Jacobem. Mohli jsme být spolu a on by mě nikdy neopustil a nikdy by mi neublížil. Byla bych šťastná a ne zraněná. Nezhroutila bych se, jako domeček z karet. Prokletí upíři.Prokletý Edward. Věděla jsem, že ho ale nikdy nebudu nenávidět. Vždyť mi toho dal dost. Byl se mnou. Obyčejnou holkou,obyčejným smrtelníkem.
 
„Jacobe, ty jsi mi taky chyběl. Ani nevíš jak moc.“smutně jsem se usmála. Poznal, že se něco děje a znovu si mě vtáhnul do náruče.
 
„Copak se stalo, princezno?“ptal se a zvedl mi hlavu,aby mi viděl do očí. Nevím, co on viděl v těch mých,ale já v těch jeho lásku. Lásku ke mně. Ano věděla jsem, že ke mně Jacob chová nějaké city,ale já zatím měla oči jen pro Edwarda. Pro Edwarda, který mě nechce. Pomyslet na jeho jméno mě bolelo.Ale s Jacobem, jako by ta bolest byla zastřená nějakou mlhou. Vždycky jsem na Jacoba pomýšlela,jako na sluníčko. Protože z něho pořád vyzařovala dobrá nálada a pozitivní energie. Doufala jsem, že aspoň on mi pomůže. I když jsem nechtěla žít bez Edwarda, strašně jsem se bála, že zemřu. Vždyť přece ještě nemohl nadejít můj čas. Konečně jsem našla hlas a odpověděla jsem.
 
„Edward….On…Nechce mě.“řekla jsem a z očí mi zase začaly padat slzy. Než jsem sklopila hlavu a znovu se zavrtala do jeho náruče, viděla jsem, že mu v očích zajiskřilo,ale bylo to jen na chvíli,za chvíli se tvářil opět normálně.