Blog uživatele LucilleDanion

Padněte na kolena - konec

Po zhruba půl roku ukončuju mojí nepropracovanější povídku, u které jsem strávila hrozně moc času. Kapitola je dlouhá a já tímto děkuji všem, co se se mnou prodrali tímto neohrabaným nápadem, avšak myslím, že většina se líbila a že jste se i pobavili.
Chci se věnovat jiným povídkám a tahle je jako vezeňská koule, neustále mi ztěžující jakýkoliv průběh :)
Děkuju všem, co věrně komentovali a vydrželi mé nápady a šílenosti.
 

Padněte na kolena

Takže, další díl.

Takové to ,doufám, že se bude líbit' vynechám, jelikož v to vždycky doufám a budu.

Dneska přidám dlouhou kapitolu, ať máte co dělat a ať vám zpříjemním to šílený pololetí plný testů a zkoušení :)

Jen tak pro pořádek, příští nebo přes příští kapitola by měla být poslední (což mi trhá srdce, ale nedá se dělat :))

 

Padněte na kolena

Lidi, Edwardcullen nám trochu opadl. Jak je to možné? Tolik návštěvníků tu dříve bývalo, online tu normálně bylo dvacet lidí a to nepočítám hosty a teď?
Co s tím uděláme? :)
 
No, rozhodně moji čtenáři mi můžou zlepšit náladu komentářem :)
 
 
 
„Co to proboha děláš?!“
„Hezké odpoledne přeju,“ zamumlala jsem a chtěla pokračovat.

Padněte na kolena

„Co je tak důležitýho, že mi musíš kazit můj nabitý program a ještě k tomu musim tlačit svůj zadek na téhle odporné židličce?“
Zakotvili jsme u nějakýho strašnýho pajzlu U bobra. Musím přiznat, že název mě rozesmál.
Kopnul do sebe panáka a já udělala totéž. Mávl na chlupatého (že by ten název proto?) zpoceného barmana a ten s výrazem mučedníka nám nalil další. Tak sorry, že votravujem.
„Hele, možná tady Oliver nebyl ani tak, aby tě zčeknul. Možná tady byl za mnou.“

Padněte na kolena

Věnoval mi jedinou helmu, kterou měl, ale já jí odmítla. Chci si užít trochu adrenalinu v podobě, že se můžu zabít. Jehé.
Vítr bičoval mou tvář a já se pevně držela Danova těla. „Teď se drž!“ houknul na mě.
„Co?“
V tu chvíli přidal plyn a jel takovou rychlostí, že jsem mu křičela do ucha.
 
***
 
„Měj se.“ Rozloučil se a zapnul motor.

Padněte na kolena

Tak jsem tu zas :)
 
 
 
Nick nás napomenul a já zabodla pohled do země. Jeho hlas na mě působil až moc, což jsem před Edwardem nemohla dát najevo. Náhle jsem měla pochybnosti, jestli si ho vůbec chci vzít. Byl to tak skličující pocit, až jsem z toho měla zase vztek. „Nemám,“ zamumlala jsem a otevřela si učebnici.

Padněte na kolena

 

Padněte na kolena

„Já se setřást nedám.“
Diana vzdychla, když na mě Dan mrknul a zmizel za rohem školy. Šel si tam určitě zapálit.
Nedopalek jsem přišlápla k vlhké podlaze, až mě někdo prudce chytil za rameno. „ROTTOVÁ, CO SI TO DOVOLUJETE?“
„Krásné ráno, pane Fieldene,“ zaculila jsem se. To je ten, co má tu vlastní teorii o ufonech. Divila jsem se, že si mě pamatuje, vždyť jsem sem chodila do druháku a nebyla jsem tu celý třeťák.

Padněte na kolena

A už to někdo vyzkoušel?“
Pokrčila jsem rameny. „Co já vím, rozhodně ne nikdo, o kom bych slyšela. Všem to vyhovuje. Jako vlk máš neuvěřitelnej pocit svobody.“
„Zbláznila ses? Do čeho ses to zase pustila? Copak ty už nechceš být vlk? Nechceš už mít společnou věc s jedinýma lidma, se kterýma ses kdy sblížila?“
Tohle mě zasáhlo. Jako kdybych nikdy nemluvila s nikým jiným, než s mýma vlkama. Myslel si, že pak zůstanu sama. A měl pravdu. Asi.

Padněte na kolena

Prosím o komentáře :D
 
 
 
„Viděla i ty věci okolo?“
Samozřejmě jsem myslela naší strávenou noc.
Vyděsilo mě, když Edward kývnul.
„Cože?!“
„Jen klid, když na něco takového přijde, nevnímá a myslí na něco jiného.“
Zakroutila jsem nad Cullenovic famílií hlavu a vzpomněla si, že bych mu měla něco říct. „Byl u mě Nick.“
„Vím, cítil jsem ho,“ odpověděl v klidu.