Blog uživatele Alča

Omamná vůně frézie 49.

Mám jenom tři přání. Nechci nic jiného. Prosím jenom o klid, o lásku a o vyrovnanost mezi naší rasou a vším nelidským.
"Hudba zde."
 
***

Omamná vůně frézie 48.

Vyskočili jsme z paluby letadla jako jedno tělo. „Hm, Itálie.“ Rozhlédl jsem se kolem sebe. Přistáli jsme na soukromém letišti nějakého zbohatlíka. Všude kolem betonové plochy určené pro přistání byla nakrátko střižená tráva. Vzduchem poletovaly káňata a já měl chuť zhluboka se nadechnout a všechno to pocítit. Bella mě objala kolem ramen a líbala mi krk. Věděl jsem, že ji samotnou to uklidňuje. Její nervozita se ale nedala jen tak skrýt. Proplouvala jí a každým okamžikem sílila.

Sama- jednorázovka

Seděl jsem na posteli a sledoval její pokoj, jakoby se tady nic nezměnilo, stejná barva stěn, stále nezajištěné okno, stůl se spoustou knih. Postel na které můj anděl spával. V rohu ze kterého jsem ji často sledoval stála jenom lampa. Tu vůni, kterou jsem miloval přehlušila zatuchlina. Posunul jsem se k nočnímu stolku a prstem po něm přejel, vrstva prachu se na mě neúprosně nalepila.

Omamná vůně frézie 47.

Najednou to bylo k neuvěření, já si uvědomoval své tělo a svou duši jako dvě samostatné existence a jedna nechtěla být s tou druhou. Jenom díky Belle jsem se dokázal přinutit zůstat spojený se svým tělem.

Omamná vůně frézie 46.

Klid a ticho mě obstoupilo a já přes zavřená víčka vnímal změny mého těla. Nemohl jsem nic. Mé tělo se skácelo na zem a leželo. Nedokázal jsem pohnou ani prsty, nedokázal jsem mrknou, nedokázal jsem vůbec nic. Ale přes nemožnost se pohnout jsem pocítil něco nového, pocit, že mě drží za ruku. Otřásl jsem se a najednou jsem se viděl. Ležel jsem na zemi, ale díval jsem se na sebe samého. Se strachem a úzkostí jsem zvedl hlavu a rozhlédl se. Nic se nezměnilo, až na to, že jsem se viděl jinýma očima.

Omamná vůně frézie 45.

Né, že bych nedokázal věřit, ale bylo to tak neskutečně krásné, že to nemohla být pravda. Hladila mě teplá smyslná energie a já nedokázal vnímat nic jiného, jenom to uhrančivé teplo a své myšlenky, které se stále stavěly na odpor tomu co se právě stalo.

Omamná vůně frézie 44.

 Toužil jsem se jí podívat do očí. Jednoduše přijet do Volterry a pohlédnou jí až na dno duše. Přesvědčit se, že je to opravdu tak jak to vypadá. Pokud by to tak bylo, požádal bych ji o smrt. Pokud na mě zapomněla a necítí ke mně ani kouska citu, požádám o smrt její rukou. Bez ní a bez vědomí, že je tady pro mě, nevím jaký má smysl přežívat. Doslova přežívat. Bez ní se nedokážu ani nadechnout. To, že jsem odešel byla hloupost. Možná by se změnila.

Omamná vůně frézie 43.

Zabývat se svou zlomenou duší byla ztráta času. Chovala jsem se uboze, možná jenom proto, že jsem kolem sebe měla jenom samou ubohost. Já jsem byla vyšší upír. Bylo to nutné. Bylo nutné oddělit zrno od plev. Víc něž ho nenávidět, bych ho měla milovat. Odešel a nechal mě rozjímat nade mnou samotnou. S určitostí jsem se našla. Našla jsem v sobě urozenou krev. Více modrou než červenou. Čistě vonící po fréziích. Stala jsem se čistou esencí upířího pokolení. Esencí která určuje směr, kterým se vydáme.

Omamná vůně frézie 42.

Má smysl snažit se změnit něco, co je pravděpodobně předem dáno? Myslím, že ne. Ale od čeho je tu stará dobrá víra v dobro? Víra dokáže hodně. Já se snažil věřit, stále se snažím, ale zatím bez výsledku. Ale třeba se něco změní až se vrátí z lovu, zase to bude moje Bella, Bella kterou znám- na delší čas a né jenom na pár dní.

Omamná vůně frézie 41.

Bello přestaň. Bello nebuď hloupá. Bello nejsi přece dítě. Bello nepoznávám tě. Bello co mi uniká? Co se s tebou děje? Pořád jenom nějaké výčitky, otázky a pořád spojené jenom s mým jménem.