Edward Cullen

Nemusela jsem vidět, abych podle hlasu poznala svého bratrance a jak se ti tři blížili, i podle malého zavalitého tělíčka.
Adrian si stoupl přede mne, chráníc mne svým tělem.
„Abby, ty jsi ale děvka.“ Ed se postavil tak dva metry před Adriana a ti dva si mu stoupli po boku.

Zábava se asi přesunula i ven, protože někdo zapnul osvětlení zahrady. Musela jsem vydechnout úžasem. Altánek stál nedaleko malého jezírka, které bylo celé nasvícené a vypadalo jako z pohádky. Byl zahalen diskrétním šerem, které poskytovalo kýžené útočiště roztouženým milencům. I tak tu ale bylo dostatek světla, abych si ho mohla pořádně prohlédnout. To, co jsem uviděla mi vzalo dech, v mých vzpomínkách nevypadal ani z poloviny tak krásně, jak se mi jevil nyní.

Bylo krátce po setmění a já nejistě přešlapovala před velkým zrcadlem, hrdě a honosně zasazeným v mohutném zlatém rámu stojícím v rohu pokoje. Už se tady vystřídaly profesionální vizážistka a kadeřnice a udělaly co jen bylo možné, abych byla krásná, křehká a okouzlující.

Ranní záležitosti vyřešila velmi rychlá sprcha a převlečení do čistého. Už jsem se nemohla dočkat až zastavím před obchodem pro kutily a nakoupím vše potřebné.
Trochu s obavami jsem se blížila k mé šatní skříni. Jestli ji otevřu a její obsah bude odpovídat vzhledu všeho okolo, asi umřu.

Ahojky, tak po Lost in the middle je tu další povídka. Doufám že se bude líbit a protože z ní nejsem nikterak na větvi, příjmu jakékoliv komentáře. :-) Nen.