Edward Cullen

Odlet do spojeného království...

Seděla jsem v letadle a koukala se z okínka. Vedle mě seděla tak trochu mrzutá Věštkyně a něco četla v budoucnosti... nebo jsem si to aspoň myslela, protože už 10 minut nehnutě koukala přímo před sebe do záhlavníku sedadla toho, kdo byl před ní.

Kde to jsem? pomyslela jsem si zmateně, když jsem se vzbudila v nějakém pokoji. Pak se mi vybavilo setkání s vlkodlakem a mé ponižující omdlení.

Jedině já můžu mít tak velkou smůlu...

Měla jsem obrovské nutkání sednout si na zadek a proplesknout se zleva zprava. Možná bych se vzbudila... vlastně na to stačí se jen štípnout...

Ty jsi se nepřipomněla!! Tak ti to píšu k této kapitolce: Věnováno Zulíkovi (doufám, že jsem to napsala dobře, skloňování mi v přezdívkách moc nejde!! :))

 Emoce jsou až strašlivě mocné

 Nevysvětlujte si to špatně. Já nejsem zbabělec.

,,Nejsem zbabělec!" křiknu na strom, který právě minu. Zrychlím, abych utekla nevítaným myšlenkám, ale nepovede se mi to. Dohonili mě a já nevím, jak je mám zaplašit.

K této kapitole budou obrázky (což je u mě nezvyklé... :D) tak si to užije... :)) m.

Profese a odhalení

Další dílek. Ať se líbí... :)) m.

Hodnocení

Znovu jsem se rozhlédla. Velký stůl, za kterým seděli mí porotci byl, aspoň mě se to tak zdálo, uklizenější než předtím. Pohled mi zabloudil po dřevěné podlaze. Né, že by jsem se v ní viděla, ale nebyla ani špinavá. Šlo poznat, že se o ní někdo pravidelně stará. V koutech nebyly žádné chomáčky prachu a nebyly na ní šmouhy. A těch pár důlků, které se tu a tam objevily, byly šikovně zamaskované.

Tohle mě dostalo a prostě jsem to tu musela dát... tedy odkaz na stránku, kde ty vtípky jsou, ale garantuju, že zasmát se tomu musí každý... :D

http://zlomenymec.pise.cz/31384-neco-pro-milovnice-twilight.html

Konec zkoušky

Nadzdvihla jsem mírně překvapeně obočí, když jsem zahlédla známého. Byl to ten, co mě uvítal v druhé místnosti. Neubránila jsem se úsměvu, když jsem na něj pohlédla. A když on se na mě zamračil, tak jsem se usmála ještě více. Zhluboka jsem se nadechla a chtěla jsem se zeptat, co tu dělá, když mlčky ukázal k nějakým dveřím. Ukázalo se, že to byly ty, na které ukázal předtím operátor. S pokrčením ramen jsem se tím směrem vydala.

Dvojkapitola, poslední dvě části této povídky. Ať se líbí... :)) m.

22.kapiola - 1. část: Další extrémě težký boj... nic nového 

Bylo zataženo. Divila jsem se, že nepršelo. S Erotem jsme ruku v ruce vyšli na břeh a okamžitě ucítili upíří pach. Ale nezdálo se mi pravděpodobné, že novorozený by se jen tak beze strachu producíroval mezi lidmi...

Snažila jsem se něco k této povídce sesmolit a myslím, že se mi to docela povedlo... tady to máte. :))

Další dvě místnosti...

Nedalo mi to a dotkla jsem se té modré hladiny a ...

Jubilejní desátá kapitola!! Slavme!! Chtěla bych podat věnování pár milý osůbkám, jenž si je zaslouží, mezi něž patří: myska, lela, Alice C., wampýrka1107, mischa a chuckyna!! Díky moc za to, že jste to se mnou vydrželi... :)) m.

Mám to!

S Davidem jsem se jaksi zapovídala a až po chvíli jsem si uvědomila, proč tady jsem.