Blog uživatele moira

VNN 25

Touto kapitolou jsem se chtěla omluvit za tak dlouhou pauzu mezi psaním z minule i do budoucnosti... iri

Malá bitva, začátek války...

Tiše jsem se plížila podrostem lesa.

,,1, 8, jedenáctá hodina, 59, třetí hodina-324..." lesem jako ševelení listů ve větru bzučely tiché hlasy Lovců. Sdělovaly si informace, rozdávaly rozkazy, upozorňovaly... Pootevřela jsem vysušené rty... po celém těle jsem cítila jemné mravenčení, očekávání... Už brzy... se pustím... do boje!

VNN 24

Útěk se nekoná

,,Ne, odlétáme za dvě hodiny!" řekla nekompromisně Gabriela.

,,To ale nemůžeme, sama jsi naznačila, že bez TEBE je rozdrtí!" vyhrkla jsem zoufale.

,,Mám jiný úkol!" odsekla Gabriela.

VNN 23

Nemám čas, proto je tato kapitola tak trochu odfláknutá, omlouvám se, příště to bude lepší, slibuji!! :)

Hádka

Gabriela se na Základně nezdržela dlouho... popravdě jsme tam byli více než málo. Z nějakého důvodu se zde Lovkyně necítila dobře. Rozhodla jsem se, že se tím nebudu zabývat. Pokud to tu Gabriele vadí, tak jí nebudu nutit do toho, aby mi to tu ukázala ani jí nebudu nutit do toho, aby mi řekla důvod, proč tady nechce být. Myslím, že mé dotěrné myšlenky jí bohatě stačily.

VNN 22

Londýnská základna

V Londýně jsme navštívili pár hospod, vyloženě Loveckých a to myslím Loveckých, jako Lovci "mého" druhu. Dále Lovecké krámky, Lovecké knihovny, Lovecké...

,,Netušila jsem, že toto existuje!" vyhrkla jsem radostně (myslela jsem veřejné Lovecké obchody) a prohlížela si mistrovsky vytepanou čepel. Škoda jen za to špatné vyvážení.

VNN 21

Londýn... a duch

VNN 20

Příměří

Věštkyně na mě celou minutu upírala nesouhlasný pohled a já už se tak tak začala pod jejíma očima ošívat. Pak konečně promluvila:

VNN 19

Panika

V tu chvíly jsem zatoužila mít u sebe toho ,,mého,, ducha. Slyšet jeho nádherný hlas, cítit jeho náruč. Vědět, že mě před tímto duchem ochrání. Roztřásla jsem se a Gabriela mi útěnšlivě stiskla rameno. Moc mě to neuklidnilo.

,,Pane, něco cítím... ale nejsem si jistá." řekla Marian. V duchu jsem zaklela a křečovitě polkla. Prosím, ať nás nenajdou...

VNN 18

Přicházím s další kapitolou, omlouvám se, že to tak trvalo, ale škola mě ubíjí... :(( a tudíž ani nemám moc času na svou tvorbu. Přesto si však kapitolu užijte, doufám, že se bude líbit... m.

Magnet na Temné...

VNN 17

Odlet do spojeného království...

Seděla jsem v letadle a koukala se z okínka. Vedle mě seděla tak trochu mrzutá Věštkyně a něco četla v budoucnosti... nebo jsem si to aspoň myslela, protože už 10 minut nehnutě koukala přímo před sebe do záhlavníku sedadla toho, kdo byl před ní.

Kde to jsem? pomyslela jsem si zmateně, když jsem se vzbudila v nějakém pokoji. Pak se mi vybavilo setkání s vlkodlakem a mé ponižující omdlení.

VNN 16

Jedině já můžu mít tak velkou smůlu...

Měla jsem obrovské nutkání sednout si na zadek a proplesknout se zleva zprava. Možná bych se vzbudila... vlastně na to stačí se jen štípnout...