3, Návrh

Ahoyec omloouvám se že je to tak krátké ikdyž pochybuju že to někdo čte.Zítra přidám další.

Spadla jsem ze schodů.
„Doprčic“Zaklela jsem.
„Bello jsi v pořádku ?“
„JO jistě chtěla bych se tě na něco zeptat“
„Jistě ae jsi vážně v pořádku nestalo se ti nic?“
“Jistě nejsem malá holka“
„Občas mi ae připadáš jako malá s tou tvou nešikovností“Mile se usmála.
„Já sobě taky“
„Tak cože jsi to chtěla?“
Stoupla jsem si a zády a rukou mi projela ohromná bolest z toho pádu nic jsem však nedávala najevo.Nějakým způsobem jsem se dobelhala k sedačce a čekala než si sedne i René abych mohla začít se svým proslovem který jsme si připravovala v autě a při cestě ze schodů.
„Mami víš sestřička  v nemocnici dnes říkala že bych měla dostat záchvat nejdříve za měsíc tak mě napadlo že bych mohla na ten čas odjet za Charliem musí se mu stýskat,ráda bych to viděla i tam venku,našla si kamarády a žila jako normální člověk když vím že to nejde ae alesppn se o to pokusit.Jen na ten měsíc pak bych zase přijela.Prosím,prosím maminečko.“Udělala jsem ty nesmutnější a neprosebnější psí očiska která jsme uměla.Bylo vidět že René přemýšlí.Čekala jsem tam asi 10 minut než jsme slyšela jak se René nadechla  a pak zase vydechla zdálo se že dokonce i spí.Měla zavřené oči.Pak je otevřela podívala se na mě s neutrálním výrazem ve tváři  a pak vyřkla můj ortel a ten zněl……..